O Rathově "vězeňské tortuře"

"Vazba je novodobá tortura," opakuje David Rath ve svém nejnovějším literárním počinu z vazební věznice.

zveřejněno na blesk.cz

V jeho dopise není absolutně nic nového. Stále lká nad svým osudem vazebního vězně, jak se dostal do vězení neprávem, jak se mu ministr Kubice pomstil a že díky své prožité zkušenosti chce změnit podmínky vazebního vězení.

David Rath píše, že se to může stát každému. Inu, ne každý se nechává uplácet a ještě ke všemu se nechat chytit přímo se sedmilionovým úplatkem v ruce, takže s tím, že se to může stát každému bych byl na místě Davida Ratha velice opatrný.

Ano, jistě má pravdu v tom, že do vazby se člověk může dostat i neprávem, ale tyto případy jsou naprosto ojedinělé. Je-li na někoho uvalena vazba, pak je to rozhodnutím soudu a když i soud může chybovat, pak má soud veškeré podklady k tomu, aby takové omyly byly eliminovány.

Bolestínsky trpící Rath popisuje, jak hlavní trápení spočívá v odloučení od blízkých osob, ale musí si uvědomit, že vazba není žádný hotel, kam si kdykoliv může pozvat návštěvu. Podle Ratha by měla být možnost návštěvy místo jednou za čtrnáct dní změněna na třeba třikrát týdně. Tak nějak podobně si představuje Hurvínek válku.

Prý by také měla být možnost volat své rodině a častější možnost dopisů. Tohle vše je podle Davida Ratha novodobá tortura. Jak by se asi tento člověk cítil, kdyby ho zavřeli před padesáti lety a navíc za čin, který byl už i v tehdejší době dost pochybný?

Jméno Vladimíra Škutiny se snad připomínat nemusí. Mám za to, že je dostatečně známo. Tento muž se dostal do vězení v roce 1962 a strávil v něm deset měsíců za "snížení vážnosti prezidenta republiky". To spočívalo v tom, že nejprve měl údajně říct a neřekl že "prezident Novotný je vůl" a když za tento neexistující zločin vyfasoval půlroční podmínku, řekl to doopravdy.

Jako recidivista byl odsouzen k deseti měsícům nepodmíněně a přičetlo se mu i oněch půl roku. Z vazby směl napsat pouze jednou za měsíc pod dohledem bachařů. Rodina ze tří dopisů obdržela jen jeden. Jiný styk s rodinou ve vazbě neexistoval. Vladimír Škutina to vše popsal ve své knize "Presidentův vězeň".

Dovolím si ocitovat popis jednoho jeho spoluvězně z roku 1962: "Profesor matematiky, který trávil ve vězení už čtrnáctý rok. ... Byl zavřen za špionáž a velezradu. Sloužil za války jako letec u RAF v Anglii a hned po osmačtyřicátém ho zavřeli a ještě v roce 1962 neměl za sebou soud."

Zažil by snad David Rath raději vězení svých krajských koaličních partnerů, kdy se člověk dostal do vězení i za to co neřekl, či jen za hospodské řeči? Pan Škutina nebyl chycen se sedmi miliony úplatku v rukou. David Rath skončil ve vězení svým vlastním přičiněním, ale to by to nejprve sám musel pochopit.

Vězení je vězení a je jedno jestli vazební nebo takové, kde se vykonává trest. Nikde nebude mít lkající Rath možnost vídat se třikrát týdně s rodinou anebo jí každý večer volat. Nebude moci denně komunikovat s médii a už rozhodně nebude mít možnost dělat si, co se mu zlíbí.

Ano, je to tak, jak on sám píše, "vězení má chránit normální lidi proti lumpům". Lumpem je i takový člověk, který se nechává uplácet. To, co lumpy od normálních lidí odděluje, je jejich protiprávní jednání. Jenže jak známo, ve vězení je každý nevinný, i ten, kdo tam je už podvacáté.