Falšuje NASA data o změně klimatu?

Podle nejnovějších dat NASA, byl rok 2009 druhým nejteplejším rokem od počátku měření, těsně v závěsu za rekordním rokem 2005. A to i přesto, jak uvádí tisková zpráva NASA, že sluneční aktivita  byla nejnižší.

Odhaduje se, že rozdíl mezi solárními minimem a maximem způsobuje změnu teploty   ne větší než +/- 0,1° C. To je ve shodě s mnoha předešlými studiemi, které tvrdí, že sluneční aktivita není hlavní příčinou oteplování, jaké v posledních desetiletích pozorujeme. Odpůrci změn klimatu všechny tyto studie samozřejmě popírají a neustále opakují, že za vše může Slunce. Přitom ale nevynechají jedinou příležitost, aby popřeli, že žádné oteplování vlastně není. Zpochybňují i měření průměrné světové teploty, jaké provádí NASA. Neúnavný popírač všeho, co souvisí s oteplováním,  Anthony Watts, ve spolupráci s Heartland institute spustil iniciativu Surfacestations.org, která měla za úkol zpochybnit teplotní měření z pozemních stanic. O tomto obskurním institutu víme, že byl minimálně do roku 2006 hojně sponzorován hlavním zněčišťovatelem ovzduší, ropnou společností Exxon mobile. Mezi další aktivity Heartland institutu patří zpochybňování škodlivosti kouření. Jedním ze sponzorů tohoto spolku je totiž i tabáková firma Philip Morris.

Ale zpátky ke klimatu. Anthony Watts tedy s podporou Heartland institutu spustil projekt, jehož cílem bylo zdokumentovat měřící stanice v USA, které se používají pro výpočet průměrné teploty. Spoléhal na to, že většina stanic je umístěna ve městech, poblíž parkovišť, letišť, továren a dalších míst, které mohou zkreslovat naměřenou teplotu. Watts totiž tvrdí, že se ve skutečnosti klima neotepluje, ale že NASA jenom špatně měří. Grafy ukazují oteplení, ne proto, že by docházelo ke změně klimatu, ale proto, že měřící stanice jsou ve městěch, kde dochází k takzvanému Urban heat island effectu a na jiných nevhodných místech.

Že by tedy odborníci z NASA neuměli počítat? Projekt Surfacestations.org dospěl k výsledku, že přibližně 89% měřících stanic je skutečně nevhodně umístěno a že tedy údajně měří vyšší teploty, než jaké ve skutečnosti jsou. Jak je ale zřejmé například z tohoto dokumentu (Hansen, 2001), NASA při výpočtu průměrné teploty na Zemi bere v úvahu všechny možné faktory, které by mohly výsledky zkreslit. Je třeba brát v úvahu, že různé stanice mohou měřit v různý čas a teplota se samozřejmě v průběhu dne mění. To by nevadilo, kdyby každá jednotlivá stanice měřila vždy ve stejnou dobu. Problémem je, že v průběhu let mnoho stanic přešlo z měření odpoledne na ranní měření.  Také je možné, že měřící stanice byla v průběhu let přemístěna a tím mohlo dojit k ovlivnění měřených teplot. A v neposlední řadě je třeba mít na paměti, že kolem stanic mohlo za dobu měření vyrůst město, být postaveno parkoviště,dálnice, letiště či továrna. Data ze stanic, které se nacházejí ve městech, jsou porovnána s daty z okolních stanic z venkovských oblastí a je na nich provedena korekce, která má za úkol odstranit vliv „městského oteplení". Jak je ale popsáno ve studii Hansen 2001 ve 42% případů jsou městské teplotní trendy chladnější, než ty z okolních venkovských oblastí. "To znamená, že ačkoli některé stanice jako Tokyo nebo Phoenix mají velké městské oteplení, v typickém případě je městský efekt menší, než kombinace proměnlivosti místních teplotních trendů, chyb měření a nehomogenity záznamů stanice." Jinými slovy vliv městského oteplení na graf klimatických trendů je minimální. To samozřejmě nezabránilo popíračům klimatických změn tvrdit, že měřící stanice ve městech vytvářejí v grafech falešné globální oteplování. Projekt Surfacestations se zaměřil hlavně na umělé zdroje oteplení v blízkosti měřících stanic, které prý zkreslují teplotní data. Americký úřad NOAA se tedy rozhodnul udělat analýzu a porovnal data ze stanic, které projekt surfacestations označil jako špatné a porovnal je s těmi dobrými. Zjistil, že obě křivky jsou v podstatě stejné a že tedy k žádnému zkreslení nedochází. NOAA zároveň upozornil, že pro účely klimatologie není až tak podstatné, aby měřící stanice změřila naprosto přesně teplotu v dané oblasti, podstatné je, jak se naměřená teplota mění v průběhu let. Fakt, že se měřící stanice nachází třeba na betonové ploše letiště, tedy nemusí nutně vadit. Teploměr tam sice může naměřit vyšší teplotu, ale to není důležité, důležitý je teplotní trend. Antony Watts podle očekávání výsledky NOAA napadl a tvrdil, že ony dvě křivky se překrývají vlivem homogenizace, kdy korekce dat z dobrých stanic údajně "kontaminují" data z těch dobrých. NOAA tedy udělal další, podrobnější studii a výsledky zveřejnil v odborném časopise Journal of Geophysical Research (Menne, 2010) .

