Bursíkovo sbohem politickou smrtí Strany zelených

Martin Bursík rezignoval na post předsedy Strany zelených a neuvažuje, že by o tento post znovu usiloval. Jeho sbohem tak pravděpodobně znamená politickou smrt této strany.

Zdroj: ateo.cz

O Martinu Bursíkovi si můžeme myslet mnohé. Jeho nápady byly leckdy tak neuvěřitelně krátkozraké, až se tomu musel národ smát. Přesto jeho osobě a osobě jeho milky vděčí Zelení za to, že se vůbec dostali do parlamentu.

Netřeba připomínat hereckou etudu Kateřiny "Biomasy" před volbami v roce 2006 při jejím zatýkání na prvomájové demonstraci. Všem je dostatečně známá. Paradoxně ale pomohla ke zviditelnění Strany zelených před volbami. Kromě tradičních příznivců všeho zeleného se k této straně upnula i skupina tak zvaných věčných hledačů ideálů.

Tato skupina vždy volí nějakou novou stranu a doufá, že je tato strana nezklame a vždy se rozhodne tak, jak si to tato skupina voličů představuje. Poté, co se strana dostane do parlamentu, je nucena dělat kompromisy a už jen tím věčné hledače zklame. Zklame je i tím, že se do parlamentu nedostane. V dalších volbách se pak pozornost této skupiny voličů upne na stranu jinou.

Velký podíl na tom, že se Zelení dostali do parlamentu má zcela nepochybně Martin Bursík, který kromě zmíněné Kateřiny Jacques a vedle jihočeské "mutter" Kuchtové byl jednou z mála osobností této strany. Celá Strana zelených je značně nesourodý slepenec různých křídel a frakcí, který vznikl v touze dostat se po mnohaletém úsilí do parlamentu.

Pokud by stranu stále vedli potrhlí radikální extrémisté typu Jana Beránka a Jakuba Patočky, zůstala by strana na okraji zájmu. Teprve příchodem Martina Bursíka dostala strana do svého čela člověka, který nebyl až tak radikální a který svou pragmatičností dokázal prosadit ve vládě tolik zelených bodů, že se o tom samotným zeleným ani nesnilo.

Radikálům to ale stále bylo málo, takže zákonitě muselo dojít k vnitřnímu pnutí a konfliktům. To vyvrcholilo otevřeným soubojem mezi bursíkovci a kuchtovci. Vedení strany uhájili bursíkovci a vsadili na čistku. V té době se už od strany odvrátili oni věční hledači ideálu a strana totálně propadla v loňských podzimních volbách.

Po rozštěpení strany na SZ a DSZ následoval v uplynulém víkendu další výprask v eurovolbách. 2.06% a 0.62% znamenaly velký odliv přízně pro obě nástupnické strany. V této situaci se Martin Bursík rozhodl na svou funkci předsedy rezignovat a do podzimního sjezdu má stranu vést exministr školství, mladík Ondřej Liška.

Strana Zelených se dlouhodobě potýká s neexistencí osobností. Je plná ambiciozních malých "diktátůrků", ale skutečná osobnost mezi nimi není a na svých kandidátkách si tak musí vypomáhat známými nestraníky, například Karlem Schwarzenbergem nebo Michaelem Kocábem. Odchodem Martina Bursíka tak s velkou pravděpodobností hraničící s jistotou končí účinkování zelených v českém parlamentu.

Dokud Zelení nenajdou nějakou opravdovou osobnost, která by opět dokázala svým pragmatickým přístupem stranu sjednotit a zkrotit ambice po úspěchu toužících "diktátůrků", pak budou opět tam, kde začali. Mimo parlament, na okraji zájmu voličské veřejnosti.

Strana zelených nedospěla pro velkou politiku. Dostala mimořádnou šanci a utopila ji ve vlastních žabomyších válkách. Na velkou politiku je potřeba, aby celá strana táhla za jeden provaz a nějaké osobní spory odložila na dobu, dokud nebude pevně etablována v parlamentním systému.

Očekávám, že ještě na podzim Strana zelených dostane ze setrvačnosti nějaké hlasy navíc, ale to bude labutí píseň. Zelení budou následovat bývalé vládní strany ODA či US-DEU. Za takové dva tři roky po Straně zelených neštěkne ani pes.

A Martin Bursík se svou milkou? Tah dostat se do europarlamentu nevyšel, takže budou hledat své štěstí jinde. Martin Bursík možná zase vstoupí do jiné politické strany a bude doufat, že se za nějaký čas dostane opět na výsluní. Holt, takový je úděl politických turistů.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz, www.nazorne.cz a www.ceska-media.cz

^{Hlasujte v anketě "Koho považujete za nejhoršího současného politika" na www.polanecky.cz}