Před několika týdny jsem napsal článek "Proč jsou obavy z koronaviru zbytečné". V něm jsem tvrdil, že úmrtnost na koronavirus je jen asi 0,2% a je to tedy jen o něco horší chřipka. Od té doby se ale stalo hodně věcí.
V prvé řadě, svět se totálně zbláznil.
Ale než se pustíme k aktuálnímu dění - jak to tedy dopadlo s mým odhadem úmrtností? Dle často citovaného čísla Světové zdravotnické organizace na virus umírá 3,4% lidí. WHO navíc tvrdí, že nejsou důkazy, že by po světě kolovalo mnoho neodhalených nakažených, takže toto číslo prý není příliš nadsazené. To je podle mě hodně naivní předpoklad. WHO například zcela ignoruje data z lodi Diamond princess, kde byly stovky lidí bez jakýchkoli příznaků. O těchto lidech bychom nevěděli, kdyby doktoři všechny na lodi netestovali.
WHO také ignoruje studie i odborné odhady, které se od té doby objevily.
Například tato studie odhaduje úmrtnost (infection fatality rate) na koronavirus v Číně na 0,66%, když vezmeme v úvahu i pravděpodobný počet nepodchycených případů.
Podle této studie je úmrtnost v Číně 0,5%, tedy jen asi pětinásobek toho, co ročně umírá na chřipku.
V Jižní Koreji, kde máme díky vysokému počtu testovaných jedinců nejlepší představu o počtu nakažených, je úmrtnost obdobná.
I tato čísla ale můžou ještě jít dolů, protože jak píše profesor medicíny a epidemiologie John P.A. Ioannidis ze Stanfordské univerzity ve skvělém článku na serveru statnews, ani po čtyřech měsících od začátku epidemie vlastně netušíme, kolik lidí se celkově nakazilo. I on na základě dat z lodi Diamond Princess odhaduje úmrtnost v rozmezí 0,05 až 1%.
Podle odborníka na infekční nemoci a spoluvynalézce rotavirové vakcíny Paul Offita nezpůsobí koronavirus ani desetinu škody, kterou způsobí chřipka. Ostatně za čtyři měsíce od počátku epidemie zemřelo jen asi 1,6% lidí, co ročně umře na chřipku.
A pokud nevěříte nikomu z uvedených, poslechněte si jiného odborníka na infekční nemoci - Ameshe Adalju, i ten zastává názor, že úmrtnost na koronavirus je někde mezi úmrtností chřipky a 0,6%.
Je dost pravděpodobné, že se bude opakovat situace, jaká byla u epidemie prasečí chřipky, kdy počáteční odhady úmrtnosti byly mnohonásobně nadsazené. Někteří vědci proto říkají, že by se čísla získaná vydělením počtu diagnostikovaných případů počtem úmrtí neměla vůbec používat, protože neříkají prakticky nic o skutečné úmrtnosti.
Typický protiargument zní: Běž se podívat do Itálie, jak jsou tamní nemocnice přetížené a uvidíš, že tohle je mnohem horší, než obyčejná chřipka. Jenže jak uznává i náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, italské zdravotnictví bylo na epidemii totálně nepřipravené, mají jen asi čtvrtinu plícních ventilátorů ve srovnání s Českou republikou a polovinu nemocničních lůžek. Navíc jak se můžete dočíst v tomto článku, vysoká úmrtnost v Itálii je způsobená mimořádně vysokým zastoupením starých lidí mezi nakaženými. Není tedy vůbec jisté, zda lze ze zkušeností z Itálie posuzovat závažnost epidemie.
Mezitím už ale svět zachvátila naprostá panika a státy světa zavádějí naprosto chaoticky všemožná opatření, jak zabránit konci světa. Je fascinující sledovat, jak se mnohé země prakticky přes noc proměnily v Severní Koreu a lidé si bez jakéhokoli odporu nechali vnutit totalitní opatření, o jejichž smysluplnosti lze pochybovat.
