Kdo je vlastně vítěz?

Za pádem vlády hledejme osobní spory a pomstu.

Autor: Š. Kotrba

Tak se to napopáté epochálnímu vítězi povedlo. Vláda padla. Podle reportáže pana Bartoše z iDnes to ale vypadá, jako by vítězem byl odvolaný premiér a nikoli trimfující šéf opozice. To je vcelku zajímavé zjištění. Vždyť přece pokud o něco dlouhou dobu usiluji a nakonec se mi to podaří, je to důvod k radosti a oslavám. I když oslavy v Paroubkově případě mívají ostře nabitý konec.

Proč to vypadá, že vláda, potažmo premiér je uvolněný, jako by z něj spadl těžký balvan a šéf opozice zase jako zmoklá slepice, které někdo sebral zrní před zobákem? Zjevně to bude tím, že místo "epochálního vítězství", které ČSSD zaznamenala v regionálních volbách došlo včera k vítězství Pyrrhovu.

Za pádem vlády osobní spory a pomsta

Vláda nepadla kvůli tomu, že by byla až tak špatná ani kvůli politické aféře. Naopak, vláda si vedla na to, jak byla nesourodě poslepována překvapivě dobře, i když, a to je pochopitelné, právě kvůli své nesourodosti se dopustila několika excesů.

Za vládou stojí nejnižší schodek za posledních deset let, když socialistické vlády dokázaly jen rozhazovat plnými hrstmi v okamžicích, kdy se naší ekonomice nebývale dařilo. To je naprosto neodpustitelné, aby v době, kdy ekonomika roste o šest procent ročně vláda zatínala rok co rok stomiliardovou sekeru do futra příštích generací.

Kromě komunistů zaznamenaly všechny strany v parlamentu nějaké vnitřní osobní spory. Začalo to u socialistů, kdy byli šmahem vylučováni všichni ti, kteří si dovolili nesouhlasit s předsedou, popřípadě hlasovali v przeidentské volbě podle vlastní hlavy. Okamžitě byli tito lidé označeni za zrádce a zaprodance v žoldu ODS.

Problémy uvnitř ODS vznikly tím, že Vlastimil Tlustý, "otec rovné daně", byl odstaven na vedlejší kolej a obětován na oltář vlády. Tlustý se s tím nikdy nesmířil a zde udělal předseda ODS velkou chybu, když postavil Tlustého úplně mimo hru. Přitom stačilo, aby dostal ve vládě funkci spojenou s ekonomikou, například ekonomického koordinátora.

Ačkoliv můžeme na Tlustém hledat a i najít spoustu chyb včetně krátké komunistické minulosti, pak tento člověk udělal pro ODS mnohé. Dlouhá léta odváděl své penzum práce v parlamentu a když se dočkal zasloužené odměny v podobě ministerského křesla, tak jeho radost měla krátkého trvání. Topolánek si udělal nepřítele.

Turbulence ve Straně zelených byly od samého počátku. Tato strana je natolik nesourodá a má tolik rozličných, často protichůdných proudů s jiným cílem a jinou představou, že bylo jen otázkou času, kdy se nedospělá strana začne požírat navzájem.

Martin Bursík také udělal velkou chybu, když ze strany nechal vyloučit dvě poslankyně z celkového počtu šesti, notabene, pokud výsledek voleb přes jasné vítězství koaličních stran skončil kvůli nesmyslnému přepočtu patem. I on si tím místo rebelek vytvořil sokyně až za hrob. Nic není horšího než zhrzená žena, která se mstí.

Zrádci nebo konstruktivní poslanci?

Čtyři koaliční poslanci pomohli potopit vládu. Budiž, stalo se. Zkrátka měli jinou představu vlády. Ať už je vedla osobní zášť či cokoli jiného, přidali se na stranu opozice a podepsali si ortel politických mrtvol. Pravda, ČSSD ráda odměňuje přeběhlíky z druhé strany, stačí si vzpomenout na Rathovu trafiku pro opilce Kotta.

Přesto ale si teď dnešní opozice nemůže dovolit dát poslancům, kteří ji pomohli, nějakou trafiku. Už jen proto, že všichni čtyři budou pod drobnohledem. Zelené poslankyně přešly do zelené strany Kuchtovců, která bude mít ještě míň šancí dostat se na výsluní než Bursíkovci.

