Odborářská neznalost zákona a socialistická alternativa

Odbory se rozčilují kvůli své neznalosti zákona a chystají se na stávku, která neodpovídá zákonu. Socialisté ústy Bohuslava Sobotky řekli alternativu k reformám - vyšší daně.

wordpress.com

Odborářští strejci si naběhli vlastní neznalostí platných zákonů, a to se holedbají, že mají nejlepší odborníky na všechno. Zjevně ale jejich experti neumí počítat a neumí číst zákony. Podle odborářů ale za vše může Kalousek, který na ně udělal podraz a chce zavést totalitu, říkají.

Přitom je to tak jednoduché, že to musí pochopit snad i podprůměrně nadaný jedinec. V Listině práv je uvedeno, že právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem. Neznamená to tedy všeobecnou volnost stávkování, ale že ke stávce je nutno dodržet podmínky stanovené zákonem.

Zákon praví, že stávka je možná při kolektivním vyjednávání, dokonce je v něm jasně uvedeno, že stávka vyhlášená nebo zahájená z jiných důvodů než je kolektivní vyjednávání je nezákonná. Myslí si odboráři, že si mohou vybrat ze zákona a z Listiny práv jen to co se jim hodí do krámu a zbytek ignorovat?

Zákony platí pro každého i pro odbory, ale pokud odboráři chtějí platné zákony ignorovat, tak se nemohou divit, že potom u soudu narazí. Není to ale vina ministra financí, jak se snaží odbory veřejnosti namluvit, ale jen a jen jejich.

Socialisté hrozí vyvoláním hlasování o nedůvěře vládě, pokud bude vláda pracovat na zákonu o stávce, v němž by byla jasněji nastavená pravidla. Prý chce vláda omezit moc odborů, tvrdí socialisté. Chtějí snad socialisté tvrdit, že apolitické odbory mají mít politickou moc?

Úloha odborů je jasně daná. Mají zastupovat zaměstnance ve sporu se zaměstnavatelem, mají se zaměstnavatelem vyjednávat kolektivní smlouvu a mohou se zúčastňovat tripartity, což je de facto bonus navíc. Politická moc odborům nepřísluší, nejsou politickou stranou. V současné době vystupují jako nikým nevolená nátlaková skupina prosazující zájmy spřízněné politické strany, a to je špatně.

Předseda socialistů byl dotázán novináři na důchodovou reformu a na její alternativu. Nestačil jsem se divit. Kromě obligátních řečí, nad kterými se člověk už ani nepozastaví, mě překvapila hlavně informace, že strana, která zde osm let vládla a která se angažuje v "boji za sociální spravedlnost" nemá žádnou vlastní ideu jak vzniklou situaci řešit.

Fakt, že populace stárne je zřejmý. Průměrný věk dožití se za posledních dvacet let prodloužil o šest let, což znamená nárůst počtu důchodců, kterých je dnes okolo dvou a půl milionu. Každý důchodce bere důchod v průměru 10 tisíc. Ročně tak jen vyplácení důchodů přijde stát na 300 miliard korun.

Pokud by se nic neudělalo s hranicí věku odchodu do důchodu a důchod se každoročně valorizoval o 2%, tak za předpokladu stejného vývoje by se každoročně zvyšovala částka vyplácená na důchodech zhruba o 15 miliard.

Socialisté prý možná ještě v červnu zahájí diskusi nad alternativou v oblasti důchodové reformy. Ale to už měli mít dávno za sebou a měli mít hotovou vlastní verzi co udělat s narůstajícím počtem důchodců a vyplácených důchodů. Jenže když ještě před nedávnem tvrdili, že stát žádné reformy nepotřebuje, tak to vlastně ani není překvapením, pouze potvrzením, že socialisté na budoucnost vůbec nemyslí.

Přesto socialisté odmítají důchodovou reformu, která se snaží alespoň řešit fakt, že stát na vyplácení důchodů nebude mít stále vyšší částky. Alternativu vidí socialisté v progresivním zdanění a ve zvýšení daní podnikům. Jenže progresivní zdanění podle optimistických výhledů samotných socialistů přinese do státní kasy pouhých pět miliard, a to ještě za předpokladu, že všichni budou skutečně mít ochotu dál platit.

Zvýšení daní podnikům je sice hezká představa, ale vůbec nedomýšlí následky. Pokud budou firmy platit vyšší daně, tak se buď zdraží jejich výrobky, což znamená zhrošený odbyt a vyšší výdaje pro kupující veřejnost anebo omezení v oblasti pracovních sil, což pro změnu znamená vyšší nezaměstnanost a vyšší výdaje státu na sociálních dávkách.

V současné době nezbývá nic jiného než skutečně šetřit. Musí se omezit výdaje a, bohužel, navýšit příjmy. Pokud by byli u moci socialisté, obávám se, že by k žádnému šetření nedošlo. Časy, kdy naše ekonomika rostla o téměř 7% jsou pryč a ještě nějakou dobu bude trvat, než se dostaneme na stejnou úroveň na jaké jsme byli před celosvětovou krizí. Mezitím mandatorní výdaje stále rostou a je neskutečně obtížné nepříznivý vývoj zvrátit.

Socialisté by vše vyřešili vyššími daněmi, které by přerozdělili. Až by se ukázalo, že je to nedostatečné, opět by přišlo zvýšení daní a další přerozdělování a tak stále dokola. Je paradoxem, že odbory chtějí stávkovat proti zvýšení daní a přitom sami socialisté ho plánují. Vsaďme se, že by v jejich případě odbory nestávkovaly.

Socialisté hospodařit neumí. To už ukázali svým zadlužením za předvolební kampaně, kdy dokázali rozházet 800 milionů své společnosti Cíl. V případě hospodaření státu je jejich hospodaření "lepší" minimálně o dvě nuly. A tak, pokud padne vláda a k moci přijdou oranžové šály s červenými šátky, můžeme se těšit, že místo čtyřkorunového zdražení na stokorunu budeme platit jako mnohonásobně víc.