Trainee v Bruselu: Jánošík Pis (13. díl)
Jiří Poláček
Hned prvního května rozjařily Brusel balkánské rytmy v rámci Balkan Trafik festivalu. Na hlavním bruselském náměstí Grand Place se totiž uskutečnil druhý ročník ukázky folkových tanců Choro, za účasti do národních krojů oděných tanečníků z Albánie a Bulharska.
Úvod celé akce sice provázel silný déšť, který odlákal řadu tanečníků i diváků do přilehlých bruselských kaváren a hospůdek. Postupem času ale balkánská dechovka vyhnala všechny dešťové kapky daleko za hranice Bruselu, a naopak pozvala na návštěvu sluníčko a modrou oblohu, takže bulharské a albánské dívky mohly ze svých krojů odstranit nevzhledné plastové pláštěnky.
Jeden ze spolustážistů se mě rovněž zeptal, jestli tu v rámci balkánského odpoledne taky bude ukázka nějakých českých tanců. No nevím, chlapče, jestli ještě nejsi trošku opilý po včerejší párty, nebo jsi zrovna chyběl při hodině zeměpisu, když se probíral Balkán. Česká republika tam ale prostě neleží, ač je možné češtinu na Jadranu během letních měsíců slyšet na každém rohu, kde se čepuje pivo.
Někdy jsou prostě chvíle, kdy je v zahraničí lepší říct, že jste z Prahy, nikoliv z České republiky. A jelikož Prahu miluje snad úplně každý, ať už tam byl nebo se tam teprve chystá, rozhodně tím získáte řadu plusových bodů.
Bulhaři, junáci!
Zpět ale k balkánským tancům. Záštitu nad celou akcí převzala bulharská eurokomisařka pro mezinárodní spolupráci a humanitární pomoc Kristalina Georgieva. A rozhodně nešlo jen o tradiční zviditelnění politika, které podobné akce často provází. V době, kdy do evropských voleb zbývá posledních pár dnů, se podobná sebepropagace doslova nabízí. Ale tohle nebyl ten případ.
Paní Georgieva, oděná do tradičního bulharského kroje, totiž nejenže celou dobu neustále vyzývala všechny přítomné k tanci a ochotně se fotila s kýmkoliv, kdo o to požádal. Navíc se rovněž co nejčastěji snažila aktivně zapojit do všech tanců a jít všem přítomným příkladem. Na to že jí letos na podzim bude již jednašedesát, prokázala opravdu vynikající kondici.
Mimo to se neustále rovněž starala o své příbuzenstvo, které jí přijelo do Belgie navštívit a podpořit jí v této aktivitě. Rozhodně příjemná zkušenost. Nebudu tady hodnotit paní Georgievu jako političku ani jako člověka, jelikož jí zas tak dobře neznám. Ale dojem rozhodně udělala více než příjemný. Stejně jako ostatní Bulhaři žijící v Belgii.
Ať už jsou ze Sofie, Plovdivu, Velikého Tarnova, Varny nebo Burgasu, na Grand Placu oslavovali svátek práce jako jedna velká, nezávislá a hrdá země. Všude byly k vidění bulharské vlajky, vzduchem se nesl tradiční popěvek "Bulgari - junatsi" a všichni tancovali a užívali si národní den, daleko od své domovy. Rozhodně vynikající reklama a propagace vlastní země.
Egészségedre!
Kamarád Gyula si mi v týdnu postěžoval, že už jsem o něm ve svém blogu dlouho nenapsal. Rozhodl se mě proto pozvat k sobě domů na ochutnávku domácí pálinky, kterou mu z Maďarska před několika málo dny přivezli jeho rodiče. Pálinka je tradiční maďarský likér, chuťově podobný moravské slivovici nebo balkánské rakiji.
To samozřejmě platí i o množství alkoholu v pálince obsaženém. Obzvlášť, pokud se jedná o pálinku domácí. Ta Gyulova byla stočena do prázdné lahve od coca-coly, označené obrázkem a štítkem "meggy". V páteční podvečer se tedy servírovala "višňovice" z palírny nedaleko Budapešti, a rozhodně se jedná o kvalitní palivo.
Při ochutnávce jsem si okamžitě vzpomněl na staré dobré časy v Maďarsku, kde jsem měl možnost díky programu Erasmus v roce 2012 nějaký čas pobývat. A řeč na Budapešť, Maďarsko a život v Uhrách jako takový samozřejmě také postupem času došlo. Konverzačních témat o této zemi je totiž přehršel, obzvlášť, když máte po své pravici maďarského kamaráda a po své levice sklenku tokajského aszu.
