Prezident ČLK obviňuje ministerstvo z neústupnosti, předseda LOKu zase z krachu jednání, protože ministertvo prý nechce dát záruky.
Zdroj: ateo.cz
Veřejnost už začíná být sporem mezi Engelovci a Hegerovci unavená. Přesto se ale zajímá o každou změnu stanovisek, protože, ať si to chceme nebo nechceme přiznat, jde o lidské životy. Životy nedonošených dětí, těhotných žen i lidí po infarktu. Jde o zdraví nás všech.
Lékaři mají ve společnosti důležitou roli. Obracíme se na ně se svými bolestmi a oni nám od našich strastí pomáhají. Netřeba lékaře glorifikovat, dělají svou práci stejně jako mnozí jiní, kteří mají daleko větší zodpovědnost. I ten nejlepší lékař můe udělat chybu a ani superman v bílém plášti nedokázal zachránit oběti heparinového vraha.
Od lékařů společnost očekává, že jde o osoby se znalostmi a především vyšší inteligencí. V naprostém opaku s tím je ale nynější stav, kdy si pár tisícovek povětšinou mladých lékařů cítících se finančně nedoceněnými vzalo za rukojmí celý stát.
Platy se u nás v drtivé většině případů určují na základě kolektivního vyjednávání. Nemocniční lékaři mají platy podle tabulek a je s podivem, že se tabulek drží zuby nehty. Přeci by pro ně bylo daleko výhodnější, aby ti dobří lékaři byli oceněni víc než Cvachové. Tabulky ale navodily systém, kdy je jedno, jaký je kdo doktor, machr bere stejně jako Cvach, má-li stejnou platovou třídu a délku praxe.
Netřeba snad opakovat tisíckrát opakovanou věc, kdy se požadavky LOKu smrskly jen na finance a požadavek osmi, deseti a dvanácti tisíc měsíčně navíc. Veřejnost je možná až nedobrovolným divákem přestřelky mezi ministrem, LOKem a ČLK.
Nabídka ministra na pět až osm tisíc je dle mého názoru víc než vstřícná. V době, kdy se všude šetří označí prezident ČLK několikatisícové navýšení platu za nic. LOK trvá na svém finančním požadavku a záruku, že se všichni lékaři budou moci vrátit na své místo, ze kterého dali výpověď.
Jaroslava Kunová, šéfka plzeňské fakultní nemocnice, kapitulovala a nabídla lékařům peníze podle požadavku LOKu. Zároveň stanovila podmínku, aby všichni tamní lékaři své výpovědi stáhli do středy, jinak nedostane přidáno nikdo, ani lékaři, kteří se akce "náš exodus, váš exitus" nezúčastní. Proč? Za co mají být lékaři, kteří v nemocnici zůstali, potrestáni?
Jde snad o krok, aby zůstávající lékaři vyvinuli na odcházející další tlak? Co když se najde jeden, který výpověď nestáhne? Když má nemocnice peníze na navýšení platů, proč už dávno svým zaměstnancům nepřidala a nevědomky této situaci nepředešla? Je mnoho otázek, na které se asi odpovědi nenajdou.
Ministr Heger přikázal jedenácti nemocnicím spadajícím přímo pod ministerstvo, aby od března navýšily platy o ministrem anoncovanou částku. Totéž by údajně měli udělat i hejtmané u nemocnic, které řídí kraje. Výsledek? "Nabídka není ničím podložená a negarantuje, že pohyblivá složka platu lékařům zůstane i za čtvrt roku, kdy se situace změní a kdy se řekne, že na to nemocnice nemají," řekla místopředsedkyně LOKu Jana Vedralová.
Co už tedy, proboha, odboráři chtějí? Neustále dokola omílají, že neexistuje žádná záruka platů ani míst, ačkoliv ministr udělal konkrétní činy a míst jim vůbec nikdo podle Zákoníku práce zaručit nemůže. Ty jim nezaručí ani jejich "mateřské nemocnice".
Dnešní Lidovky zmiňují, že do ciziny nepůjde z lékařů prakticky nikdo (viz zde). Prý zůstanou doma na podpoře. Nutno dodat, že od letošního roku je podpora v nezaměstnanosti v případě dobrovolného odchodu ze zaměstnání snížena na 45% průměrné mzdy, nejvýše však 13528 korun. Pro zaměstnance je povinností se do tří pracovních dnů od data skončení pracovního poměru hlásit na Úřadu práce.
Je pravděpodobné, že lékaři dostanou na úřadu nabídku jít pracovat do stejné nemocnice, z které odešli. Pokud uchazeč o práci nabídku nastoupit do vhodného zaměstnání bez závažného důvodu odmítne (malý plat není závažným důvodem, stejně jako požadavek nižší kvalifikace), je z evidence vyřazen a podpora v nezměstnanosti mu je odebrána.
Kdo se tedy nechce dohodnout? Ministerstvo nebo odbory? Vyjednávání je o kompromisech a myslím, že ministerstvo kompromis udělalo. Odbory dál trvají na kapitulaci ministerstva a ještě je v tom prezident komory, která má zastupovat všechny lékaře a ne jen 20% lékařů nemocničních, podporuje. Milan Kubek má se svou komorou chránit profesní čest. Jak se s tím ale shoduje vydírání, braní si za rukojmí celý národ a vyrožování smrtí, to tedy nevím.
Vychází mi, že ten, kdo se nechce dohodnout nesedí na ministerstvu, ale ten, kdo se schovává za nehorázná hesla, slibuje nesplnitelné a požaduje nemožné.
