Nedůstojná tahanice o důstojný talár

Tři roky trvající tahanice o soudcovský talár pokračuje. Právě před touto dobou prezident republiky nejmenoval soudci 32 z 55 čekatelů.

Vrchní soud v PrazeTomáš Adamec, Aktuálně.cz

Na samém počátku byla skutečnost, že se měnil zákon, ale čekatelé, kteří splnili požadavky ještě před platností zákona. V té době ještě neměli nově požadovaných 30 let věku. Prezident republiky tedy zastal pozici, že čekatelé by měli počkat, až věkové hranice dosáhnou.

Čekatelům se to pochopitelně nelíbilo. Vždyť plat soudce je na naše poměry lukrativní a prezident jim v tom brání. Ústava, náš první a hlavní zákon ke jmenování soudců říká: "Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon." (viz článek 93, odst. 2).

Někteří z čekatelů šli tak daleko, že podali soudní žalobu na prezidenta. Ti čekatelé, kteří se s rozhodnutím prezidenta republiky smířili už dávno oblékají soudní talár. Osm čekatelů, kteří se obrátili na soud, dosud na talár čeká. Svůj správní soud s prezidentem nejprve prohráli, pak podali kasační stížnost ve které uspěli, protože Nejvyšší správní soud dospěl k názoru, že "Prezident republiky je součástí moci výkonné a vystupuje také jako správní úřad. Pak jsou jeho rozhodnutí přezkoumatelná ve správním soudnictví."

Kauza se dostala zpět k Městskému správnímu soudu a ten vydal rozhodnutí, podle kterého měl do dnešního dne prezident republiky vydat rozhodnutí o jmenování čekatele Petra Langera soudcem. A čekatel bude čekatelem pravděpodobně ještě dlouho. Prezident republiky se obrátil kasační stížností opět na Nejvyšší správní soud a případně i na Ústavní soud. Tolik fakta

Ústava prezidentu republiky nenařizuje kdy má čekatele jmenovat soudci. Teoreticky vzato je prezident republiky soudci vůbec jmenovat nemusí. Viz slůvko "může", i když zde je to zamýšleno tak, že kdo tyto podmínky nesplní, soudcem být nemůže. Prezident republiky se striktně držel Ústavy, která ho odkázala na příslušný zákon. Zákon v té době mluvil o hranici 30 let a tuto novou podmínku čekatelé nesplňovali.

Celý spor je naprosto zbytečný. Pokud v Ústavě není stanoveno, že prezident musí soudce jmenovat po splnění podmínek, pak nelze jmenování vyžadovat soudní cestou. Soud ani nemůže prezidentovi v tomto okamžiku nařizovat, aby vydal rozhodnutí, zda něco udělá, či ne.

Soudci si vytvořili stát ve státě. Jsou jmenováni doživotně, sami o sobě rozhodují v kárných senátech, sami si v podstatě rozhodují i o zvýšení platů a teď ještě chtějí diktovat prezidentu rerpubliky. Pokud soudce rozhodne očividně špatně je nepostižitelný a vám zbydou jen oči pro pláč.

Jak lze chápat prezidenta republiky v jeho postoji a držení se znění Ústavy, tak nelze chápat zbytečně vyhrocený spor. Pravda, o eskalaci sporu se zasloužili především nedočkaví čekatelé, ale nic nebránilo tomu, aby čekatelům bylo po jiné než oficiální cestě sděleno a přislíbeno, že budou jmenováni soudci hned po dovršení třicátého roku věku.

Prezident Václav Klaus je ve sporech jako ryba ve vodě. Nemyslím si, že by spory plánovaně vyvolával, ale pokud se do sporu dostane, patřičně si ho užívá a ve valné většině případů má navrch. tentokrát si naběhli netrpěliví a příliš radikální čekatelé na soudcovský talár.

Nic to ale nemění na tom, že nedůstojná tahanice o symbol důstojnosti soudu bude pokračovat a ve své podstatě žabomyší spor bude dostávat další a větší prvky absurdity.