Povídalo a vzpomínalo se to pěkně, ale jelikož nás ten večer ještě čekal kulturní program v podobě návštěvy místního kinosálu, sklenka tokajského a panák pálinky úplně stačil. Gyula se mě sice snažil všemožnými způsoby přesvědčit o tom, že bychom si na cestu do kina měli dát ještě jednu pálinku. Ale nakonec jsem odolal a slíbil, že na pálinku během našeho bruselského pobytu určitě ještě dojde.
Kinozážitek
A u Maďarska, respektive u Budapešti, zůstalo i během zbytku večera. Spolu s dalšími stážisty jsme se totiž rozhodli navštívit Granhotel Budapešť. Ne že bychom snad spolu s poslední výplatou dostali i nějaké bonusy navíc a mohli si dovolit přestěhovat se z našich skromných příbytků do luxusního hotelu. Jen jsme zamířili na stejnojmenný film do kina.
I když se tento snímek neodehrává v ulicích Budy, ani Pešti, a obecně nemá žádnou souvislost s Maďarskem, rozhodně se jedná o zdařilé dílo a můžu zhlédnutí tohoto filmu doporučit. Ceny lístků do kina jsou navíc v Belgii srovnatelné s těmi českými, takže se rozhodně nejedná o velký zásah do měsíčního rozpočtu průměrného stážisty v Bruselu.
Grandhotel Budapešť běží v evropských kinech už takřka dva měsíce, i tak bylo ale kino v pátek večer doslova vyprodáno. Pokud se tedy někdy v Bruselu vydáte do kina, snažte se přijít na film včas a najít si co nejdříve své místo, abyste nakonec nepřišli zkrátka.
A ještě jedna specialita belgických kin. Každý cizojazyčný film má totiž hned dvoje titulky - francouzské a vlámské. Na začátku filmu to sice může rušit, jelikož je toho textu na plátně přeci jen více, než je člověk zvyklý z tuzemských kin. Ale postupem času se na to dá zvyknout, a myslím, že to může posloužit jako zajímavá učební pomůcka studentů těchto dvou jazyků.
Malé Slovensko ve velkém Bruselu
Ve čtvrtek tomu bylo přesně 10 let, kdy se Evropská unie dočkala svého největšího rozšíření ve svých krátkých dějinách. Prvního května 2004 totiž přistoupilo 10 nových členských států, a to včetně České republiky. Žádné velké oslavy se ovšem v Bruselu nekonaly, což je možná škoda. Uspořádat něco podobného, co ve čtvrtek dokázali Bulhaři a Albánci, by určitě posloužilo jako zajímavé připomenutí si tohoto významného milníku v novodobé historii střední a východní Evropy.
Jedinou zemí, která svou desetiletku v unii v Bruselu oslavila, bylo nakonec sousední Slovensko. Čůrající chlapeček se navlékl do tradičního slovenského kroje, i když mu to tentokrát trvalo déle, než by se všem přítomným líbilo. Moderátorka akce se sice snažila celou situaci zachránit informací o tom, že běžně lidé nemají možnost vidět, jak se chlapeček navléká do některého z oblečků. Napětí ve vzduchu se ale dalo krájet.
Nakonec se ale podařilo a Jánošík Pis byl na světě. Sice tentokrát nebyl tak štědrý jako před deseti lety, kdy po vstupu Slovenska do EU čůral pivo. I tak se ale dočkal velké publicity a pozornosti, a myslím, že hlavně v Číně nyní bude mít tisíce nových fanoušků. Kromě do slovenských barev oděného chlapečka bylo možné obdivovat i bratislavský hrad nebo živou sochu Čumila.
K poslechu a tanci pak hrál slovenský folklór, včetně tradiční fujary. Tento dřevěný hudební dechový nástroj je zajímavý nejen svým zvukem, ale také tím, že byl v roce 2005 zapsán na seznam Mistrovských děl ústního a nehmotného dědictví lidstva organizace UNESCO. Jednotlivé slovenské kraje se pak všechny přítomné snažily k návštěvě navnadit nejrůznějšími lákadly, z nichž těmi nejoblíbenějšími byly především nápoje.
Jihoslovenská Nitra se tak snažila nalákat na tamní víno, regiony z nejbližšího okolí Tater na tatranský čaj a zbytek země na slivovičku a borovičku. A podle výrazů přítomných turistů se Slovensku tato prezentace povedla, i když nevím, jestli je to přesvědčí k návštěvě Slovenska. Regionální konkurence v podobě Budapešti, Vídně, Prahy, Krakova či Lublaně je přeci jen až příliš silná. Možná si tedy přítomní turisté alespoň udělali jasno v tom, že Slovensko je jiná země než Slovinsko.
