Nové studie zpochybňují oficiální verzi masakru na Majdanu v roce 2014

Dvě loni publikované studie ukrajinského politologa Ivana Katchanovského přinášejí kontroverzní závěry o událostech na kyjevském Majdanu v únoru 2014, které vedly k pádu tehdejšího ukrajinského prezidenta Janukovyče.

Katchanovsky učí politologii na kanadské univerzitě v Ottawě. Na základě rozsáhlé analýzy videozáznamů, svědectví a dalších důkazů tvrdí, že masakr demonstrantů a policistů 20. února 2014 byl ve skutečnosti operací pod falešnou vlajkou. Podle něj byla tato operace organizována částí opozičního vedení Majdanu. V rozporu s oficiální verzí, nejsou žádné důkazy, že by masakr nařídil Janukovyčův režim nebo že by do demonstrantů úmyslně střílely jeho jednotky.

První studie, publikovaná v časopise Cogent Social Sciences, se opírá o impozantní množství dat. Katchanovski analyzoval více než 2000 videí a živých přenosů z masakru, přes 6000 fotografií a téměř 30 GB veřejně dostupných odposlechů komunikace bezpečnostních složek. Klíčovým prvkem jeho metodologie byla synchronizace videí, která umožnila přesné určení času a místa jednotlivých střeleb.

Studie přináší řadu šokujících zjištění. Podle Katchanovského byla střelba na demonstranty a policisty zahájena skrytými ozbrojenými skupinami Majdanu (tedy odpůrců režimu), zejména z budov Hudební konzervatoře a hotelu Ukrajina. „Obsahová analýza synchronizovaných videí, audio nahrávek a fotografií... ukázala, že zabití a zranění policisté a přinejmenším absolutní většina ze 49 zabitých a 157 zraněných demonstrantů Majdanu byla zmasakrována odstřelovači v budovách a oblastech kontrolovaných Majdanem,“ píše autor.

Katchanovski uvádí konkrétní příklady. Například, analýza synchronizovaných videí odhalila, že tři demonstranti byli zabiti na ulici Instytutska ještě předtím, než se tam objevila speciální jednotka Berkut. Autor také identifikoval nejméně 8 videí zachycujících odstřelovače v budovách kontrolovaných Majdanem, jak míří nebo střílejí na jednotku Berkut, a nejméně 14 videí ukazujících odstřelovače mířící nebo střílející na demonstranty Majdanu.

Studie se detailně zabývá případem demonstranta Ivana Blioka. Forenzní zkoumání ukázalo, že byl zabit z lovecké verze Kalašnikova. Katchanovski poukazuje na to, že videa ukázala protestující s loveckými zbraněmi v hotelu Ukrajina během masakru. Dalším příkladem je případ čtyř demonstrantů zabitých broky, které se používají při lovu, a dvou zabitých expanzivními loveckými střelami, jejichž kalibry se lišily od těch používaných Berkutem.

Autor také analyzoval záběry z belgické televizní stanice VRT, které byly předvedeny u soudu. Tyto záběry ukazují, jak dva demonstranti Majdanu lákali skupinu protestujících k postupu krátce předtím, než na ně bylo zahájena palba. Video zachycuje demonstranta, který křičí na ostatní protestující v této skupině, aby nepostupovali vpřed, protože odstřelovači z hotelu Ukrajina střílí na všechny demonstranty a že viděl záblesky výstřelů odtamtud.

Katchanovski se také zaměřil na analýzu forenzních důkazů. Výsledky zkoumání vládními patology ukázaly, že absolutní většina demonstrantů byla střelena ze strany nebo zezadu a shora dolů. To je podle autora v souladu s umístěním budov kontrolovaných Majdanem a v rozporu s umístěním policistů Berkut na zemi.

Studie také odhaluje znepokojivé nesrovnalosti ve vyšetřování. Například forenzní balistická zkoumání provedená vládními experty s použitím automatického počítačového systému IBIS-TAIS zjistila, že kulky extrahované ze zabitých demonstrantů, stromů a pokojů hotelu Ukrajina neodpovídaly policejní databázi útočných pušek Kalašnikov členů celého kyjevského pluku Berkut. Katchanovski poukazuje na to, že tato zjištění byla později bez vysvětlení změněna.

