Páralova špionománie a Paroubkova paranoia

Předseda ČSSD znovu reagoval na článek žurnalisty na místě nevhodném - osobním blogu. Možná by si měl vzít příklad z Miroslava Macka, který na blog píše zásadně nepolitické texty a k politice se vyjadřuje na své vlastní stránce. Oč vlastně běží?

Zdroj: internet

Pan Páral napsal článek "Co hledal Paroubek v hotelu Savoy" v úterní MF Dnes. Popisuje v Názorech svým pohledem situaci uvnitř ČSSD. Na Paroubkovy teorie odpovídá vlastními teoriemi. Jenže to by nebyl předseda ČSSD sám sebou, aby nereagoval ublíženě.

Nyní k článku pana Paroubka. Pan poslanec ve svém článku uvádí: "ČSSD si nenajala žádné soukromé detektivní agentury na sledování kohokoliv. Stejně tak je absurdní myšlenka, že by ČSSD více jak rok a půl po nástupu ODS k moci a po akci „noc dlouhých nožů" ovládala tajné služby způsobem, aby byla schopna je úkolovat."

Jak tedy vysvětlí svá vlastní slova o tom, že ČSSD dala sledovat, či sama sleduje pana Šloufa? Možná že je pravda, že nebyla najata soukromá detektivní agentura, ale sledování provádí spřátelené osoby od státní instituce. V době, kdy byl ministrem vnitra Stanislav Gross, bylo mnoho takových indicií, že policie pracuje na zakázku.

Už jen fakt, že si expředseda Gross zřídil dva tajné policejní týmy, o jejichž existenci a činnosti nikdo jiný nevěděl by měla být alarmující. Gross si z policie udělal mocenské centrum a je tedy jasné, že po změně může být v policii nemálo osob, které jsou ochotny stále pracovat pro svého bývalého šéfa.

Co jiného byl dramatický převoz Dalíka a jeho přítele vrtulníkem do Ostravy na základě jakéhosi tvrzení, detektorem lži potvrzené nespolehlivé a nedůvěryhodné osoby? Co jiného byl převoz podnikatele Šrejbera v pooperačním stavu do vězení, aby se nakonec ukázalo, že žádný zákon neporušil?

Co jiného byly odposlechy 47 lidí včetně dětí a kamarádů dětí? Co jiného byla lustrace peněžního konta pana Topolánka? Vše byla jen snaha někoho z tehdejší opozice nachytat aby bylo možno říct, podívejte se, jací to jsou zločinci.

Nedělám si iluze o panu Šloufovi a ani se ho nijak nezastávám. Mám o něm nevalné mínění, ale tvrdý boj, který proti němu Paroubek vede, je jen snahou o upevnění si pozice. O panu Šloufovi je známo, že patří ke křídlu příznivců Miloše Zemana. Paroubkova snaha o diskreditaci Šloufa je vnitrostranickým bojem za jediný správný (Paroubkův) směr.

Pan poslanec Paroubek rovněž komentuje situaci v ústeckém kraji. Asi už zapomněl jak byl ve svůj svatební den vyprovozen ze schůze, aby do nezasahoval do chodu místní organizace. Prý nechce, aby byla ČSSD mladším bratrem ODS. Nevím, kde pan Paroubek na toto přišel. Ale asi to bude jeho paranoia, když v každém nesouhlasném stanovisku s jeho vlastním názorem vidí spiknutí, agenty ODS a korupci.

K závěru článku  snad už ani komentáře netřeba. Paranoidní ublíženost, teorie zastíracích manévrů, aby se prý nemluvilo o schůzce Weigel - Šlouf, Topolánkovi poddůstojníci, to je skutečný obraz světa, ve kterém Jiří Paroubek žije. Jeho mysl je oblíčena samými špiony, zrádci, nepřáteli.

Novináři by prý měli podle Jiřího Paroubka krotit své zklamání: "Myslím, že někteří pravicoví novináři, obdivovatelé Václava Klause, by měli trochu krotit své zklamání z průběhu prezidentské volby. To, že ODS dokázala prosadit Václava Klause jen nejtěsnějším rozdílem a „díky" náhlé fyzické a názorové „indispozici" jedné poslankyně a jednoho poslance by mělo vést zejména ODS i Václava Klause k jisté pokoře."

Ten nejtěsnější rozdíl, pane Paroubku, byl třicet hlasů. A to za situace, kdy se ČSSD rozhodla, že bude své zákonodárce veřejně kontrolovat, zda náhodou nemají jiný názor naž pan předseda. Jeden z poslanců odlišný názor měl a jak dopadl?

Pan Paroubek rád o sobě říká že není žádný diktátor. Pokud je to ale jen trochu možné, tak každý kdo s ním nesouhlasí je ihned potrestán. Tu vyškrtnutím z kandidátky, jinde zase vyhozením z poslaneckého klubu, onehdy zase vyloučením. ČSSD se stává stranou jednoho muže, proti jehož hlasu nesmí zaznít ani hláska.

V této souvislosti je třeba zmínit i představu pana poslance a předsedy ČSSD, že až se bude hlasovat o umístění amerického radaru, bude hlasování poslanců ČSSD závazné. Jinými slovy, běda tomu, kdo by byl pro radar.

V personálních otázkách by neměla rozhodovat stranická příslušnost. Zrovna tak by neměla rozhodovat ani v otázce národní bezpečnosti. Jen Jiří Paroubek dělá ze všeho třídní boj. Představme si na okamžik situaci, kdy by zemi hrozila přímá vojenská intervence. Jiří Paroubek si bude myslet, že se s nepřítelem dohodne a zaváže své poslance volit podle jeho názoru. Nepřítel pak zemi zaskočí bleskovým obsazením, protože se nikdo nebránil. Jaká by asi byla Paroubkova reakce pak?