Jen škoda, že nebylo možné ochutnat rovněž vybrané pochoutky slovenské kuchyně. Bryndzové halušky, kapustnica nebo korbáčiky by jistě přišly vhod. I tak se ale jednalo o zajímavou propagaci Slovenska a tamní kultury. A rozhodně k tomu není potřeba dělat nějaké megalomanské akce za miliony korun (popřípadě eur), zvát předražené pseudocelebrity, které kromě čtenářů bulvárních deníků nikdo jiný nezná, a politiky, o jejichž pozornost při podobných akcích nikdo nestojí. Palec nahoru, bratia Slováci. Určitě se k vám zase někdy musím zajet podívat.
Česky nebo slovensky?
A tradiční poznámka na závěr, tentokrát spojená se Slovenskem. Pokud jste Čech a mluvíte se Slovákem, snažte se mluvit česky. Slovenština je krásný jazyk, který se v českých, moravských a slezských luzích a hájích těší velké popularitě. Pokud se ovšem Čech snaží mluvit slovensky, většinou z toho vzejde jakýsi paskvil, který se Slovákům nejenže nelíbí, ale kolikrát mu ani nerozumí. Nechcete-li tedy naštvat Slováka, mluvte s ním česky.
Jiří Poláček
Trainee v Bruselu: S láskou z Bruselu (24. díl)
Brusel je zvláštním místem na planetě Zemi. I když se většině lidí tohle město ani za mák nelíbí, mají ho nesmírně rádi. Přinejmenším ti, kteří v něm prožili krásný kus svého života.
Jiří Poláček
Trainee v Bruselu: Au Revoir, Komise! (23. díl)
Skoro jako by to včera, kdy jsem přijel do Bruselu objevit ten velký evropský svět. Jenže ono už to bylo v březnu. Když proto po pěti měsících nastal jednatřicátý červenec, má komisní stáž se stala minulostí.
Jiří Poláček
Trainee v Bruselu: S kolem kolem Bruselu (22. díl)
Jízda na kole je belgickým národním sportem a i já jsem se chtěl stát jeho součástí. Proto jsem se rozhodl zúčastnit charitativního výletu mezi Bruselem, Gentem a Antverpami.
Jiří Poláček
Trainee v Bruselu: O zlomeném deštníku (21. díl)
Máte-li rádi sluníčko, rozhodně si pro své letní putování vyberte jinou zemi, než je Belgie.
Jiří Poláček
Trainee v Bruselu: Bludný Holanďan (20. díl)
Výlet do Holandska byl v plánu již od začátku mé stáže v Bruselu. Nakonec na něj ale zbyl čas až na konci června. Měsíce, který utekl prapodivně rychle.
| Další články autora |
Otevírací doba obchodů 17. listopadu 2026 může překvapit. Kam lze vyrazit na nákupy?
Listopadový státní svátek letos připadne na úterý. Jak bude na Den boje za svobodu a demokracii a...
Potkani v Praze nemají klid. Deratizátory doplňují nečekaní spojenci
Potkani v pražských stokách letos neměli zrovna klidný rok. Pražské vodovody a kanalizace (PVK)...
MAPA: Klíčovou křižovatku v Praze 4 čeká uzavírka. Kvůli metru D se bude objíždět
Výstavba nové trasy metra D významně ovlivní provoz na jedné z klíčových křižovatek v Praze. Práce...
Praha zažije první Pyžamovou jízdu metrem. Cestující vyrazí v nočním úboru až do Motola
Vyrazit ráno do pražského metra v pyžamu? Za normálních okolností by člověk nejspíš sklidil pár...
Zvonice, odkud estébáci sledovali ambasády, skrývá nečekané příběhy
Pozorovací stanoviště Státní bezpečnosti z doby totality se v Praze staly po 17. listopadu 1989...
Těžba u Zlatých Hor by mohla regionu přinést stamiliony korun, tvrdí Diamo
Případné obnovení těžby zlata u Zlatých Hor na Jesenicku by mohlo kromě povinných plateb přinést...
Zdislavinu lebku vrátí k ostatkům možná už letos. Rektor baziliky řekl podrobnosti
Lebka svaté Zdislavy se možná ještě letos navrátí k ostatním ostatkům uctívané šlechtičny ze 13....
Dražší svatomartinská husa Pražany neodradí, podniky chystají stovky porcí
Hosté v restauracích si za husu připlatí až o deset procent více než loni. Podniky přesto očekávají...
Zítra bude pátek 13. Odkud se vzaly pověry, proč budí strach a přijde konec světa?
Už zítra nás čeká datum, ze kterého má mnoho lidí respekt i obavy. Pátek třináctého je po staletí...

Dubaj / Dubai Bezkonkurenční financování jedinečného projektu vedle Bentley villas!
Dubaj, Spojené arabské emiráty
3 000 000 Kč
- Počet článků 157
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1065x



















