Mafie ve státní správě

Když před parlamentními volbami přišel tehdejší šéf ÚOOZ Jan Kubice s informací, že mafie porostla do státní správy, vyvolalo to značnou nevoli zejména u tehdejší nejsilnější vládní strany.

Pavel Reisenauer, Respekt

Jak by také ne. Vždyť přeci tehdejší vláda dělala vše proto, abychom se měli lépe i kdybychom nechtěli. Bylo před volbami a tato strana chtěla zůstat u lizu. Tak zvaná Kubiceho zpráva dle mého názoru spíše této straně pomohla, protože vyburcovala její příznivce z letargie a dohnala k volebním urnám.

Náznaků, že organizovaný zločin prorostl až do státní zprávy bylo už tehdy dost. Nevím, nakolik byly informace Mirka Topolánka pravdivé, nicméně výčet osob spolupracujících za minulého režimu s STB v okolí bývalého premiéra a nynějšího poslance Jiřího Paroubka byl poměrně alarmující.

Při parlamentních interpelacích premiér Topolánek řekl: "Rocco je krycí jméno jednoho člověka, kterého dobře znáte, který nikdy nepodepsal vázací akt StB, v tomto případě bychom řekli, že je vše v pořádku, ale Rocco má své bratry. Ďuričko Bohumír, agent s krycím jménem Lipan, tajný spolupracovník se jménem Lipan. Myslím, že to jméno je veřejnosti známo. Je to Dvořák Vlastimil, agent, krycí jméno Vlastimil, důvěrník krycí jméno Vlastimil. Je to pan Dostál Ján, důvěrník, krycí jméno Herna. Zůstalo mu to dodnes. Je to pan Schmiedberger Miloš, krycí jméno fotograf. Je to agent. Je to pan Přikryl Ivan, důvěrník, krycí jméno Právník."

Pro ty, kterým tato jména nic neříkají, tak s Bohumírem Ďuričkem chtěl v roce 2005 trávit Paroubek dovolenou na oné slavné neexistující jachtě, Vlastimil Dvořák je majitel hotelu, kde se Paroubek podruhé oženil a pobyt dostal darem, Ján Dostál je majitelem sítě hotelů a kasín a sponzorem sdružení Paroubkovy exmanželky, Miloš Schmiedberger je podepsán pod fotografiemi tak zvané Paroubkovy bible a Ivan Přikryl byl šéfem Úřadu vlády pod vládou Jiřího Paroubka.

Mafie má ale především finanční zájmy. Nejnovější skandál propukl na ministerstvu obrany, když policie pozatýkala či obvinila pětatřicet lidí včetně vysoce postavených úředníků. Zakázky jako malá domů, zfingovaná výběrová řízení, tunelování, to vše směřuje k jedné osobě, bývalému sekčnímu šéfovi ministerstva Václavu Regnerovi.

Přestože ministr obrany za Grossovy a Paroubkovy vlády Karel Kühnl byl několikrát svým prvním náměstkem Pavlem Štalmachem žádán, aby Regnera kvůli podezření z korupce odvolal, vždy se za Regnera kvůli jeho "nepostradatelnosti" postavil. Logicky tak vyvstává otázka, zda čirou náhodou nebyl i Karel Kühnl nějakým způsobem na Regnerově setrvávání ve funkci zainteresován. To je otázka, kterou musí rozluštit policie a s kterou se musí poprat především pan Kühnl sám.

Kühnlův bývalý šéf ve vládě, Stanislav Gross, si může oddechnout. Nános korupčního bláta byl omyt močůvkou. Vždyť je to tak jednoduché. Každý může být multimilionář. Jen musíte místo do zaměstnání vstoupit do politiky v dostatečně mladém věku, každému vše odkývat a být nekonfliktní. A když náhodou někomu, samozřejmě že nezištně, pomůžete a on se vám následně chce odvděčit, udělat to stejně vychytrale.

Je to přeci celkem běžná záležitost, že vám někdo nabídne akcie energetické společnosti za desetinu ceny a ještě vám na jejich koupi půjčí. Pak akcie prodáte za tržní cenu, z výdělku zaplatíte půjčku a rázem jste geniálním obchodníkem. Ano, z pohledu zákona vše proběhlo čistě, ale prakticky každému soudnému člověku je jasné, že Grossovo náhlé zbohatnutí je korupcí jako hrom a důkazem, že mafie opravdu prorostla až do nejvyšších pater politiky.

Nedělám si iluze, že by za současné vlády podobné praktiky neprobíhaly. Často se tak děje bez možnosti zásahu toho kterého ministra, protože většina úředníků setrvává na svých postech bez ohledu na to, kdo zrovna sedí v ministerském křesle. Peníze jsou silným lákadlem a pro organizovaný zločin je jednoduché koupit si úplatného úředníka.

Socialistická vláda udělala velkou chybu, že začala až příliš šlapat na paty Kubiceho útvaru. To vedlo pana Kubiceho k zoufalému kroku seznámit se svou zprávou parlamentní komisi. Kdyby tehdejší mocní byli trochu chytřejší, pak by mohli Kubiceho vyšetřování nenápadně protahovat do nekonečna. Jenže u socialistů zvítězil buldozeří styl každého převálcovat silou.

Voličům nezbývá než doufat, že se policii podaří alespoň část mafiánské chobotnice nyní dostat před soud. Jenže jak známe naše soudy, ani jasný požadavek úplatku neznamená, že v očích soudu dotyčný úplatek požadoval. Boj proti mafii je nekonečný, a tak si přejme, aby podobných úspěchů při odhalování organizovaného zločinu bylo co nejvíc.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz