Knetigův syndrom

Korupční Knetigova aférka pobavila. Nicméně zde nehodlám rozebírat absurditu toho, že se prezident republiky stal garantem spolku tunelářů. Spíše se lehce zamýšlím nad společenským systémem, který plodí Knetigy.

Kauzu Knetig je třeba vidět v širších souvislostech. A já bych se chtěl v tomhle příspěvku zamyslet právě nad těmi souvislostmi.

Smutným faktem totiž je, že pan Knetig potažmo ODS neudělali nic jiného, než co činí převážná většina jejich spoluobčanů. Hrabou pod sebe bez ohledu na ostatní. A na úkor ostatních.

Příkladem budiž i jeden nejmenovaný člen vlády, nejlepší podnikatel všech dob, který měl holý zadek. Na ten holý zadek jako kolaterál si půjčil deset miliónů a nakoupil akcie v hodnotě dvaceti mega. A za další týden ty akcie prodal, a to tak úspěšně a geniálně, že měl z dvaceti mega hned sto. Čili se teď může spokojeně opalovat na Floridě. Nechtěl bych mu sahat do svědomí. Ale připadá mi to jako insider obchod jako vymalovaný. ;-)

Opusťme však státní sféru. Soukromé subjekty přece nedělají nic jiného. Jeden se snaží obohatit na úkor druhého. Neboť ekonomika má v konečném důsledku nulový součet, a není tedy dost dobře možné mít více, aniž by někdo vedle vás neměl méně. Proziskově a prorůstově nastavená pravidla ale ani jiný způsob chování neumožňují, než se snažit urvat ze společného koláče, co se dá.

Myslím, že se současný společenský systém přežil. Myslí si to i americký ekonom, prognostik a politolog, Jeremy Rifkin. Ve své poslední knize říká, že jako lidský druh se blížíme k zakončení určité etapy vývoje.

Bylo by načase. Země není nafukovací. A prorůstově nastavená pravidla nefungují v ohraničeném prostoru. Bohužel, všechny společenské systémy jsou proziskové a tudíž prorůstové. Bankovní systém, důchodový systém i ty další. Udiveně kroutím hlavou nad tím, jak vláda nabádá své občany, aby se více množili, jinak že prý nebude na důchody. A dokonce chce různými sofistikovanými způsoby daňové poplatníky "trestat" za to, že děti nemají. Na důchody by samozřejmě bylo. Ale to by se zdroje a zisky celé společnosti musely racionálněji přerozdělit. A ony se dříve nebo později přerozdělit budou muset. Jinak si tady budeme šlapat po hlavách a důchodové letadlo bez ohledu na to stejně spadne.

Uživit Evropu nebo Ameriku není problém, říkají zemědělci. Potíže jsou spíše s výkupem, skladováním a dotovaným vývozem přebytků. Proč tedy neubrat na tempu?

Americký sociolog a politolog Ronald Inglehart, který rozvinul myšlenku postindustriální společnosti, vychází z přesvědčení, že rozvojem ekonomiky dochází i ke změně hodnot společnosti. Mění se z materiálních v postmateriální. Což je docela úsměvné, neboť to lehce připomíná Marxovu teorii determinismu. ;-)

Většina lidí nežije proto, aby pracovali. Práce je pouze prostředkem ke kvalitnímu životu. S čímž by zřejmě nesouhlasil Václav Klaus, který nedávno v jednom nedělním diskuzním pořadu pěl ódy na indický 9% ekonomický růst. (Já tedy osobně nevidím nic přítažlivého na státu několika maharadžů, kde se ostatní občané plazí na zemi ve špíně.) ;-) A nevidím ani nic přitažlivého na představě upracovat se k smrti. Kvalita života má široký význam. Jak by se vám třeba žilo s dvojnásobnou dobou placené dovolené? Nepracovalo by se vám pak mnohem lépe a radostněji? A co by se stalo, kdyby byl zaveden šestihodový pracovní den? Odpovím vám. Nestalo by se vůbec nic. ;o) Jen zisky některých našich bližních by byly menší.

Lister v posledním dílu Červeného trpaslíka "Back to the Earth" říká: "Jsme v roce 2010. To je ten rok, kdy přestaly existovat banky?" ;o) Banky jsme bohužel z našich daní s vypětím všech sil zachránili. Neměli jsme je spíše nechat padnout? Bankovní a peněžní systém je dalším skvělým příkladem letadla. Peníze nekryté žádnou hodnotou slouží pouze k vytváření větších a větších dluhů čili dalších vituálních peněz. Bez neustálého růstu zadluženosti by se vše zhroutilo. Ovšem stejně tak jako populace nemůže narůstat do nekonečna, ani naše virtuální peníze nemůžou stále přibývat.

Soukromé vlastnictví je vůbec tak trochu atavismus. Je to pozůstatek teritoriálního instinktu zvířat. Člověk už ale dávno není zvíře. Vyčlenil se z přírody a vypadá to, že přestal podléhat jejím kontrolním mechanizmům.

Již zmiňovaný Jeremy Rifkin hovoří o třetí průmyslové revoluci. "Lidé jsou přespříliš individualističtí. Majetek, který si nahromadili, je pohltil, anebo spíše honba za ním. V rozjetém vlaku není možné příliš odpočívat, nehovoří se o udržitelném rozvoji namísto pokroku."

Jsou to jistě nekonvenční názory, ale je určitě třeba se nad nimi zamýšlet. Pan Klaus by chtěl vědět, co zpomaluje produktivitu a konkurenceschopnost nejbohatších ekonomik světa. Možná to není nepružná politika na trhu práce nebo zhýčkaní zaměstnanci. Možná to způsobuje nějaký kontrolní mechanizmus, který nechápeme. A kterým se nějaký vyšší smysl (příroda, entita, Bůh...) snaší lidstvo zachránit před neodvratnou katastrofou. Stejně jako způsobuje, že se ve vyspělých státech rodí málo dětí. ;-)

V uplynulých dnech jsem zaznamenal pozitivní zprávu. USA sečetly obyvatelstvo. Jeho počet vzrostl nejméně od dob Velké deprese. Příští dobrou zprávou možná bude, že tam padly banky. ;-)

Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)