Katchanovsky ve svých studiích zmiňuje i roli západních vlád v událostech na Majdanu. Uvádí informaci od dvou vůdců krajně pravicové strany Svoboda, kteří v oddělených rozhovorech zmínili komunikaci se zástupcem západní vlády. Podle Katchanovského: „Zástupce západní vlády jim a dalším vůdcům Majdanu sdělil několik týdnů před masakrem, že západní vlády se obrátí proti Janukovyčově vládě poté, co počet obětí mezi demonstranty dosáhne 100. Taková specifická podmínka představovala morální hazard(...) , protože vytvářela racionální pobídku k „obětování“ 100 demonstrantů a připsání jejich zabití vládním silám. Zabití demonstranti byli nazváni Nebeskou stovkou bezprostředně po masakru. Aby se počet obětí dostal na 100, byli mezi oběti zahrnutí i lidé, kteří ani nebyli na Majdanu a zemřeli na nemoci nebo z jiných příčin,“ uvádí Katchanovsky.

Katchanovski se ve svých pracech zabývá rolí krajní pravice v událostech na Majdanu. Zmiňuje například výroky členů strany Svoboda, kteří před masakrem prohlásili, že převzali hotel Ukrajina pod svou kontrolu a ochranu. Videa ukazují poslance a aktivisty Svobody, jak hlídají vchod do hotelu, doprovázejí odstřelovače z krajně pravicové skupiny Majdanu do budovy a prohledávají hotel během masakru.

Studie také analyzuje roli médií během událostí. Katchanovski uvádí příklad záznamu živého vysílání televize Espresso TV, který ukazuje demonstranta Majdanu, jak předává zbraň typu Kalašnikov jinému demonstrantovi na barikádě Majdanu před pódiem Majdanu během konfrontace s policií, a dalšího demonstranta, jak střílí z lovecké pušky směrem k policii.

Všechny záběry zmíněné ve studii, Katchanovski zveřejnil na speciálním youtube kanále, kde lze shlédnout téměř 10 hodin materiálů.

Ve druhé studii autor také upozorňuje na mizení klíčových důkazů. Například téměř všechny štíty a přilby zabitých a zraněných demonstrantů zmizely, stejně jako několik kulek extrahovaných z těl demonstrantů a policistů, ze stromů, půdy a květináčů u budov Majdanu. Některé stromy s kulkami nebo střelnými otvory v oblasti byly pokáceny, v některých případech na žádost prokuratury.

Katchanovski argumentuje, že západní vlády a média téměř okamžitě obvinily z masakru Janukovyčovu vládu, přestože existovaly důkazy o zapojení opozice. Autor cituje příklady, kdy západní média ignorovala nebo bagatelizovala důkazy o zapojení sil Majdanu do masakru. Krátce po událostech média začala označovat působení protirežimních odstřelovačů jako „konspirační teorii,“ čímž mnohdy popřela svoje vlastní reportáže a záběry z místa činu.

Ukrajinský politolog argumentuje, že majdanský masakr byl racionálně naplánovanou operací s cílem svrhnout tehdejší vládu. Do organizace byli zapojeni představitelé krajně pravicových organizací jako Pravý sektor a Svoboda, i oligarchických stran jako Vlast. Zmiňuje například svědectví osmi různých politiků a aktivistů Majdanu o zapojení konkrétních nejvyšších vůdců Majdanu z oligarchických stran a krajně pravicových organizací do masakru.

Katchanovski ostře kritizuje následné vyšetřování masakru. Píše, že navzdory velkému množství důkazů nebyl za téměř 10 let nikdo za tento masakr odsouzen. Uvádí, že vyšetřování a soudní procesy byly mařeny vládami Majdanu a krajní pravicí, a že obžaloba popírala přítomnost odstřelovačů v budovách kontrolovaných Majdanem.

