Odboráři znovu předvádí svou nezodpovědnost

Tripartita skončila sotva začala. Odbory již den předem svolaly tiskovku na čas jen pár minut po zahájení tripartity.

Paroubek nebo Sobotka, vyjde to nastejnoateo.cz

Podle odborů prý vláda ztratila právo provádět reformy, podle šéfa socialistů Sobotky je pak odchod odborů z jednání tripartity důkazem, že vláda není schopná a ochotná o reformách komunikovat. Jak si opět krásně notují...

Kdo má v této zemi provádět reformy, když ne vláda? Chtějí snad reformy provádět odbory samy, když tvrdí, že vláda toto právo ztratila? Jestliže se jedna strana hned po začátku jednání zvedne, odejde a hrozí masovými protesty, je to důkazem, že druhá strana nechce komunikovat?

Demagogie levicovým stranám vždy šla na výbornou. Odborářští bossové, kteří jako by z oka vypadli bývalým funkcionářům z ÚV KSČ, si kladou ultimativní požadavky. Prý pokud vláda nepřistoupí na jejich připomínky, budou masově protestovat.

Odbory už na jednání přišly s tím, že jednat nebudou. Jeden z účastníků tripartity k tomu lakonicky poznamenal, že nestačili ani odborářům popřát dobrý den a už odcházeli. Jestli  někdo nechtěl komunikovat, pak to byly odbory, ale to přeci Bohuslav Sobotka nemůže přiznat.

Hysterie odborů a socialistů, která provází první kroky nutných reforem je, pokud by nebyla k pláči, k smíchu. Například důchodová reforma. S ohledem na stárnutí populace je jasné, že samotný průběžný systém zkrátka stačit nebude a zvyšovat věk pro odchod do důchodu také nelze do nekonečna.

Zatímco vládní návrh hovoří o tom, že ze současných 28% odvodů by lidé posílali 3% do penzijních fondů s tím, že by si ještě další 2% připláceli, odbory se socialisty to prezentují tak, jako by lidé měli přijít o celý svůj důchod. Dopředu straší vytunelováním nebo bankrotem penzijních fondů.

Existují obranné mechanismy a je jen na státě, jak nastaví pravidla, aby se dohled nad penzijními fondy ještě více zpřísnil. Už dnes má většina zaměstnanců penzijní připojištění a nikdo o své peníze nepřišel. To ale nebrání socialistům a socialisty řízeným odborům dělat z penzijních fondů bubáka.

Prý reformy vůbec nejsou zapotřebí. Levice by ráda, pokud by to bylo jen trochu možné, opět snížila hranici pro odchod do důchodu, aniž by se ptala, kde by se na tento krok vzaly peníze, i když jak známo "zdroje jsou" a "naše zadlužení je malé".

Se stejnou filozofií šlo Řecko de facto do kytiček. I tam byl stát štědrý, dokonce štědřejší než Ježíšek, Santa Klaus a Děda Mráz dohromady. Příplatky za včasné příchody do práce, možnost odejít do důchodu ve 40 letech, příplatky za schopnost klikat myší, to vše si nakonec vybralo svou daň.

Socialisté a odbory vůbec neberou v potaz realitu. Celý svět prošel nedávno krizí. Ekonomiky poklesly, téměř všechny státy se propadly do mínusu, zvýšila se nezaměstnanost. Jen díky úsporám máme schodek "jen" 150 miliard.

Zázračný lék prezentovaný socialisty - progresívní zdanění - není vůbec žádnou spásou. Tento krok by do státní pokladny přinesl pouhých pět miliard ročně, a to ještě za předpokladu, že by ochota platit státu zůstala nezměněna. Plán socialistů na třináctý důchod by spolkl miliard šest...

Odbory jsou socialisty využívány jako nátlaková skupina. Je s podivem, že k podobným protestům za vlád socialistů nedocházelo. Petr Nečas není u vlády ještě ani rok a odbory už naplánovaly v pořadí několikáté protesty. Ať pak někdo tvrdí, že odbory jsou nezávislé.

Reforma ve zdravotnictví má stanovit standard a nadstandard, který si budou moci pacienti připlatit. Nejprve socialisté už před pár lety protestovali, že je nespravedlivé, aby si někdo koupil lepší péči, teď ve spolupráci odbory opět straší, že "pokud projdou návrhy vlády, budou tu dva typy pacientů. Jedni, kteří budou mít na to, aby připlatili za kvalitní péči, a druzí, kterým bude poskytnuta ekonomicky nejméně náročná léčba".

Falešné rovnostářství, snaha potrestat úspěšné za jejich úspěch, oškubat bohaté tak, aby jim nic nezbylo, na druhé straně pak škubání všech s tím, že se větší část peněz vrátí zpět a nemalá částka zůstane za nehty těch správných přerozdělovačů, kteří ví lépe než my, jak máme se svými financemi nakládat.

Neříkám, že všechny reformní kroky jsou příjemné. Naopak, reformy budou nepříjemné, ale jsou nutné. Socialisté se k nim nikdy neodhodlají a jsou ochotni si hrát na haura tak dlouho, dokud bychom nestanuli na pokraji zkázy jako Řekové.

Odbory prokazují svou nezodpovědnost, když vůbec nechtějí vnímat současnou realitu. Jsou doby, kdy i odbory musí ustoupit a pochopit, že není čas na utrácení, ale na šetření. Současný stav je důsledkem i jejich utrácení na dluh v minulosti.