- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Super blog. Smekám. Jen jako ukázku spornosti Božích nařízení bych dal kapitolu Numeri 31. V ní je totiž zaznamenán zajímavý moment - vojáci ženy a děti nezabili, ale přivedli s sebou do tábora jako zajatce. Tam by je normálně čekalo včlenění do společnosti, možná jako jedinců druhé kategorie, ale časem by se ve společnosti ,,rozpustili" bez vazby na své kořeny. Mojžíš se ale poradil s Bohem a nařídil všechny ženy i děti ( !) mimo panen podřezat. Čili lidé už tehdy chápali, že zabíjet narozená a plně vyvinutá mimina je špatné a učinili tak až po výslovném Božím rozkazu. To nás vede ke spornému pohledu na univerzální správnost Božích rozkazů a tudíž i otázku, jestli jen ten Bůh vůbec košer.
"Pokud se domníváte, že některé věci skutečně jsou špatné samy o sobě a
existují tedy objektivní kritéria dobrého a zlého, pak to spadá do
působnosti otázek, které můžeme řešit rozumem." - odporucam A.Anzenbacher Uvod do etiky. je to lepsia a hlavne kompetentnejsia literatura ako kecalek Harris. Vedekcky pristup k etike je principialny nezmysel. Veda je o FAKTOCH, etika je o NORMACH. Z FAKTU sa principialne neda odvodit NORMA. Este raz: principialne sa to neda. Odporucam nastudovat pojem "utilitarizmus" - argumenty pre a proti.
V Harrisově potápějícím se korábu zeje obrovská díra stará jako lidstvo samo. Pokud skutečně budu myslet na svoje well-beeing, můžu skončit jako celkem šťastný masový vrah. A ačkoliv si zbytek života odsedím v base, patrně prožiju příjemější a zajímavější život než kdokoliv jiný.
Pokud nemá být morálka pouze věcí osobního well-beeing ale i/nebo společenského well-beeing, musí se stát společenskou smlouvou. Společenská smlouva jako taková už ale přirozeně implikuje společenské násilí a nemožnost osobního dokonání osobního dobra
Naturalizovaná morálka má zkrátka problém absence vynucovacího faktru zvenčí i zevnitř. Mám se chovat morálně protože:
1.) Jsem k tomu byl stvořen svým stvořitelem a byli k tomu stvořeni i moji bratři
2.) Pokud se nebudu chovat morálně, propásnu šanci chovat se objektivně dobře a prožít objektivně šťastný život. Po smrti mi bude odměřeno podle mých skutků něvěky a tak je i ze zcela sobeckého pohledu výhodnější chovat se morálně(časné dobro nevyváží věčné dobro.
Nemyslim, ze 40 let v base je nejak extra zivot...
Pro mnohé není rozdíl mezi vědou a náboženstvím.
Btw Pojmy jako spokojenost a štěstí jsou velmi vágní a subjektivní
Člověk si může morální hodnoty sestavit i prostě podle vlastního rozumu (pokud ho má) a vědu s náboženstvím odsunout stranou. Jinak mám větší v důvěru v někoho, kdo mi po zodpovězení otázky, co je dobré a co je špatné, dokáže zodpovědět také proč a neřekne jen "protože to tak chtěl Bůh". Myslím, že náboženství se jako morální rádce hodilo v dřívějších dobách, kdy věda byla slabá a často se mýlila. Později náboženství (křestanství) svým pokrytectvím a stigmatizováním některých témat napáchalo také dost škody. Navíc zatímco věda se vyvíjí sama od sebe a nabádá k samostatnému myšlení, tak náboženství se reformuje jen pod tlakem vědy nebo společenských změn a potřebuje své ovečky, aby se nechali vést, čehož se dá zneužít. Ale i ta věda se může mýlit nebo některé otázky ještě dlouho nemusí zodpovědět, takže možná odpověd bude někde mezi (pro toho, kdo odpovědi na ty otázky potřebuje). Osobně ale dávám přednost vědě pro její potenciál.
