Bezpohlavní Evropa a izraelsko-palestinský konflikt

Evropská unie chce Lisabonskou smlouvou zavést jednotnou zahraniční politiku. Na příkladu izraelsko-palestinského konfliktu se ukazuje, že společná zahraniční politika je toliko chimérou.

Zdroj: evropa.cz

O současném izraelsko-palestinském konfliktu bylo napsáno již hodně. Náš stát, který na půl roku předsedá Evrospké unii se dopustil strašlivého zločinu. Mluvčí premiéra totiž pojmenoval záležitost pravým jménem a to se přeci v EU nesmí.

Opět se ukazuje, že státy v EU nejsou rovnoprávné a ty malé budou vždy okřikovány těmi silnějšími. Jistě je smutné, že umírají lidé, ale nebýt zbabělosti palestinských radikálů a teroristů, byl by postoj EU jiný?

Palestinští ozbrojenci se ráno seberou, poklábosí, pomodlí se, zajedou si k hranicím s Izraelem, vypálí nějakou tu raketu či minometný granát a jedou si domů opět poklábosit o tom, jací že to jsou pašáci. jaké je ale překvapení, když po čase pohár trpělivosti přeteče a Izrael vybombarduje jejich dům.

Pak můžeme vidět rozhořčené spolubojovníky jak provolávají smrrt Izraeli, protože v domě teroristy se nacházela i jeho rodina. Vůbec je nenapadne, že si za vše mohou sami. Žádný stát na světě, pokud má soudné vedení, nechce na někoho a priori útočit. Každý stát na světě se ale bude podobným útokům bránit.

Vraťme se k EU. prohlášení tiskového mluvčího našeho premiéra o tom, že Česká republika chápe izraelský útok jako obranný byl ihned podroben kritice v EU. Prý si nemůžeme dovolit vyslovovat takové soudy, když Izrael střílí civilisty a musíme být s Palestinci zadobře. O útocích palestinských ozbrojenců bychom měli asi raději mlčet.

Jaká by tedy měla být společná zahraniční politika EU? Taková, aby se náhodou nikoho nedotkla? Naprosto bezpohlavní bez jasného stanoviska? Taková, která bude chválit a kárat zároveň obě strany konfliktu?

Záležitost je naprosto jasná. Agresorem je Hamas, Izrael provádí takovou odvetu, ktetrá by Hamas zničila a došlo při tom k co nejmenšímu počtu nevinných obětí. Palestinská strana ráda ukazuje oběti "izraelského teroru". Kolik z těchto obětí skutečně nepatřilo mezi palestinské ozbrojence? Počítají Palestinci mezi počty obětí i ty, které zlikvidovali sami (viz článek iDnes)?

Jaké by tedy mělo být prohlášení EU? Výzva k ukončení bojů je celkem snadná a ještě víc neplodná. Přestanou snad díky provolání EU teroristé posílat své rakety na Izrael? Takoví lidé rozumějí jen ozbrojené síle. Izrael se dá snadněji obměkčit a zase dál trpně nastavovat tváře palestinským střelám.

EU nedokáže definovat společnou zahraniční politiku, protože každý členský stát má své vlastní zájmy, které nejsou navzájem kompatibilní. A tak se nakonec můžeme dočkat šalamounského řešení typu: "EU oceňuje neohrožené izraelské ozbrojené síly a statečné palestinské bojovníky za svobodu. Zároveň s nelibostí pozoruje konání izraelských hrdlořezů a palestinských teroristů." Pořadí je vhodné prohodit tak, aby to neurazilo jemnocit obou válčíčích stran.

A tak vzhůru k jednotné německo-francouzsko-evropské bezpohlavní zahraniční politice. Radikální arabský svět určitě ocení jak je Evropa slabá a nedokáže se k ničemu jasně postavit.

Mé články přebírají servery www.eportal.cz, www.soscr.cz a www.nazorne.cz