„Ukrajinské soudy postrádají nezávislost, zejména ve významných a vysoce zpolitizovaných případech, a často vydávají svá rozhodnutí v takových případech na základě pokynů z prezidentské kanceláře“, píše Katchanovski a na jiném místě dodává: “Mnoho nevysvětlených změn ve výpovědích zraněných demonstrantů u soudu ve srovnání s jejich prohlášeními během vyšetřování také naznačuje buď zakrývání nebo manipulaci s důkazy. Totéž platí pro nevysvětlenou změnu forenzních zkoumání střel jen několik týdnů předtím, než obžaloba předložila svůj případ soudu, a pak znovu v roce 2019. Tato nová zjištění, že střely vypálené z Kalašnikovů Berkutu zabily demonstranty, zvrátila bez vysvětlení výsledky téměř 40 předchozích forenzních balistických zkoumání, včetně těch provedených stejnými experty pomocí stejných metod...“

Závěry studií jsou velmi třaskavé a zpochybňují oficiální verzi událostí. Katchanovski argumentuje, že tento „masakr pod falešnou vlajkou“ byl klíčovým momentem, který vedl k eskalaci konfliktu na Ukrajině a zhoršení vztahů mezi Západem a Ruskem. „Masakr demonstrantů Majdanu a policie 20. února 2014 byl zlomovým bodem v konfliktu, který přerostl v další velké konflikty na Ukrajině a konflikty mezi Ukrajinou a Ruskem a mezi Západem a Ruskem,“ uzavírá autor.

Katchanovski tvrdí, že pochopení skutečné povahy masakru na Majdanu a přivedení jeho skutečných pachatelů před soud mohlo pomoci mírovému řešení konfliktů na Ukrajině a mezi Ukrajinou a Ruskem. Zároveň však zdůrazňuje, že tato zjištění neospravedlňují nelegální ruskou invazi na Ukrajinu v roce 2022.

Nedlouho po vydání zmíněných studií a deset let po krvavých událostech Euromajdanu vynesl kyjevský soud rozsudek v případu vražd demonstrantů, který však vyvolává více otázek než odpovědí. Verdikt Svjatošynského okresního soudu z 18. října 2023 je mnohými považován za důkaz selhání justice a možné manipulace celého procesu.

Z pěti obžalovaných bývalých příslušníků elitní policejní jednotky Berkut byli tři odsouzeni k dlouholetým trestům, včetně jednoho doživotního. Klíčovým problémem je však skutečnost, že všichni tři odsouzení se nacházejí mimo dosah ukrajinské justice - skrývají se v Rusku. Zbylí dva obžalovaní, kteří zůstali na Ukrajině, vyvázli prakticky bez trestu. Jeden byl propuštěn po odpykání pětiletého trestu, druhý byl zcela zproštěn obžaloby.

„Úřady udělaly vše, co bylo v jejich silách, aby zabránily dosažení jakýchkoli skutečných výsledků v této kauze,“ prohlásil bývalý hlavní vyšetřovatel případů Euromajdanu Serhij Horbatjuk.

Závažným zásahem do průběhu procesu byla výměna vězňů s Ruskem v roce 2019, při níž byli tři obžalovaní propuštěni a bylo jim umožněno odejít do Ruska. Tuto výměnu, kterou dojednal prezident Zelenskyj, označují právníci obětí za nezákonnou a potenciálně trestnou. „Účelem výměny bylo narušit soudní proces,“ tvrdí právník Vitalij Tytyč.

Tato soudní fraška připomíná jiný vysoce sledovaný případ masakru 48 lidí v Oděse v roce 2014, který kritizovala v roce 2021 i OSN. Soudní procesy byly podle této organizace poznamenány systematickým zastrašováním soudců a právníků. Podporovatelé jednotné Ukrajiny se pokoušeli ovlivňovat soudní rozhodnutí agresivními demonstracemi a výhrůžkami. V jednom případě zabránili soudci opustit jeho kancelář, dokud nezahájil odvolací řízení. Policie při těchto incidentech často zůstávala nečinná. Zpráva píše, že problém je nedostatek politické vůle k řešení těchto případů. „Argumenty o složitosti případu nebo obtížích s účastí obětí u soudů nemohou být omluvou sedm let po událostech,“ dodává OSN.

Závěrem lze dodat snad jen: Stále si myslíte, že Ukrajina je demokratická země?