Hladoví herci

Herci vtrhli na zasedání magistrátu a předvedli svou "kulturní vložku". Jejich herecký výkon byl ale taková šmíra, že by měli přítomným divákům vrátit vstupné.

Zdroj: jozka.borec

O peníze jde až v první řadě, zní známá věta. To je přesně to, oč jde i divadelníkům. Město se rozhodlo změnit systém dotací a oheň divadelnických nepokojů je na střeše.

Pro diváka může být protest divadelníků nepochopitelný. Povětšinou platí nemalé vstupné a předpokládá, že divadla z těchto peněz žijí. Jak je možné, že jedna divadla prosperují a druhá ne? Opravdu všechna prosperující divadla hrají jen komerční kusy?

Je vcelku pochopitelné, že soukromá divadla se snaží zaplnit prostor tam, kde je nějaká skulina, ale repertoár se od ostatních divadel příliš neliší. Muzikály si na sebe v drtivé většině vydělají a pokud ne, skončí jako muzikál Cats.

Problém není v repertoáru, ale v tom, že dotovaná divadla povětšinou neumí hospodařit. Dotace považují za svůj stabilní, či dokonce nárokový příjem. Má smysl dotovat divadlo, kde počet herců převažuje nad počtem diváků? Nejsou to zbůhdarma vyhozené peníze?

V Praze existuje bezmála sto divadel. Divadla pro děti, loutková, opera, muzikály, balet, činohra. Některá divadla jsou specifická a svého druhu jediná. Divadlo Spejbla a Hurvínka, Hudební divadlo v Karlíně, Divadlo Járy Cimrmana, Státní opera, Národní divadlo nebo Laterna magica. Ostatní divadla už tak výsadní postavení nemají. Do velké skupiny divadel patří jak ta velká, tak malá.

Komu přidělit dotace? Má na ně větší nárok Semafor, Činoherní klub nebo ABC? Kdo má vůbec právo rozhodovat o tom, komu se granty a dotace přidělí a komu ne, které divadlo předvádí lepší kulturu a zasluhuje si finanční podporu? Řešení vůbec není jednoduché.

Buď přiřadit dotaci celoplošně na každou vstupenku nebo nikomu anebo jen předem stanoveným několika divadlům. Podle mého názoru by mělo město přispívat na provoz pouze divadlům ve výjimečném postavení, pokud si na sebe nevydělají. Z tohoto titulu by mělo město dotovat pouze výše uvedená divadla. Ostatním divadlům by pak mělo přispět podle počtu diváků v hledišti bez rozdílu o jaké divadlo jde.

Neumí-li si na sebe divadlo vydělat, pak má smůlu a nepřežije. Dříve herci kočovali od vesnice k vesnici a od města k městu. Doufali, že pokud budou hrát dobře, všimne si jich velké divadlo a oni dostanou angažmá. Tímto způsobem začínal nejeden výtečný herec.

V současné době každým rokem herců přibývá, ale kvalita nějak není vidět. Kolik výrazných herců do třiceti let je v době filmu a televize veřejnosti známo? Prakticky nikdo, jen šedivá zeď nevýraznosti. Každá nová generace herců je slabší a slabší.

Pro herce je v současné době hodně příležitostí, jak se dostat do povědomí diváků (televize, seriály, filmy, dabing, rozhlas, divadlo), ale nekonečné "sertodály" (jak zní vypůjčené označení od jednoho autora parodické knihy) jsou dějem tak plytké, že se talent zkrátka neprosadí. Tyto nicneříkající telenovely navíc působí jako průchozí pasáž díky počtu angažovaných herců.

Divadelníci by si měli uvědomit, že je jich mnoho a všichni se zkrátka v oboru uživit nemohou. Jejich protesty jim příliš nepomohou, musí se především snažit sami přilákat diváka anebo stejně jako tomu bylo dřív, začít si vydělávat jinak a hrát ochotnicky.

Způsob, kterým informuje o divadelních protestech Česká televize se příliš neliší od dob televizní vzpoury. Ano, tenkrát byl Jan Hodač jmenován ředitelem televize podivně rychle, ale to co předvedli televizáci nemělo obdoby. I tehdy byly snahy odstřihnout od penězovodu spřátelené skupiny a nastal stejný humbuk.

V této souvislosti se divím, že Jan Ruml a další představitelé tak zvané pravdalásky už dávno nebivakují ve spacácích před magistrátem. Jak bylo psáno výše, divadelníci by si měli uvědomit, že dotace a granty nejsou nárokovou složkou financování provozu divadla. V prvé řadě se musí snažit o profinancování provozu divadla sami svou hospodárností.

Mimochodem, jak včera psal Jan Hrušínský ve svém blogu, jak je možné, že jeho Divadlo na Jezerce žije a má poloviční vstupné než městem dotované skomírající divadlo? Můj otec vždycky říkával, že má hlad jako herec. Obávám se, že současní herci netrpí hladem, ale nenažraností a komplexem, že jedině oni jsou ti správní umělci, kteří mají nárok na peníze všech.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz