Panu předsedovi "s láskou" (a za peníze)

"Soudruh" Jiří Paroubek si v pondělí a úterý užíval slávy na pražském Výstavišti od svých evropských "soudruhů". O den později se provalilo, jak moc je u lidí oblíben. "Spontánně".

Zdroj: ateo.cz

Stalo se tak v srpnu, kdy na den smutného výročí sovětské okupace naší země slaví předseda socialistů své narozeniny. Zemi křižovaly "oranžové expresy" v rámci předvolební kampaně a cestující se tak stávali spolucestujícími s naším socialistickým lídrem.

"...pan Horáček dal 2 500 korun za to, že jsem sehnal čtyři lidi. ... Sestra koupila kytku, před nástupem do vlaku ji předala Paroubkovi a pogratulovala mu. Pan Horáček jí pak kytku proplatil. Museli jsme se tvářit a chovat tak, že si Paroubka nesmírně vážíme, ale zároveň že jsme náhodní cestující," říká jeden z mladých socialistů, v roli nakoupených gratulantů (viz článek na idnes).

Po trase narozeninového vlaku přitom nastupovali další komparzisté a hráli rovněž Paroubkovy gratulanty, píše se ve článku. Nevím jak vám, ale mně to okamžitě připomnělo doby totalitní, kde byli komunističtí pohlaváři "spontánně" vítáni, obzvláště po cestě z letiště při mezinárodních návštěvách.

To už to musí být hodně špatné u našich socialistů, když straníci zakupují svému předsedovi gratulanty. Nedivím se, že pak žije v klamné představě, jak je mezi lidem oblíben. Možná by byl Jiří Paroubek překvapen jak málo má obdivovatelů,  ato i mezi levicově smýšlejícími lidmi.

Oni se v podstatě socialisté od komunistů zas tak příliš neliší. Koneckonců se komunisté jako radikální křídlo pouze od socialistů odtrhli. Není tedy divu, že mají i podobný přístup ke "spontánním" gratulacím od "náhodných" občanů.

Nepodezřívám Jiřího Paroubka, že by snad v tom měl prsty, dokonce si myslím, že ani o takové praktice nevěděl. Mám za to, že se stal obětí sebou budovaného kultu osobnosti, kdy se mu jeho spolustraníci snaží zavděčit i tak hloupým způsobem, jako najímáním gratulantů.

Upřímně řečeno, ona je to také nebetyčná pitomost oslavovat své narozeniny jinak než v kruhu svých přátel nebo v soukromí, ale berme v potaz, že předvolební kampaň se neptá jestli přišla v pravý čas a nenarušuje někomu jeho plány.

Podlézavost krajských politiků vůči osobě předsedy snad nemohla dosáhnout hlubšího dna, leda by byl předseda pozván na "lov" (všichni určitě známe známou Jahelkovu písničku o lovu na cirkusového medvěda jedoucího lesem na mopedu). Vlastně už jen chyběl ve vlaku pár v národním kroji s chlebem a solí a pionýři s šátkem pro milovaného vůdce...