Mezi intelektuály, filosofy i vědci z řad věřících i nevěřících lze běžně zaslechnout názor, že náboženství a věda nejsou spolu vzájemně v rozporu. Říkají nám, že se jedná o dva různé obory, které spolu nemají nic společného a které se navzájem doplňují, nikoliv vyvracejí. Jsem přesvědčený, že tento názor je mylný, věda je ve skutečnosti velký nepřítel náboženství, či obecně víry v Boha, chcete-li. A nejsem ve svém přesvědčení zdaleka osamocen. Včera na serveru USA Today vyšel článek evolučního biologa Jerryho Coyna, který považuju za natolik trefný, že si dovolím z něj ocitovat:
"Jako věděc a bývalý věřící, to vidím jako nesmysl. Věda a víra jsou fundamentálně neslučitelné, přesně ze stejného důvodu, proč je racionalita a iracionalita neslučitelná. Jedná se o úplně rozdílné formy zkoumání, z nichž pouze jedna - věda, je vybavena k hledání skutečné pravdy. A přestože spolu mohou mít dialog, není to konstruktivní dialog. Věda pomáhá náboženstvím pouze ve vyvracení jejich tvrzení, zatímco náboženství nemá vědě čím přispět. "
Coyne má na mysli, že víra málokdy přichází sama o sobě, ale v podobě náboženství je většinou zabalena do mnoha výroků a tvrzení o světě, vesmíru, o životě, jak to vše vzniklo, snaží se vysvětlovat jevy okolo nás - bohužel pro něj většinu těchto tvrzení věda již vyvrátila. Aby náboženství nebylo v rozporu s realitou, nesmělo by pronášet žádné výroky o světě, protože ten a všechno v něm (včetně lidí) je již doménou vědeckého zkoumání. Tedy například výrok, že Bůh odpovídá na modlitby a uzdravuje, je již výrok o světě a jako takový jej věda může potvrdit či vyvrátit.
Možná vás napadne namítka: Ale spousta vědců jsou přece věřící lidé. Ano, říká, Coyne. To ale neznamená, že by tyto oblasti byly slučitelné, ale pouze to, že někteří lidé jsou schopni zastávat vzájemně protichudné myšlenkové postupy. Vědec příjde ráno do práce a zapne vědecké myšlení. Jakmile z práce odpoledne odejde, vědecké myšlení opět vypne a je z něj řadový věřící. Faktem ale zůstává, že minimálně v USA je podle průzkumů mezi vědci mnohem větší procento ateistů, než u většinové populace (viz můj článek "Vzdělání, největší nepřítel víry").
Coyne Dále píše:
"Věda pracuje s použitím důkazů a rozumu. Pochyby se cení, autority jsou odmítány. Žádné zjištění není považované za pravdivé - pojem, který je vždy pouze provizorní - dokud není zopakováno a ověřeno druhými. My vědci se vždycky ptáme sami sebe: "Jak můžu zjistit, jestli se mýlím?" Napadají mě například desítky potencionálních pozorování - například miliardu let stará fosilie opice - které by mě přesvědčily, že evoluce se neděje. Fyzik Richard Feynman si povšimnul, že vědecká metoda nám pomáhá rozlišit skutečnou pravdu od toho, co pouze chceme, aby byla pravda: První zásadou je že se nesmíte nechat oklamat a sám sebe člověk oklame nejsnáze."
Jistě, říká Coyne, věda už se taky mýlila, ale na druhou stranu má mechanismy, které zajistí, že omyly budou nakonec odstraněny. Jaké mechanismy ale mají věřící, aby odlišili pravdu od fantazie?
"Nikdy jsem například nepotkal křesťana, který by byl schopný mi říct, jaké pozorování by ho přimělo opustit svou víru v Boha nebo v Ježíše (Myslel jsem si, že takovým pozorováním by mohl být holocaust, ale očividně jsem se spletl.) Neexistuje hrůza, či množství utrpení ve světě, které by si opravdový věřící neuměl racionalizovat jako konzistentní s milujícím Bohem. Je to ultimativní způsob klamání sebe samého...Přístup věřících k poznávaní vede nevyhnutelně k různým vzájemně nekompatibilním vírám o světě. Mnoho křesťanů věří, že pokud nepříjmete Ježíše jako svého spasitele, budete se navěky smažit v pekle. Muslimové věří pravému opaku. Ti, kteří věří, že Ježíš byl boží syn, se podle nich budou smažit. Židé vidí Ježíše jako proroka, nikoliv jako Mesiáše. Která víra, pokud vůbec nějaká, je pravdivá? Protože neexistuje způsob jak to zjistit, náboženství spolu soupeří stovky let, jejich plodem jsou dějiny plné náboženských válek a perzekucí. Oproti tomu vědci se nezabíjí kvůli věcem jako je kontinentální drift. Máme lepší způsoby jak rozřešit naše neshody. Neexistuje žádná katolická věda, ani hinduistická věda, ani muslimská věda - jenom věda, multikulturní hledání pravdy."
Přesně tak, stačí se podívat na urychlovač LHC, v současnosti největší vědecký experiment na světě. Pracují v něm vědci z desítek zemí, přičemž se často jedná o země, které se politicky či nábožensky nemají příliš v lásce, všichni se ale podílejí společně na tomto experimentu ve snaze o hlubší porozumění vesmíru a jeho zákonů. Vědecký způsob zkoumání nevzešel z nějaké politické dohody, ale prosadil se na celém světě z jednoduchého důvodu: že věda prostě funguje!
"Ve svém důsledku věda není o nic více kompatibilní s náboženstvím než s jinými pověrami, jako jsou skřítci. A přesto se nikde nehovoří o sjednocení vědy se skřítky. Staráme se o náboženství čistě z toho důvodu, že je to nejváženější pověra - a taky politicky i finančně nejsilnější.
Proč o tom vlastně mluvím? Protože předstírání, že víra a věda jsou stejně platné způsoby hledání pravdy nejenže oslabuje náš koncept pravdy, ale taky dává náboženství nezasloužené autoritu, což světu nijak neprospívá. Je to právě přesvědčení náboženství, že má patent na pravdu, kombinovaná s neschopností pravdu skutečně najít, která produkuje věci jako utlačování žen a homosexuálů, opozice proti výzkumu kmenových buněk, eutanázii, útoky na vědu, odmítání antikoncepce a prevence AIDS, sexuální represe a samozřejmě všechny ty války, sebevrážedné atentáty a náboženské perzekuce.
Pokrok - a nejenom ten vědecký - je jednodušší když nejsme svázaní náboženskými dogmaty. Samozřejmě používání důkazů a rozumu nevyřeší naše neshody jako mávnutím kouzelného proutku, ale o co jasnější by byl náš výhled bez mlhy pověrčivosti!"
Přesně!
Pozn:
Jerry Coyne je profesorem na univerzitě v Chicagu a autor výborné knihy "Why evolution is true". Jeho článek "Science and religion aren't friends" z USA Today, který jsem citoval, najdete zde.
