Odbory bojují okradením zaměstnavatele proti vládním reformám

Odboráři prý bojují za spravedlnost, proti korupci, vládním reformám a za rovnost. Jednoho by to až dojalo, jak bojují proti vládě tím, že okradou svého zaměstnavatele.

Vládo, nech lidem na žrádlo...Dalibor Puchta, iDnes

Už jen samotný fakt, že zaměstnavatelé utrpěli škodu, která se už dnes počítá předběžně na stovky milionů, při stávce, s níž neměli pranic společného, je nepřijatelný. Pokud by odbory stávkovaly proti svému zaměstnavateli, bylo by to pochopitelné. Proto je asi také v zákoně napsaná jediná možnost stávky při kolektivním vyjednávání.

Čtvrteční stávka znamenala pro odbory fiasko. Lidé se na stávku připravili, pražští dopraváci si zabouřili a strávili své směny na dvorech vozoven s cigaretou v ruce. Na ohlášenou akci a následný pochod přišlo směšné množství lidí a policejní doprovod společně s novináři a fotografy hrál málem přesilovku, a to ještě byli protestující odboráři posíleni o horníky, levicové aktivisty a představitele socialistů.

Odborářský boss Zavadil velkohubě prohlašoval, že odbory zastupují 90% obyvatelstva a mají mohutnou podporu veřejnosti. Proč se tedy nikdo k pochodujícím odborářům nepřidával? Vždyť se podle Zavadila měla sebrat aspoň půlka Prahy a vyjádřit svůj souhlas s odboráři a nesouhlas s vládními reformami.

Lidé si dali dohromady několik informací. Především každý člověk alespoň trochu sledující zprávy věděl, že v zadluženém Řecku protestovali odboráři proti vládním škrtům a vyhlásili generální stávku. Každý rozumně uvažující člověk došel k závěru, že protestovat proti pomoci je nesmyslné a přenesl si to na situaci v Česku.

Vládním reformám lze vyčítat mnohé, ale je to vláda, která má snahu něco udělat se zvyšujícím se zadlužením státu, vláda, která nestrká hlavu do písku a která netvrdí že "zdroje jsou" nebo že "dluhy se neplatí". Dluhy se platí a vědí o tom své právě v Řecku, byť se to odborářům nelíbí a rádi by, kdyby Řecko pokračovalo v rozhazování dluhových peněz. Problém je, že Řecku už nikdo není ochoten půjčovat.

Vládní reformy se nám mohou nelíbit, ale není-li k těmto reformám alternativa (ani socialisté ani odboráři nemají ani představu o tom, jak zadlužení řešit), musíme vzít za vděk každým opatřením, které nás vede zpět k vyrovnanému rozpočtu.

"Nechceme jít do důchodu v sedmdesáti," řičí plamenně do mikrofonu sedmašedesátiletý odborářský boss Zavadil. Co na tom, že z dnešních odborářů nepůjde do důchodu v sedmdesáti ani jeden? "Je to zlodějská vláda," pokračují rozpálení odborářští agitátoři.

A protože se protestuje proti "zlodějské vládě", je zapotřebí to využít, a tak zatímco mnozí odboráři oželeli denní mzdu, odboráři z Liberecka si udělali na den protestu školení na ASO, které mají podle Zákoníku práce zaměstnavatelem placené jako kdyby pracovali (viz §203, odst. 2, písmeno c Zákoníku práce).

Blahopřeji. Zajistit si omluvenku, nechat si zaměstnavatelem proplatit odborářský pochod a bleskově přesunout školení z původního pondělí na čtvrtek, to může napadnout snad jen Čechy. Je to klasická česká vyčůranost. Jen je škoda, že o tomto "školení" nevěděli odboráři i odjinud. To by potom ASO mohla své školení pořádat na Spartakiádním stadionu.

Omlouvat své okradení zaměstnavatele tím, že vláda je zlodějská, je známým rčením, jak zloděj křičí "Chyťte zloděje!". Omlouvat drobné krádeže tím, že někdo krade víc, je nemorální. Hlavně, že odboráři káží něco o morálce. Pak o paradoxní situace není nouze.

Jako když žena před ministerstvem financí křičí: "Kalousku, vylez!", a když skutečně ministr vyjde před úřad, tak spustí: "Von má ještě tu drzost sem přijít!". Krásný paradox je vidět i na doprovodné fotografii, kde zjevně hladem netrpící obtloustlá odborářka má na sobě tričko s nápisem "Fuck off vládo nech lidem na žrádlo".

Chtějí-li odbory a odboráři bojovat za své členy (pominu fakt, že se odbory nemají plést do politiky už z principu), nechť tak činí čistě za své prostředky a neokrádají své zaměstnavatele. Ať nezneužívají prostředky z fondů EU na "posilování sociálního dialogu". To jsou peníze určené na přesně opačnou věc než na stávku a protest na ulicích.

Být zaměstnavatelem, budu požadovat po odborech zaplacení vzniklých škod a věřím tomu, že soud by se měl postavit na stranu těch, kteří zcela nevinně přišli k újmě. Jenže to by se asi odborářům nelíbilo a uspořádali by další školení...