1000000000000 korun za fotovoltaiku

Jeden bilion korun, tolik údajně zaplatí daňoví poplatníci za podporu fotovoltaiky.

junkscience.com

Na takovou částku odhadl podporu fotovoltaiky ministr životního prostředí Tomáš Chalupa. Nevím, zda podpora dosáhne takové sumy, nicméně se mluví otevřeně o minimálně osmi stech miliardách, které stát musí na podporu fotovoltaiky zaplatit.

"Zelená ideologie a náboženství obnovitelných zdrojů sehrály roli u tohoto neefektivního systému. Podepsal se na tom špatný zákon," řekl ministr v televizním diskusním pořadu. Nelze než souhlasit. Ono veškeré zelené šílenství je ohromně nákladné a prodělečné.

Je jedno, zda jde o fotovoltaiku, větrné elektrárny, úsporné zářivky nebo biopaliva. Každá zelená legrace je natolik drahá, že se ve svém důsledku nevyplácí, mnohdy navíc škodí životnímu prostředí víc než klasické zdroje.

Zastavme se u fotovoltaiky. Původně zcela určitě dobrý nápad. Solární panel přemění sluneční energii na proud, který postačí k provozu třeba rodinného domu, minimálně ušetří spoustu nákladů na energie. Jenže všechno má své pro i proti.

Těžko říct v čí hlavě se zrodil nápad, aby stát podporoval fotovoltaiku a je zcela jedno jestli jde o náš nebo cizí stát. Za tímto nápadem a prosazením stojí globálně "zelená lobby", která si ze životního prostředí udělala továrnu na peníze.

Často jsou firmy spojené s obnovitelnými zdroji navázané právě na zelené "agitátory" a alarmisty. Tito "ekoteroristé" vytvářejí všeobecně paniku, ba i falšují data, aby odpovídala jejich alarmistickému názoru. Následně se tlačí na vlády, aby přijaly opatření proti globálnímu oteplování, ničení planety apod.

Je zvláštní, že právě tito lidé jsou proti té prozatím nejčistší a nejlacinější jaderné energii. Má to ale své opodstanění. Jadernou elektrárnu neprodáš jako housku na krámě, zatímco úspornou zářivku ano. Největší elektrárny většinou provozuje stát anebo firma s podílem státu.

Malé solární elektrárničky může provozovat prakticky každý, jen pořádně zalobovat. Zde je dle mého názoru zakopaný pes. O peníze jde až v prvé řadě. Protože je výroba obnovitelných zdrojů nákladná, je zapotřebí státních dotací, a tak se státní kasa pumpuje co to dá.

Začátkem roku 2005 schválila Sněmovna vládní návrh zákona o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů). K tomu samozřejmě došlo k několika pozměňovacím návrhům.

Každopádně šlo tehdy o vládu Stanislava Grosse společně se zástupci stran US-DEU a KDU-ČSL. Už tehdy se ČSSD přestávala ohlížet na své koaliční partnery a začínala prohlasovávat zákony s pomocí KSČ(M). Nejzásadnější pozměňovací návrh podala socialistka Šedivá.

Podle pozměňovacího návrhu se nemohla cena podpory fotovoltaiky na kilowatt snížit o více než 5% ročně a rok 2007 byl nahrazen rokem 2006. Tímto byly položeny základy dnešního průšvihu. Je dobré si připomenout, jak které strany hlasovaly.

Byly zapotřebí 84 hlasy, pro hlasovalo 85 poslanců ze 166 přítomných. Za ČSSD hlasovalo 48 poslanců, zdrželo se 10 a proti byl jediný poslanec, Jan Mládek. Za KDU-ČSL byl jako jediný pro Jan Kasal, zdrželo se 7 a proti bylo 10 poslanců.

Za US-DEU hlasovali pro všichni přítomní poslanci včetně Táni Fischerové a Svatopluka Karáska. Za KSČ(M) hlasovalo pro 30 poslanců, 3 se zdrželi. Za ODS se zdržel jeden poslanec, jinak všichni byli proti. Nezařazený poslanec Tomáš Vrbík, který se přikláněl k ODS, se zdržel (viz zde).

V Senátu zákon prošel hladce, kdyř pro hlasovalo 56 senátorů, proti byli pouzí dva a zdrželo se jich 13. Nejrozpolcenější byli senátoři ODS, kdy pro bylo 18 senátorů, proti jeden a zdrželo se 12. Na Senátu ale příliš nezáleželo, protože i kdyby se zákon vrátil do Sněmovny, byl by Senát přehlasován (hlasování zde).

Následně, když došlo k boomu solární energie kvůli padajícím cenám solárních panelů, tak kvůli nečinnosti z menší části Topolánkovy vlády a zejména kvůli nečinnosti vlády Jana Fischera došlo k tomu, že dnes už lze jen obtížně s podporou něco udělat.

Hlavní tíhu nese nejen Grossova vláda, za níž tento zákon vznikl, ale právě Jan Fischer. Když za ním přišli společně Mirek Topolánek s Jiřím Paroubkem a varovali ho, že nastává velký problém s fotovoltaikou a aby vláda udělala změnu v podpoře, odmítl se tím Jan Fischer vůbec zabývat.

Jako pokrytectví lze chápat rozhořčení svého času nejmladší komunistické poslankyně Kateřiny Konečné, která vinu shazuje na roky 2008 dodnes, když ona sama v roce 2005 pro tento zákon hlasovala. Každopádně vina padá na Grossovu, Topolánkovu a Fischerovu vládu.

Dávat za fotovoltaiku vinu současné vládě je nesmyslné. Naopak, ta se snaží problém řešit, už jen tím, že byla snížena podpora výkupní ceny z 12150 korun na 5500 za megawatthodinu. Chceme-li hledat viníky, máme je podepsané pod sněmovním hlasováním. Tam je možno začít.