Sajnos, csak egy kicset tudok magyarul

Pokud si myslíte, že jsem při vymýšlení názvu tohoto článku dadaisticky položil prsty na klávesnici a nechal malíčkům a prsteníčkům naprostou svobodu, tak jste bohužel na omylu. Následující řádky jsou totiž zasvědceny maďarštině.

mapsof.net

Kdyby mi před pár týdny někdo řekl, že se po večerech a jiných volných chvílích budu učit maďarsky, asi bych dost významně pochyboval o jeho duševním zdraví a hodně hlasitě si ťukal na čelo. Jenže jak už v to podobných situacích chodí, nemožné se stalo skutečností.

Moje přihláška do programu Erasmus vyrezultovala po složitém výběrovém řízení v cílovou destinaci Corvinus University v Budapešti. Na místě tak byla jasná euforie. Krásná a zajímavá země, krásné a zajímavé město,  ne příliš drahá destinace, spousta příležitostí k poznání okolních zemí a v neposlední řadě také tokajské víno a Budapešť jako město vyhlášené svým nočních životem.

No jo, kluku milej, zlatej, do Budapeště zamilovanej, jenže jak se tam budeš dorozumívat? Mladá generace sice bryskně ovládá angličtinu, ale ne úplně ráda jí používá. Střední a starší generace zase sem tam rozumí jazyku našich západních sousedů z Německa, ale mé dvouleté středoškolské snažení o ovládnutí Schillerova jazyka dávno upadla v zapomnění. Takže co teď?

Zbývají tedy dvě varianty - buď se spolehnout na náhodu, že vždycky potkám někoho, s kým se jakž takž dorozumím (i za pomocí rukou a nohou) nebo angličtinu a němčinu skombinovat s jazykem, kterému v Maďarsku kromě cizinců rozumí asi úplně všichni - s maďarštinou.

Jenže maďarština, jak je známo, patří k nejtěžším jazykům v Evropě a jazykovou spřízněnost a podobnost jako je tomu často v případě románských či slovanských jazyků hledat nemůžeme. Leda tak s finštinou a estonštinou, ale to je jako přechod z bláta do ještě většího bláta. I přesto, že je takřka nemožné se maďarštinu naučit, i přesto, že mě od učení maďarštiny mé okolí odrazovalo a i přesto, že tomu možná ani sám nevěřím, jsem se maďarsky přeci jen začal učit.

Knížka Learn yourself Hungarian vypadá jako zajímavý pomocník, a i když jsem si u trénování výslovnosti některých písmen připadal jako školkou povinné dítko trénující zvířecí citoslovce, mé snažení se posunulo už na konec druhé lekce.

Již se tak umím přestavit, sdělit, že jsem student, poprosit, poděkovat, popřát dobré ráno i noc, pochválit Budapešť jako krásné město i se skromností sobě vlastní na výrok, že umím dobře maďarsky, odpověděť, že se bohužel maďarsky zatím jenom učím, takže to není žádná sláva (Sajnos, csak egy kicsit tudok magyarul). Otázkou však zůstává, zda-li si při přechodu na lekci číslo čtyři budu pamatovat slovíčka z lekce číslo 1...

Další otázkou zůstává, jestli mi můj entuziasmus a pevná vůle naučit se maďarsky vydrží déle než život jepice na tomto světě. Pevně věřím že ano, a má přesvědčení v létě třeba posílí i intenzivní jazykový kurz maďarštiny, který program Erasmus (děkuji Evropská Unie!) také nabízí. Ale kdo ví? Jaro nás totiž v těchto dnech přivítalo sluníčkem a oblohou nahoře bez, a tak bude někdy hodně těžké zůstat maďarštině stoprocentně věrný.

Moje zamilovanost do maďarštiny je však hodně čerstvá, a tak doufám, že zrovna ona bude tou pravou, která i v těžkých a zapeklitých chvílích v Maďarsku (když třeba někde zabloudím, mimochodem moje oblíbená činnost) bude stát při mě a pomůže mi. Köszönöm magyarul!

Viszontlátásra!