Když byly srovnány neupravené data, výsledek vypadal následovně:

Jak je z obrázku patrné, určitý rozdíl křivky skutečně vykazují. Ale přesně opačný, než v jaký popírači doufali. Data ze špatně umístěných stanic ukazují chladnější teplotní maxima a o něco vyšší teplotní minima než data z dobře umístěných stanic. Spočítáno dohromady,  špatně umístěné stanice ukazovaly o něco chladnější trend, než ty dobré. Wattsovi tedy zbyly oči pro pláč. Jak je takový výsledek možný? Není to nic nečekaného, píše Menne ve své studii. Většina ze špatně umístěných stanic totiž přešla v 80. letech na elektronické měřidla (MMTS), u kterých víme, že měří o něco nižší denní maxima a vyšší minima, než předchozí CRS senzory (MMTS stanice bývají připojeny kabelem ke zdroji elektřiny, takže se logicky obvykle nacházejí poblíž budov. A logicky se většina z nich proto nachází v kategorii špatně umístěných stanic.) Autoři studie to dokázali porovnáním dat z CRS versus MMTS měřících stanic. Tato systematická chyba měření je v literatuře dobře popsána a proto když autoři vzali toto v úvahu a provedli i korekce u přemístěných stanic a zkreslení podle času pozorávní (time of observation bias), vznikly téměř identické křivky, viz níže:

Na grafu můžete vidět i data z US Climate Reference Network (USCRN). Jedná se o před pár lety vybudovanou síť vysoce kvalitních měřících stanic, které jsou umístěny povětšinou v přírodě, daleko od měst a všech vlivů, které by měření mohly zkreslit. Jak je vidět, tato černá přerušovaná čára je v dobré shodě s ostatními stanicemi.

Je třeba také říct, že veškeré postupy, které NASA používá při výpočtu grafu průměrné teploty na Zemi, jsou k dispozici na webových stránkách GISSu, stejně jako zdrojová data (používá se kombinace dat z pozemních měřících stanic po celém světě, pro teplotu povrchu moře data ze satelitů a nakonec data z Antarktických měřících stanic). Ke stažení je i software, který se pro výpočet používá. Výsledný graf pak vypadá takhle:

Jak jsem však psal již dříve , globální oteplování není jenom otázkou tabulek nebo grafů. Změny, ke kterým v přírodě dochází, od tání ledovců, přes dřívější příchody jara, stoupající hladinu moře, až po stromy rostoucí čím dál ve vyšších polohách, nelze zfalšovat a nelze ani popřít.  Fakt, že se skutečně otepluje a že za to z velké části může člověk, je v klimatologické komunitě všeobecně přijímaný. Popírači však mají, zdá se, bez ohledu na fakta mnohem větší vliv na  veřejnost. Jak poznamenává  aktuální číslo vědeckého časopisu Nature, lidé reagují na zprávy o tématech jako je globální oteplování podle svých hodnot. Lépe přijímají fakta od vědce, pokud mají pocit, že s ním sdílejí stejné hodnoty. Snáze věří faktům a názorům, které potvrzují jejich vlastní předsudky a opačné informace bagatelizují nebo jim vůbec nevěnují pozornost. Tento v psychologické literatuře dobře popsaný jev se nazývá Confirmation bias, viz jeden z mých předchozích článků.  "Jakkoli to může být pohodlné, klimatičtí vědci si již nemohou dovolit  naivně předpokládat, že kvalitní důkazy nakonec samy o sobě přesvědčí veřejnost. Rozhodování lidí ovlivňuje mnoho faktorů, ne jen informace.  I přes pokrok v klimatických vědách je i nadále neméně důležité investovat do výzkumu, jak nejlépe komunikovat lidem enviromentální rizika. Jinak vědecké poznatky nebudou mít takovou roli při formování věřejné politiky, jakou by měly mít, " dodává Nature.