Zimní balada

Padá peří sněhobílé, přímo z nebes na zem. Luna dáva víle milé křídla s hvězdným prachem.

Pod smutnou lampou stojí mladík,
mlčí tiše s hodinou.
Tu náhle vjede bujný vraník
s unáhlenou novinou.

Měsíc ztichl, smutně pluje
v zamračené obloze.
Peří studí, vánek duje
a hvězda se vzdaluje.

Prý jiný našel něhu u ní,
láska velmi milostná.
Teď veselku oba slaví,
nevěrnice nešťastná!

Zlý měsíc bodá do očí,
mraky spadly na zem.
Vichr se hned otočí
za studeným mrazem.

Chlapec mlčky posedává,
neuniká strachu.
Kapka rosy upadává,
cinkne o list z mechu.

Jitřenka vchází na oblohu,
klepe milenci na klobouk.
Vstávej, milý brachu,
slunce stoupá nad oblouk.

Hoch leží celý strnulý,
má asi těžký sen.
Život je už minulý,
sbohem v nebi modrém.

--
Petr Vítek