Zajímavá debata se rozpoutala ve vědecké blogosféře po zveřejnění článku The Truth Wears Off: Is There Something Wrong With the Scientific Method? v časopise New Yorker od Jonaha Lehrera. Článek se týkal častého jevu, kdy se objeví vědecká studie naznačující nějaký zajímavý výsledek ("brokolice snižuje riziko rakoviny") , který je pak někdy i následně potvrzován dalšími studiemi, s postupem času se však začínají objevovat studie s opačným výsledkem, až je nakonec původní tvrzení vyvráceno. Tomuto jevu autor říká "decline effect" a projevuje se v řadě vědních oborů.
Lehrer to ilustroval mimo jiné na příkladu výzkumů Josepha Bankse Rhineho, který se v 30. letech pokoušel vědecky prokázat mimosmyslové vnímání. Ačkoliv se podle počátečních pokusů testovaní senzibilové trefovali ve vyšším počtu případů, než kolik by odpovídalo náhodě, a vypadalo to tedy, že skutečně disponují schopností mimosmyslového vnímání, s dalšími pokusy už úspěšnost začala klesat, nastal takzvaný "návrat k průměru". Tento efekt se projevuje mimojiné i v medicíně, kdy se často objeví nějaký nadějný budoucí lék, o kterém mnohdy idned přehnaně informují média, jehož účinnost ale v dalších studiích už nebývá zdaleka tak ohromující.
Jednou z příčin tohoto faktu je, že v počátečních fázích výzkumu léků bývají studie obvykle na malém vzorku pacientů a u malých studií bývá vysoké riziko falešně pozitivních výsledků.
Druhým důvodem bývá publikační zkreslení, které se projevuje tendencí zveřejňovat pouze studie s pozitivním výsledkem, kdežto negativní výsledky se zametou pod koberec, popřípadě se publikují v méně významných vědeckých časopisech. Lékařská věda se snaží zabránit zatajování negativních výsledků pomocí databáze klinických testů, publikační zkreslení se však často objevuje například u různých pseudovědeckých výzkumů, ať už se jedná o zmíněné paranormální jevy či alternativní medicínu jako homeopatie (viz můj článek "Blíží se konec homeopatie?"). Vytváří se tak falešný dojem, že dotyčná metoda funguje a to bývá ještě dále zveličeno médii, která často píší o jednotlivých studiích jako o neměnné a konečné pravdě. ("vědci PROKÁZALI, že brokolice snižuje riziko rakoviny.")
Závěr Lehrerova článku však vyzněl, jako by výše uvedená fakta nějak podkopovály důvěryhodnost vědy, když napsal: "Jakmile máme experimenty hotové, nakonec si stejně musíme vybrat, čemu budeme věřit."
Tímto výrokem ale vyvolal vlnu kritiky od obhájců vědecké medicíny Stevena Novelly a Davida Gorskeho ze serveru Science based medicine nebo evolučního biologa Jerryho Coyna, kteří varovali před vyléváním vaničky i s dítětem:
"Je mnoho vědeckých závěrů, které s postupem času vyvráceny nejsou - jsou naopak posíleny a stanou se tak nezvratně potvrzenými, že s nimi můžeme nakládat jako se zavedenými fakty (ačkoliv stále otevřenými pro revizi). Teorie gravitace, relativity, evoluce, DNA jako základ dědičnosti, teorie o bakteriálním původu nemocí - to nejsou iluze, které se vypaří při bližším prozkoumání, ale fundamentální aspekty reality, které věda objasnila."
Je mnoho lidí, kteří když vidí, jak často různé studie docházejí k různým závěrům, mají tendenci zavrhnout celou vědu jako nespolehlivou a zmatenou, ale to je chyba. Jak píše Gorski:
"Lékaři a vědci obecně si jsou vědomi nedostatků biomedicinské literatury. Většina, ale bohužel ne všichni z nás, ví, že rané poznatky, které ještě nebyly replikovány, by měly být brány s extrémním skepticismem a že čím víckrát byly výsledky replikovány a dále využívány, tím více jim můžeme věřit, obzvláště když mnohočetné linie důkazů (základní výzkum, klinické testy, epidemiologie) všechny ukazují stejným směrem. Na druhou stranu veřejnost, jak se zdá, tomuto často nerozumí."
Věda je zkrátka sebeopravující a mnohdy je třeba udělat pár kroků vzad či stranou, než je možné pokročit dále v poznání. Ale to není špatně, protože při tomto procesu jsou zavrženy sice zdánlivě rozumné názory a hypotézy, které se ale nakonec ukázaly být nepravdivé. Ukazuje nám to, že ačkoliv se věci mnohdy zdají být zjevné a evidentní, málokdy tomu tak opravdu je a neměli bychom tedy skákat k unáhleným závěrům, obzvláště ne na základě jedné studie. Vědecké poznání postupuje možná pomaleji, než bychom si přáli, ale výsledky, které tímto náročným sítem projdou, bývají mnohem spolehlivější, než jiné formy poznání. Důkazem jsou všechny ty praktické aplikace vědy, které vidíme všude kolem sebe, od moderní medicíny až po GPS navigace a mikrovlné trouby.