Nemáte asi moc dobrý poměr k dějepisu. Většina "náboženských reformátorů" nebyli vědci, ale kněží (Viklef, Hus, Savonarola atd), mniši (Benedikt, František, Luther, atd.) - čili "profesionální církevní činovníci". Vzor k reformě církve nehledali pod tlakem společensklých změn, ale protože byli zklamáni soudobou církevní praxí. Inspiraci k reformě církve pak hledali především v Bibli, v evangeliích Ježíše Krista, ve věroučných textech apoštola Pavla, a v popisu života prvních církevních obcí (Skutky sv. apoštolů). Dále - pokrytecké nebylo náboženství (křesťanství), ale praxe církevních představitelů, kteří nebyli zrovna vzory křesťanských ctností. A k prvnímu argumentu - morální vzory člověk nezískává v nějakém spolčenském vzduchoprázdnu, ale od určitých konkrétních lidí, s nimiž se může ztotožnit. Hodnotový žebříček se zcela přirozeně přijímá a rozvíjí v dětství od rodičů.
Provádíte na svém blogu to, co Masaryk nazýval "lhaní do vlastní kapsy". Ve vašem případě se k žádoucímu výsledku dopracujete tak, že si vyberete vhodnou hůl na biti. Váš problém začíná už tím, že nejste schopen si pochopit pojmy, s nimiž operujete. Problém morálky přeci není v tom, že si volím, co je pro mně dobré, či není dobré. Náboženství nevznikala proto, aby si nárokovala patent v oblasti morálky. Mimochodem, dnešní idelogie ateismu je velmi silné znaky náboženství. Jste asi příliš mladý na to, abyste si pamatoval, na doby, kdy tomu tak reálně bylo v naší zemi. Komunizmus byl založen na náboženství zvaném "marxismus-leninismus", k pilířům této doktríny patřil tzv. "vědecký světový názor", jenž byl do značné míry založen na darwinizmu a mimo jiné odmítal genetiku jako "buržoazní pavědu". Aniž si to uvědomujete (ale kdo ví?), argumentujete navlas stejně, jako komunističtí propagandisté. Podobně jako oni, útočíte zejména na křesťanství. Je to náhoda?
Byla to jen otázka času, než někdo vytáhne komunismus Jinak je škoda, že píšete jen, jak to není, ale nepíšete, jak to teda je. Co tedy je problém morálky podle vás?
Náboženství možná nevznikla proto, aby si nárokovala patent v oblasti morálky, ale faktem je, že si ten patent nárokují. Nepsal bych to, kdybych to od věřících neslyšel aspon tisíckrát.
Jinak s komunismem nemám nic společného a ani jej nijak neobhajuji, takže pokud se některé moje názory s nimi shodují, tak to je náhoda :)
Ještě jsem od věřícího neslyšel, že by homosexualita byla špatná. Co je v Bibli považováno za špatné, je homosexuální styk a to je dost podstatný rozdíl. Jinak pravdu má diskutér Oslík, že z vědeckého hlediska je homosexualita darwinisticky slepá cesta, protože její praktikování nevede k rozšiřování genů. A jak tvrdil oblíbený vědec Darwin, vyšší forma života nahradí nižší formu života, která pro neschopnost přežít a rozmnožit se je pro budoucnost druhu zbytná. Totéž platí o jedinci. Pokud jedinec není schopen předat své geny dál, tak je podle darwinismu slepým trubcem, který se nijak nepodílí na genofondu lidstva, protože je darwinovsky řečeno nižší formou života oproti vyšší formě schopné reprodukce. Tak se mi zdá, že je věda pěkně homofóbní.....
Věda se nerovná darwinovská teorie evoluce. Já jsem naopak od mnoha věřících slyšel,že homosexualita je špatná.
Iluze o tom, že věda může určovat morálku, není nová. Zatím to vždy dopadlo špatně. Problémem už je samotná definice dobra a zla? Co je dobré? Nechat přežít každého, nebo jen silné jedince (což má jistě svou logiku). Získávat i na úkor ostatních (soutěživost), nebo bezbřehá solidarita?
Povrchní, nezasvěcený pohled na křesťanství či Bibli je stejně zmatený jako pohled nezasvěceného na soudobou fyziku (takový člověk obvykle spojuje nespojitelné a plácá nesmysly). Homosexualita jako vlastnost nemůže být nikdy z hlediska křesť. morálky dobrá nebo špatná. Bible je knihou plnou nesmyslů, ale zajímavou a poučnou knihovnou.
Že z toho bude flame jak prase...
homosexualita je z evolučního hlediska naprosto špatná, protože takový jedinec se ani nesnaží předat své geny potomstvu. Je tedy od začátku "mrtvý", a tedy zbytečný, protože odčerpává zdroje těm, kteří se své geny snaží předat.
A katolíci by si měli uvědomit, že se svým celibátem jsou s homosexuály na jedné lodi. Dokonce i Pavel před tím varoval, když psal, že přijde doba, kdy budou lidé zakazovat ženit se.