Média, s kterými Paroubek nemluví

Předseda socialistů Jiří Paroubek opět ukázal svou pravou tvář. Zřejmě nastává doba "svícení si na média", kterou sliboval už před volbami v roce 2006.

Zdroj: iDnes, Dan Materna

Mladá fronta Dnes, iDnes, Lidové noviny, Hospodářské noviny, Reflex a Respekt. To jsou média, která prý ČSSD škodí a proto s nimi nebude ČSSD mluvit. Důvod? Nepějí na ČSSD jen opěvné chorály, zveřejňují nepravosti socialistů a dokonce si některé tituly z ČSSD a potažmo Paroubka utahují.

A to se přeci nesmí, soudruzi! Jistě, věcná kritika je na místě, ale takhle by to nešlo, takhle bychom ten paroubkovský socialismus nevybudovali!

Již v roce 2006 sliboval Jiří Paroubek, že si po volbách posvítí na média, protože píší o ČSSD kriticky. Naštěstí na to nedošlo, protože volby dopadly jak dopadly a všichni si ještě pamatují památný paroubkův výstup, kde prohrané volby přirovnával k úderu srovnatelným snad jedině s Únorem 1948. Bylo to docela komické číslo, obzvláště, když sám Jiří Paroubek v roce 1978 coby mládežník vášnivě opěvoval vítezství pracujícího lidu, "které je stále pro nás, mladé výzvou".

Paroubkovská ČSSD je demokratická jen podle názvu. Strana se čím dál víc podobá panoptiku věčných revolucionářů s totalitním myšlením. Paroubek dští síru na každého, kdo s ním nesouhlasí, Zaorálek je přímo ve svatém vytržení, když se tak krásně rozčílí a o Rathovi a jeho gubernii s názvem Středočeský kraj netřeba ani mluvit.

Jiří Paroubek tedy začal dělit média na hodná a zlá. U národa mu to vyšlo a jeho voliči se rozdělují na ty hodné, obyčejné a zlé, bohaté, kterým je třeba zatnout tipec a vyprázdnit peněženku, aby si všichni mohli dopřát o jeden rohlík víc. Socialistická ekonomická vize nás žene do náruče státního bankrotu a jen slepý to nechce vidět. Nikam jinam totiž neustálé zadlužování nevede.

Rozdělování médií na hodná a zlá může být sice úsměvné, ale pokud se na to podíváme z úhlu Paroubka jako vítěze voleb s podporou komunistů, už to tak úsměvné není. Média na černé listině mohou být vcelku snadno zlikvidována a pak může státem zaznít ten jediný správný, s Paroubkem souhlasící hlas.

O nebezpečí pro naši křehkou demokracii v podobě Jiřího Paroubka se zmiňuji již delší dobu. Socialističtí příznivci a placení diskutéři se tomu vysmívají, ale skutečnost je taková, že se z Jiřího Paroubka klube diktátor, který chce, aby se dělo vždy jen podle něj. Jako malý příklad stačí projekt studentských voleb.

Hejtmané se postavili proti konání, David Rath dokonce konání voleb nanečisto zakázal. Že by to nebylo s požehnáním vedení ČSSD? Nyní Paroubek obrátil a žádá okamžité zveřejnění výsledku studentských voleb s tím, že prý ČSSD nikdy nebyla proti nim. Skutečnost je taková, že to socialisté u studentů projíždějí na plné čáře.

Dalším paradoxem je, že studentské volby byly hejtmany zakazovány propto, aby prý na školách neprobíhala volební kampaň a nyní se sama ČSSD vyjádří, že poté, co Bohuslav Sobotka dostal od opilce pěstí v osobním sporu, přesune svou předvolební kampaň do fabrik a do škol. Má-li ČSSD nejprve strach, aby nedošlo k porušení školského zákona, tak nyní strach jej sama porušit nemá?

Novináři spolu vždy táhli za jeden provaz. Myslím, že by nebyl problém, aby spolu drželi i v tomto případě, protože dostat se na Paroubkovu černou listinu médií je snadné, stačí napsat kritický článek. Co kdybyste se, paní a páni novinářky a novináři domluvili a na oplátku týden nemluvili s Paroubkem a ČSSD? Mnozí z vás byli před dvaceti lety hybným moterem sametové revoluce. Mají se snad za vás diktátorskému a totalitnímu zlu postavit zase studenti?