Zábavná historka z ordinace. Tato moje zkušenost nemá nic společného s Julínkem ani Cikrtem, dokonce není ani o regulačních poplatcích, takže si ji bez obav mohou přečíst oba znepřátelené tábory. ;-)
... po celonárodní euro-fotbalové tragédii jsem prostě dostal chuť napsat něco veselého. ;-)
Stalo se - jak se mi ostatně stává pravidelně každým rokem - že jsem chřipkově ochořel. I vydal jsem se do ordinace své paní doktorky, aby mne tam zvážila a změřila mi tlak (velmi oblíbená činnost praktických lékařů) - a pak mi předala neschopenku a recept na paralen. Paralen se doma vždycky hodí, a jednou za rok si týden poležet taky není k zahození. Abych pravdu řekl, docela se na to chřipkové období vždycky těším. ;-) (Tak to jsem možná trochu přehnal ;-) dejme tomu tedy - že to beru jako "štěstí v neštěstí"...) ;o)
Ovšem tentokrát měla chřipka nestandardní průběh. Po týdnu jsem ještě nebyl zdráv, a rtuť v teploměru ukazovala 37,1°C. Paní doktorka nad tím mávla rukou a prodloužila mi nemocenskou. Ale když po dalším týdnu teploměr ukazoval ZASE 37,1°C - lehce znervózněla.
Zkoumavě mne spoza svého stolu sledovala, tak trochu jako entomolog vzácného brouka, a pak se vytasila s oblíbeným trikem praktických lékařů, když se diagnóza nedaří. "ZA TO MŮŽE STRES A ŠPATNÉ ŽIVOTNÍ PROSTŘEDÍ", řekla. Nepochodila. Vcelku rozumně jsem argumentoval tím, že před chřipkou jsem žil ve stejném stresu a prostředí - ale BEZ teploty. Nicméně paní doktorka se nehodlala vzdát - a vyšetření pokračovalo dotazy: kolik hodin denně pracuji, zda mě moje práce baví a jestli tam nemám nějaké problémy. Protože se to očividně ubíralo špatným směrem, a sice - že mne chce přehrát na psychiatrii, aby ode mne byl už pokoj - musel jsem ji ujistit, že práci beru prostě jako zdroj obživy. Sice bych se raději narodil jako Paris Hilton, ;-) ale vzhledem k tomu, že se mi to nepovedlo, tak holt chodím do práce - a s mými fyziologickými potížemi to nemá co dělat.
Paní doktorka to vyřešila šalamounsky - na nemocenský lístek připsala dalších pár dní. Ale když jsem si před další kontrolou doma změřil teplotu, smála se na mě "třicetsedumjednička" jako vyšitá. A byl jsem vážně zvědavý, co s tím doktorka udělá.
Překvapila! "TOHLE MY TADY NEPOVAŽUJEME ZA TEPLOTU!" prohlásila. Ale ani já jsem se nehodlal tak lehce vzdát. Oponoval jsem ve smyslu, že dokud bude na teploměrech třicetsedmička červeně, budu to považovat za zvýšenou teplotu a možný příznak nějaké choroby. Přidal jsem k dobru případ svého známého, který měl po operaci zlomené nohy teplotu třicetsedm, a traumatolog mu předepsal antibiotika - aby se něco nezanedbalo. Paní doktorka nadějně vzhlédla a otázala se, jestli chci předepsat antibiotika. Zklamal jsem ji odpovědí, že nejsem lékař, takže to nechám na ní, co se mnou udělá - nicméně bych byl rád bez teploty, protože i tu slaboučkou teplotu 37,1°C člověk prostě CÍTÍ, a není to nic příjemného. Následně jsem si nechal ukončit nemocenskou - a tím jí vyrazil z ruky další potenciální trumf, který by proti mně vzápětí zcela jistě použila.
Abych ji trochu rozveselil, řekl jsem jí jeden docela povedený vtip:
Přijde muž do ordinace k doktorovi a povídá: "Pane doktore, mně se udělala taková divná věc." A doktor povídá: "Ukažte - no to je vážně divné! A měl jste to už někdy předtím?" "No měl," odtuší muž. "Jednou jsem něco podobného už měl." "No vidíte," povídá doktor. "A už to máte zase!"
Paní doktorka se nesmála. ;-)
Další kontrola, 37,1°C. Paní doktorka je očividně zoufalá. A používá velmi zajímavý argument. "KDYŽ VY JSTE TLUSTEJ!" obviňuje mne. Zase s ní bohužel nemohu nesouhlasit. Nehledě na to, že moje hmotnost zčásti pochází z posilovny, je jasné, že po čtyřicítce už nebudu tak "šlank" jako ve třicíti. Kromě toho existuje řada lidí, kteří jsou MNOHEM tlustší než já... A tu mne paní doktorka konsternuje. "NO JO - ALE TI JSOU ZDRAVÍ!" říká vítězoslavně.
Už jsem neměl sílu ji (i sebe) trápit. Na další kontroly jsem se neobjednával - a teplota po 14-ti dnech zmizela sama. Bez doktorů. Bez následků. Vlastně ano - jeden následek to mělo. Paní doktorka, se kterou jsem do té doby vycházel zcela bezproblémově, se na mě začala tvářit docela kysele. Ale to je v mnoha oborech lidské činnosti, nejenom ve zdravotnictví. Pro mnoho lidí je totiž ideální zákazník, který platí, a nic za to nechce. Ale když za své peníze začne požadovat také nějaký servis, hned je oheň na střeše... ;-) Prostě ve stylu: Odevzdej peněženku, a neotravuj!"
-----------------------------------------------------------------------------------
Btw. tehdy jsem si myslel, že tato příhoda je natolik KURIÓZNÍ, že se prostě NEMŮŽE opakovat. ;-) Opak byl pravdou. Asi půl roku nato, se v podstatě to samé (vleklá zvýšená teplota, se kterou doktoři neuměli nic udělat) stalo jednomu kolegovi. Na rozdíl ode mne to byl ale workoholik, pro kterého nemocenská byla něco jako sprosté slovo. ;-) Takže se se svým osobním lékařem rozešel docela ve zlém... ;o)
------------------------------
Více podobných článků na mém weblogu: tuat WEB. :-)