Je snadné propadnout panice, pokud člověk sleduje od rána do večera zprávy. Jenže jak podotýká už zmíněný profesor Ioannidis, kdybychom nevěděli, že existuje nový koronavirus, tak bychom si ani nevšimli, že se děje něco neobvyklého. Jen doktoři na intenzivní péči by si povzdechli, že mají dva či tři měsíce neobvyklý nával pacientů.
Denně na zemi umírají statisíce lidí a nikdo z těch, co si na Facebooku fotí selfíčka s rouškou, jim nevěnuje ani vteřinu pozornosti. Protože svět se rozhodl, že teď bude veškerou pozornost věnovat osmi tisícům mrtvých (nejčastěji ve věku kolem 80 let) a vše ostatní přestalo existovat. Jistě, pokud by byla úmrtnost v řádu několika procent, mohly by to být časem desítky milionů mrtvých. To ale téměř jistě není. Reakce většiny zemí je zcela neúměrná míře rizika.
Pozor, tím neříkám, že mi je lhostejný osud starých a nemocných lidí. Říkám, že bychom měli zavádět jen opatření, která prokazatelně fungují a jen pro ty, kterým pomůžou. Také bychom měli porovnávat přínos opatření s jejich dlouhodobým společenským a ekonomickým dopadem. Kolik lidí zemře, až na celém světě zkolabuje ekonomika a nebudou peníze na provoz nemocnic? Spočítal to někdo?
Jedna z mála zemí, které nepanikaří a zatím zavádí jen mírná opatření, je Velká Británie. Kupříkladu ještě o víkendu se tam bez problému konaly masové koncerty. Prostudoval jsem si tedy jejich pandemické plány, které připravovaly pracovní skupiny odborníků a dočetl se zajímavé věci. Mimo jiné:
- Omezení letů do Británie o 90% by zpomalilo vrchol epidemie jen o 1 až 4 týdny, nemá tedy téměř žádný význam.
- Regionální omezení dopravy naruší chod země a jejich přínos je relativně malý.
- Nejsou důkazy, že by omezení masových shromáždění mělo významný vliv na šíření viru. Naopak tyto akce mohou pomoci udržení morálky během pandemie.
- Nejsou důkazy, že by masové nošení roušky mělo valný význam. Roušky musíte mít správně nasazené, je třeba je často měnit, správným způsobem s nimi zacházet a likvidovat je. Ochota populace to vše podstupovat časem klesá.
A teď to nejlepší. Podle britských pandemických plánů, zavedení opatření, jaké byly zavedeny u nás - tedy prakticky zastavení veškerého života, má význam jenom když trvá až do doby, než se objeví vakcína a vyrobí se ji dostatečné množství. A to může trvat rok nebo rok a půl. Když karanténní opatření po měsíci nebo po dvou uvolníte, začnou počty nakažených opět exponenciálně stoupat.
Jinými slovy, pokud jste měli na letošní rok nějaké plány, můžete je rovnou zrušit.
Velká Británie sice chce zpomalit šíření epidemie, ale nijak nespěchá s jejich nasazením, protože podle nich, čím účinnější opatření zavedete, tak se sice méně lidí nakazí, ale také méně lidí proti této nemoci získá imunitu. O to horší pak může být druhá vlna epidemie. Británie se chce tedy zaměřit především na ochranu rizikových skupin a současně co nejméně omezovat život těm, u nichž je riziko vážné nemoci minimální.
My se mezitím můžeme těšit na dlouhé měsíce v karanténě, které se nepochybně projeví na počtu lidí s depresemi i na počtu sebevražd. K tomu připočtěte ekonomický kolaps, ke kterému dlouhodobá karanténa povede.
Jediné, co nás může od této neradostné vyhlídky zachránit, je pokud se brzy podaří vyvinout lék a distribuovat jej ve velkém množství. Největší naděje jsou v tuto chvíli vkládány do remdesiviru, který se už v některých zemích zkouší v klinických testech a brzy se k němu snad dostane i Česká republika. Pokud by pomohl alespoň kriticky nemocným pacientům, mohlo by to vést ke zrušení současných drakonických opatření a život by se mohl vrátit do normálu.
Pokud se ukáže, že lék nefunguje, tak doufám, že máte velkou zásob knih a seriálů na dlouhé večery mezi čtyřmi stěnami.
