Zkrátka koule!

Orange County, California, 5.4.2022. Bílý naleštěný Cadillac Eldorado z roku 1959 mi troubí před domem. Vykouknul jsem z okna a zařval na řidiče s tím, že je povinností jít si na hodinu zasurfovat, "tyhle krásný a povedený vlny tu poslední dobou vůbec nejsou, využijme to".

Surfing vás vždycky příjemně naplní adrenalinem. Pak, když úspěšně projedete, cítíte se nádherně, nesmrtelně. Sedíme v autě, jedeme po Route 66 do Los Angeles. Chvilková zastávka a fotka u štítku označující legendární americkou silnici vytvořena. Šťastné duše a výkřiky radosti byly samozřejmostí. Hrála písnička od Chammillionairea - Good Morning, cigareta nesměla chybět.
Před 16 lety; všechno začalo slovy "Rambo jde, bacha". Bylo mu odvětěno dětským hlasem, zasekávaným výbuchem smíchu "možná tak rama". Tehdy třináctiletí malí kluci, srandisti, nic nebrali vážně. Jeden nesnášel přezdívku "řízky". Druhý nutil lidi, aby mu říkali "zákusku". Řízky jedním okem šilhal, panenka mu šla jen jakš takš vidět, schovávala se za nosem, hodně nosil korálky a kůži kolem krku, zákusek mu tajně věnoval svůj upřímný obdiv.
Po dvou letech, tedy ve čtrnácti. On má být známý herec, on známý spisovatel - krátký souhrn stylu debaty při poslechu songu od Chamillioneirea Good Morning. Takové situace nevyjdou bez "slibů" - "bude hrát, až pofrčíme po našem brzy uskutečněném snu!". Večírky, soustředění, zájezdy, závody, hodiny různých předmětů a další, další, další. Více než moře vzpomínek. Přišel krutý, nevyhnutelný den; jeden z nich se musel odstěhovat do Švédska, z české republiky hrozná dálka. Loučili se jako kdyby měl skončit svět; tváře červené a zaslzené. "Jinak to nejde, musí to tak být, nejste žádný měkkoty, buďte chlapi!" řekl nepříjemným hlasem jeden z jejich tvrdých fotříků, jako by byl totálně bezcitný, jako by mu to bylo úplně jedno. Zatímco chlapci měli ten nejhorší pocit na světě, ten táta, svalnatý vysoký chlap vykuloval oči a točil s panenkami, znáte to. Slíbili si, že se jednou určitě uvidí a všechno zase bude jako dřív.
Uplynulo 7 roků, stále se neviděli. "Řízky" již žije ve svém vysněném státu 2 týdny, ovšem bez svého nejlepšího kamaráda. Je pozván na večírek k jedné krásné, atraktivní a elegantní slečně Jenny. Pozvání přijal. Večer přijel, ale je bez nálady, odebere se na pláž, poslouchat šum moře a popřemýšlet o životě, pláž má pro tuhle činnost nejraději. Lehl si, vytáhl červené stovkové máčko a zapálil ho. Pět minut a zahlédne kluka, který leží na modrobílém lehátku a poslouchá písničku, která nese název Good Morning, Chamillionaire. S divně příjemným tušením čeká ještě pár minut, jestli to není jenom prostá náhoda. Dohráno. Slyší dotyčného; brouká si slova z dalšího velice poslouchaného songu mezi mnou a dlouho nepotkaným skvělým kamarádem - "Hey, Louisiana woman, Mississippi man. We get together every time we can.". Neváhá a zvedne se z pohodlného písku, jeho chůze je rychlejší a rychlejší, to samé tep srdce. Zastavil se, nepozdravil, zírali na sebe, jako kdyby byli každý každého oblíbený div světa. Najednou vyslovil jeho jméno: "Tom?". Ten pocit se nedá popsat, byl neuvěřitelný. Po deseti minutách se dozví příjemnou věc, ale ne tu, na kterou čekal. Nejdříve si podali ruku a začali mluvit o tom, jak se mají. Zjistil, že si povídá s bratrem "zákuska". "A kde je vůbec David?" zeptá se. Koktal, z očí mu nezářilo nic víc než smutek - "Neboj, je v nejlepší nemocnici spojených států, dárce se najde.". Nejdříve nechápe, proč mu říká něco o nemocnici, proč klábosí o dárci. Nemohl se smířit s tím, že by mu mohlo něco být, nevěřil tomu. Všechno již ví a jediné co ho v tu chvíli napadlo je jedna věc.
Za několik dní stojí před Davidem, vytáhne kámen štěstí, který měl být střídán v rukách u každého z nich při projížďce v cadillacu. Sevřel mu ho v dlani a k tomu se slzami v očích řekl "všechno bude v pořádku!". Jelikož byl váhově srovnatelný a měl stejnou krevní skupinu, snažil se zařídit všechno co nejrychleji. Stačilo pár dní; nepohodlná povozná postel, jejíž péra uvnitř byla zcela jistě rozbitá, jakoby na ní před ním ležel medvěd. Byli již na sále, připraveni k zákroku, jak pacienti, tak doktoři - když se ze dveří najednou vyřítí na pohled hodný, nešťastný a i přes jeho viditelně ošklivou minulost přející chlápek řvoucí: "Přišel dopis o potvrzení, našel se jiný dárce.". O tři měsíce a něco později - on, drahá druhá koule David a kavárna tvořili výbornou kombinaci. Nezměnili se, byli pořád stejní, další trapas za trapasem, akorát starší.

Přišel ten den. Orange County, California, 5.4.2019, 9:00. Já známý spisovatel, on známý herec, který brzo poznává svůj herecký idol jménem Brad Pitt. Někdo troubí před domem, vykouknu z okna. David a jeho bílý naleštěný Cadillac Eldorado 1959, přesně takový, jakého jsme si v 16 letech představovali a slibovali, že v něm pojedeme. Ovšem slíbili jsme si i další věc, a jedna z ní byla ranní surfing. Byly krásné a povedené vlny, na plno jsme je využili a na plno jsme si je užili. Plní adrenalinem sedíme v obdivuhodném, konečně splněném snu, až jsme tomu nevěřili. Právě jsme minuli označník legendární americké silnice Route 66 - kruté, až nepříjemné zabrždění; delší couvání k němu. Fotka vytvořena. Pro přírodu podél té další krásy pod námi jsme nemohli najít slovo, byla něco víc než nádherná! Zvedl jsem se, roztáhl ruce od těla a začal řvát "dokázali jsme to, koule! Dokázali!", raper Chamillionaire, jeho song Good morning a červené stovkové marlboro mě v tom úspěšně doprovázelo. Předal jsem kámen štěstí. S Dortem jsme se objali, podali ruku tak, jak jsme se dřívě zdravili; nezapomenut ani jeden detajl. Oběd v Los Angeles, zkouknutí různých krásných míst a za pár měsíců domy hned vedle sebe, už typický život a do konce života nejlepší kamarádi, zkrátka dvě koule, zkrátka Tom a David! "Zkrátka druhá koule, bez které jsem neplodný a tak to bude!"

Patrik Stejskal