Oba občanští demokraté skončili v politice nadobro. I když je pravděpodobně místní organizace ze strany nevyloučí, nikdo jim už šanci nedá. A opozice? Ta od nich dá ruce pryč, přeci jen jsou příliš viditelní a ČSSD se nyní nemůže dovolit nechat se jimi zdiskreditovat.

Přesto ale je zajímavý ještě jeden pohled. Zatímco socialističtí poslanci, kteří hlasovali pro vládu, případně pro Václava Klause byli označeni za zrádce a zaprodance, které ODS uplácela igelitkami peněz a předseda socialistů Paroubek se hnusil nad tím, že politický rival využil přeběhlíků. Bude čtyři koaliční poslance, kteří mu pomohli svrhnot vládu nazývat stejně?

Úplatní poslanci?

Středočeský hejtman David Rath neustále dokola opakoval, že ODS si koupila přeběhlíky igelitkami peněz. Důkazy pochopitelně neměl, ale nic mu nezabránilo v tom, aby obviňoval ODS a přeběhlíky z korupčního jednání.

Pokud se na to podíváme jeho optikou, tak jak bychom měli chápat fakt, že on, coby hejtman, zakoupí z veřejného rozpočtu hejtmanství obraz T. G. Masaryka do své pracovny, jehož autorem je manžel rebelující zelené poslankyně? Navíc před hlasováním o důvěře vládě?

Jestli toto není korupce, tak co tedy? Obraz údajně není ničím výjimečný, ba dokonce má mít nevalnou úroveň. V zemi je mnoho malířů, kteří by obraz namalovali, tak proč padla volba právě na pana Zubova? Proč byly použity veřejné peníze na zkrášlení Rathovy pracovny?

David Rath tvrdí, že nemá rád korupčníky a chtěl by černou knihu lobbistů a korupčníků. Nepatřil by v oné černé knize náhodou na jedno z čelních míst? Prý obraz stál jen deset tisíc. V tom případě by se dalo konstatovat, že poslankyně Zubová docela laciná holka.

Kdo je vlastně vítěz?

Je vítězem Topolánek nebo Paroubek? Topolánkova vláda alespoň zahájila nutné, nezbytné a velmi potřebné reformy. Paroubek za celou dobu dokázal jen kritizovat a negovat vše, s čím vláda přišla. Nyní, když by měla ČSSD přijít s něčím konstruktivním, ukazuje se, že Paroubek má prázdné ruce.

Socialistické řešení krize je naprosto nereálné a způsobí jedině její další prohloubení. Lidový dům vůbec nemá představu co má dělat. Prezident s velkou pravděpodobností opět pověří sestavením vlády vítěznou stranu. Paroubek dokázal svrhnutím vlády jediné. Kvůli své nezkrotné touze po moci destabilizovat celou zem. Paroubek se rozhodně vítězem nestal, poražení jsou úplně všichni.

Paroubek vyslal do zahraničí signál, že se zem nachází v nestabilní situaci. Bude to mít vliv na předsednictví EU, bude to mít vliv i na průběh krize u nás. Vše nasvědčuje tomu, že Jiří Paroubek nepočítal s tím, že by mohl vládu svrhnout. když se mu to povedlo, neví, co má udělat, neví, s čím má přijít.

Buď jak buď, Paroubek se podepsal na důvěryhodnosti naší země. Jeho výkřiky o tom, jak nechá zrušit smlouvu s  Američany, když vláda ČSSD začala jako první o radaru vyjednávat, výkřiky o tom, jak zruší všechny reformy, jak zdaní bohaté, jak chudým budou bezpracně létat do úst pečení holubi, to vše diskredituje republiku na mezinárodní scéně.

Jenže Jiří Paroubek je splachovací. "Kecat tak, až se mu od huby práší", jak říká jedno hezké přísloví, umí dokonale. Bohužel, ničeho jiného se od něj dočkat nemůžeme. Snad jen, že pokud se dostane k vládě, můžeme se těšit na rudooranžovou koalici a je jedno jestli hlasitou nebo tichou.

Mimochodem, pane Paroubku, kde jsou vaše sliby o tom, jak se v době našeho předsednictví EU nebudete snažit svrhnout vládu a že nikdy nebudete využívat "služeb" přeběhlíků?

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.nazorne.cz