Chcete na Hradě komunistu nebo komunistu?

Největšími favority prezidentské volby jsou dva bývalí komunisté, Zeman a Fischer.

ateo.cz

Bohužel, český člověk mívá krátkou paměť. Z devítky kandidátů na prezidentskou sesli těžko někoho vybírat, protože ani jeden z kandidátů mě nezaujal natolik abych byl přesvědčen o správnosti své volby. Zatím to vypadá na to, že vůbec poprvé v životě nepůjdu volit.

Média a předvolební průzkumy ovlivněné právě prací médií preferují v duhém kole souboj mezi dvěma bývalými komunisty, Zemanem, který má nyní větší šanci na zvolení a Fischer. Nemyslím si, že by na Hradě měl usednout člověk s komunistickou minulostí, považuji to za základní překážku a charakterovou vadu.

Přesto musím uznat, že mezi těmito dvěma favority je v jejich komunistickém členství značný rozdíl. Miloš Zeman vstoupil do KSČ v průběhu jara 1968, kdy celý národ věřil tomu, že se komunisté mohou reformovat. Sice bychom zde měli dál socialismus, ale naděje byly vkládány do přídavku "lidské tváře".

Jedné části mocných se to nelíbilo, a tak napsali dopis a pozvali na naše území sovětské tanky. Ta část komunistů, kteří se hlásili ke zlidštění režimu byla poražena a k moci sedostali "normalizátoři". Ti nepohodlní či nesouhlasící byli promptně z KSČ vyhozeni. Mezi nimi byl v roce 1970 i Miloš Zeman.

Jan Fischer vstoupil do KSČ v roce 1980 a musel při tom souhlasit se sovětskou okupací. On sice tvrdí, že se za svůj čin stydí, ale členství ukončil až s revolucí v roce 1989, kdy mu bylo jasné, že rudá knížka už neskýtá žádné výhody v podobě pracovních funkcí a výběrového zaměstnání.

Právě na takových lidech jakým byl v té době Jan Fischer stavěli komunisté svou moc. Umožnili výhodu vybraným lidem v podobě dobrého postu, poměrně často i nad síly vybraného a na oplátku měli loajalituv podobě odsouhlasení prakticky čehokoli.

Jan Fischer usiloval o členství kvůli vlastnímu osobnímu prospěchu. Miloš Zeman usiloval o členství z naivních ideálů, že se komunisté dokáží změnit. Jan Fischer své členství v KSČ tajil, dokud to na něj neprasklo. Miloš Zeman se svým členstvím v KSČ nijak netajil.

Jan Fischer je vnímán jako změna, Miloš Zeman jako dinosaurus. Přesto bych řekl, že z morálního hlediska je to přesně naopak. Tím kladným je Zeman a záporným Fischer. Tím ale nechci Miloše Zemana nějak preferovat. I on by o Hrad usilovat neměl.

Fischer vsadil na "americkou" kampaň po Obamovském vzoru. Stále dokola hlásá, že on je změnou, aniž by cokoli nějak blíže vysvětlil. Jako premiér se ukázal být neschopným, kvůli jeho nečinnosti přijde stát kvůli fotovoltaice v průběhu dvaceti let o 700 miliard korun.

Své názory mění častěji než ponožky a na vše odpovídá nicneříkajícími frázemi. V neposlední řadě je takřka zaníceným eurohujerem a takový člověk by těžko hájil zájmy našeho státu před mnohými nesmyslnými nápady Bruselu.

Miloš Zeman je lidovější, ale stále zůstal tím, čím vždy byl, tlučhubou. Rád se chválí, rád si přidává zásluhy, stále stejně rád uráží lidi okolo sebe. Dokáže ale držet slovo. Vůči Bruselu se staví realisticky a myslím, že by naše zájmy dokázal hájit.

Ještě jednu věc mají tito kandidátiu společnou. Mají za sebou dosti podivné osoby, které jejich kampaně financují. Fischer se navíc dopustil unfair hry, když použil v televizním duelu na Primě klaku. Účast bratru za 800 kaček. A to se ještě mluvčí Fischerova štábu radovala, že se klaka vyplatila, když v hlukometru předčila příznivce Zemana.

Kdybych se měl rozhodovat mezi těmito dvěma nevhodnými lidmi, pak bych se asi přiklonil na stranu Zemana už jen proto, že Fischerovi zkrátka nejde věřit. Nakonec ale asi stejně zůstanu raději doma. Takové panoptikum abys baterkou v poledne hledal.