Cestovatelská vášeň Jiřího Paroubka

Tak se náš první socialista rozhodl, že bude víc cestovat. Zda to bylo při pohledu na manželku v pleťové masce z droždí není známo, ale cíle jeho cest vyvolávají přinejmenším podivné chvění v oblasti žaludku.

Zdroj: iDnes

Však také pan poslanec předem varoval, že pokud se nestane předsedou Sněmovny, bude dělat vlstní autonomní zahraniční politiku. A že mu to jde!

Jeho novodobé cestování začalo v momentě jeho svatby. Proč by si nedopřál komfort u svého přítele, agenta STB. Cesta do Rakous do přepychového hotelu také musela být fajn, zrovna tak jako na Slovensku přesun do exkluzivního hotelu z veřejné plovárny.

Ale budiž, to šlo skutečně jen o soukromé cesty, které bychom měli dopřát každému mladému zamilovanému páru. Navíc poslanec Paroubek na to má a jak správně podotkl včera v parlamentu, ne všichni se stravují v pětihvězdičkových hotelích.

Zajímavější jsou jeho cesty, kterými budí rozpaky nejen na domácí scéně. Když jede premiér na návštěvu USA a stráví s prezidentem Bushem dokonce o půlhodinu víc než bylo původně zamýšleno, tak Paroubek na oplátku jede studovat a vylepšovat obchodní pozici do totalitní Sýrie. Raději ale nesdělil, zda tam studoval cenzuru nebo vedoucí úlohu strany Baas v ústavě.

V době, kdy se bude konat summit NATO, kam pochopitelně jede premiér reprezentovat naši zem a kde se bude jednat o radaru (vida, a pak že prý radar nebude součástí NATO), tak pan poslanec musí jet do Ruska, kde bude také jednat o radaru.

Tak by mě zajímalo, kdo dal řadovému poslanci mandát jednat s jiným státem o bezpečnostních otázkách našeho státu. Kým byl řadový poslanec Paroubek pověřen jednat s ruskými představiteli o radaru? Pokud nebyl nikým pověřen a nemá žádný mandát, tak nemůže být jeho jednání chápáno (když jako poslanec má přístup k určitým utajovaným informacím a které by mohl protistraně prozradit) jako velezrada?

Poslanec Paroubek nám jasně ukazuje směr, kterým se upírají jeho sympatie. K různým totalitním a polototalitním režimům. Rusko je nutno zařadit mezi polototalitní režimy - jako připomínka snad stačí přístup vůči opozici, zejména pak vůči nepohodlnému ropnému magnátu Chodorkovskému.

Pokud chce být poslanec Paroubek za každou cenu v opozici vůči vládě, pak si vybral dost nešťastnou oblast. Zahraniční politiku představuje vláda každé země. To samozřejmě neznamená, že by opoziční politik nemohl připravovat půdu pro obchodníky, v mnoha zemích se to tak i děje.

Jenže v těchto zemích většinou předání vlády opozici neznamená v zahraniční politice nějaký radikální posun. Zdá se, že se Jiří Paroubek rozhodl škodit za každou cenu a mstít se za to, že nedostal svůj pokus a že byl nucen vzdát se svého milovaného premiérského křesla.

Ale taková msta je krátkozraká. Tím, že se někdo paktuje s teroristy nebo že se bratříčkuje s totalitními režimy nedává naší zahraniční politice zrovna punc serioznosti. Po průšvihu se Sýrií, kde vše hradila strana Baas, si nyní cestu do Ruska platí ČSSD sama (tedy alespoň to tvrdí).

Poslanec Paroubek vyhrožoval v době svého premiérování prezidentu republiky nasazením botičky na prezidentský speciál proto, že prezident neměl shodné názory s vládou a že své názory veřejně hlásal. A to prezident nejezdil na návštěvu Sýrie.

Jako řadový poslanec by si měl uvědomit, že on sám je v daleko nižším postavení než byl prezident. Měl by tedy ctít zahraniční politiku vlády už jen proto, že mu nikdo botičkou na letadlo nevyhrožuje. Na druhou stranu aspoň víme, kam by nás poslanec Paroubek vedl v případě, že by vyhrál volby.

Na závěr trocha černého humoru. V jedné z diskusí k Paroubkově ruské anabázi zazněl názor: "Letadla padají, ale škoda těch pilotů." Lepší by bylo zaplatit panu poslanci a jeho přitakávačům jednocestnou letenku do KLDR. Tam by určitě byli mezi svými  nikdo by jim tam neházel klacky pod nohy. Zároveň by měli možnost ukázat, jak dokážou ze země na pokraji hladomoru vybudovat RaJ.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz a www.soscr.cz