Nabídka nebo poptávka. To je oč tu běží?

Analytik Mamutík z jednoho z mých předchozích článků zkoumá svým kritickým okem ekonomické rady NERV-u. ;-)

Takže se nám celá ta krize nějak zvrtla - ostatně, jak je v ČR obvyklé ;-) - v pravolevou diskuzi. Na jedné straně teď stojí "nezávislý" NERV, za jehož rozložitá záda se takticky schovává vláda, ;-) a na druhé straně politika ČSSD.

Přiznám se, že Mamutík je trochu zklamán. ;-) Poté, co si přečetl v nedělních hospodářských novinách, že jeden z členů ekonomické rady vlády, pan Zámečník, prohlásil, že "tato vláda nižším a středním vrstvám něco dluží", bláhově si pomyslel, že se něco pohne dopředu ve smyslu skutečné podpory těch nižších a středních vrstev.

NERV ovšem dokázal, že svůj stín překročiti nelze, a nevymyslel nic jiného, než sypat další zrní do sýpky náčelníka, která už beztak přetéká. Podporu nižších a středních vrstev zamýšlí realizovat přes úlevy podnikům prostřednictvím snížení odvodů na sociální pojištění placených zaměstnavatelem. Z logiky věci by pak mělo vyplynout, že podnikům se sníží náklady, a ty nebudou muset propouštět. Proč nestimulovat přímo konečné spotřebitele, zdůvodnil p. Zámečník v nedělní Partii argumentem, že není záruka, že by čeští spotřebitelé nakupovali české zboží. Slovy p. Zámečníka by nejspíš pobídky českým spotřebitelům skončily v deltě Perlové řeky, neboť by spotřebitelé dali přednost zahraničnímu čínskému levnému zboží. ;-)

Podpora zaměstnanosti je jistě bohulibá. Kde ale bere NERV jistotu, tutéž jistotu, kterou má u konečných spotřebitelů, že se podniky nezachovají stejně tržně, nenajmou levnou zahraniční pracovní sílu a pobídky formou úlev z odvodů neskončí v kapsách majitelů a akcionářů? Není to tak dávno, co jsem se mohl na stránkách I-dnes dočíst, že americké banky by se rády nechaly sanovat z peněz daňových poplatníků, ale obratem ruky tytéž daňové poplatníky (své zaměstnance) propouštějí a najímají si levnou pracovní sílu ze zahraničí. Já osobně nemám iluze, že v EU potažmo v Česku by se podnikatelé mohli chovat jinak.

Velmi zajímavé také je, že přímá podpora občanů - vůči které má v Česku takové výhrady - ekonomické radě ani v nejmenším nevadí v zahraničí. Nechť Němci podporují své spotřebitele prostřednictvím šrotovného, Škodovka prodané Fabie jistě ocení. ;-) Jistý rozdíl v tom ovšem je. Zatímco spokojený Němec bude mít doma v garáži díky příspěvku státu levnější auto, výsledkem českých ekonomických "stimulů" je nespokojený (průměrný) Čech, jehož jedinou výsadou je chodit do práce (když se český podnikatel bude chovat opravdu zodpovědně, a nenajme si do své montovny Vietnamce) a nepožadovat od státu žádné úlevy, aby mohli mít Němci levnější vozový park - protože pokud už vůbec nějakým způsobem podniky úlevy státu reflektují, nebude to zvýšením platů svých zaměstnanců, ale bude to slevou výrobků ve smyslu jejich větší konkurenceschopnosti, ovšem - jak jsem se dočetl - ;-) ekonomika ČR je silně proexportní, takže z toho doma nebude jako obvykle zase nic. ;o)

Spokojenost průměrných lidí se ovšem odráží ve volbách a ve spotřebě. Ve volbách už voliči ekonomické politice vlády pro horních sto tisíc dvakrát účet vystavili. Marně. Zřejmě bude nutné zacinkat klíči potřetí. A spotřeba, kterou tvoří právě ty masy lidí (a ne pár tisíc vyvolených), kterým stát zarputile odmítá v neoliberalistickém duchu cokoli z jimi vytvořených hodnot přerozdělit, nás vlastně nemusí ani tak zajímat. Německá vláda to za nás vyřeší. Otázka co bude, půjdou-li Němci francouzskou cestou, a automobilky přesunou do Němec, se neřeší.

Co tedy k ekonomickým radám Nerv-u? Co si nalhávat. NERV není nezávislý. NERV je skupina lidí reprezentujících určitá lobby, a lobby konečných spotřebitelů a zaměstnanců to rozhodně nejsou. O nezávislosti NERV-u by se jistě dalo s úspěchem polemizovat. Náš analytik Mamutík by mohl třeba bonmotovat, že je to jako udělat kozla Zámečníkem. Pardon, kozla zahradníkem... ;-)

------------------------------

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)