Vážená slečno Kočí,

Se zájmem jsem si přečetl článek na serveru www.idnes.cz pod titulkem „Chceme armádu bez tanků a děl, říká Kočí. Tím neušetříme, namítá generál“, ze dne 11.června 2010.

Texty, na které autor prvního pokusu reaguje, čtěte ZDE a ZDE

Než se níže rozepíši svou úvahou, představím se. Jmenuji se Marian Buštík, bydlím v Horní Suché, jsem ročník 1975. Jsem příznivce Strany svobodných občanů, byť mne v počátku tohoto roku oslovil i Váš program. Program Svobodných, jejich vize a cíle jsou mi bližší, stejně tak jako i názory ČPS (Česká pirátská strana). Od dětství jsem se zajímal o historii, nejen českou, ale i starověkou a středověkou, a rovněž o historii válečnou, ne z militantních pohnutek, ale z důvodu, že mne zajímalo, proč mezi sebou státy a národy bojují. Války vedené v 20 století jsou nejdrastičtější, a to nejen tím, jaké zbraně jsou používány, ale hlavně tím, že cílem válek je likvidace civilního obyvatelstva, národů a národnostních menšin, mnohdy to je i boj proti vyznání, nebojím se to nazvat tímto slovem. Můj závěr je ten, že pouze egocentričtí a psychicky (K.Čapek to velmi dobře vystihl v knize Bílá nemoc) nezralí jedinci podporují toto agresivní válečné úsilí, bohužel jsou tito jedinci v mnohém zastoupení i dnes, a to nejen v obchodních, ale i v politických kruzích v ČR, ale i EU, Anglii, Rusku a USA, a dalších zemích na naší modré planetě. Tento můj názor však není v rozporu s tím, že národ musí být chráněn a bráněn, a to nejen diplomatickou cestou, ale je-li to nutné, i sílou. Země, která nemá bojeschopnou armádu, ale i odhodlaný a vlastenecky založený národ je odsouzena žít buď v područí jiné, silné země, nebo jako okupovaná země. Minulost nám sama o tom může říci mnohé.

Musím se přiznat, že jsem výše citovaný článek, bral nejdřív jen jako vtip, protože člověk, který je vyjednávačem politické strany ve věcích armády, by měl být znalý české historie, a jako takový by tyto myšlenky a úvahy nemohl připustit, natož nad nimi uvažovat, nebo diskutovat. Vzhledem k Vašemu věku, lze však toto omluvit. V době, kdy jste nastoupila na II.stupeň ZŠ byla již výuka historie, dějepisu na základních školách v rozvalinách, tudíž nemůžete vědět mnoho o naší vojenské historii a o tom, co naše vojska s panovníky, vojevůdci, i politickými představiteli pro naše země znamenaly.

V titulu článku je použito množné číslo „my“, vyvstávají mi zde tyto dvě základní otázky:

1)       Na základě jakých zkušeností jste vyjednávačem VV ve věcích armády? Sloužila jste ve vojsku? Máte vojenské vzdělání? Nebo snad je Vaším koníčkem vojenská historie? Radíte se s důstojníky AČR, nebo třeba Legionářskou obcí?

2)       Pro koho pracujete? Pracujete pro český národ, nebo pro rozvědku, či diplomatické služby jiné země? Vaše názory totiž zcela jasně korelují s oslabením obranyschopnosti naší České republiky! Nebojím se říct, že to hraničí s vlastizradou.

Odpovědi na tyto otázky jsou pro mě důležité, ale dnes, se budu věnovat něčemu jinému. – A to vysvětlit Vám některé základní prvky naší vojenské historie, a samostatnosti naší země, touto úvahou.

Je pěkné, že Vaše strana po volbách vstoupila do PS a někteří dinosauři odešli. Tohle je skutečná změna, kterou lid pochopil a přivítal. Další změna, kterou musí náš lid pochopit je to, že nás již politici nebudou potřebovat jen pár měsíců, týdnů před volbami, ale že máme výsostné právo kontrolovat, dohlížet, dotazovat se jakéhokoliv politika v PS, Senátu, ministra, nebo zastupitele, primátora a starosty. Nechali jste se zvolit, tím jsme Vám dali jediné právo, právo hospodáře, který je povinen dobře hospodařit s veřejným majetkem naší České republiky, budovat její dobré jméno. Posilovat ji, a ne ji oslabovat a svazovat úmluvami, které z dlouhodobého hlediska naší zemi škodí. Z titulu občana České republiky Vám píšu k Vašemu článku tuto úvahu.

Cituji z článku: "Je potřeba armádu restrukturalizovat a přejít k modelu specializované armády. Česká republika jako středoevropský stát obklopený zeměmi EU a NATO nepotřebuje vševojskovou armádu. Nepotřebujeme tankisty ani dělostřelce," nastínila v ČT.

Specializace je cesta do pekel, je to slepá ulička. Tak jak se vyvíjí svět, se může stát, že naše specializace nebude za chvíli potřeba, protože pravidla válčení se rychle mění. Naše země potřebuje takovou armádu, jejíž první rolí je být tady pro občany ČR. Potřebujeme vojsko, které v případě živelných katastrof, nebo jiných nenadálých událostí bude připraveno vybudovat infrastrukturu, pomoct lidem, obránit zem. Tato část armády byla v době, kdy jsem byl v ZVS (základní vojenské službě, v hodnosti četaře) byla známa jako logistika, ženijní jednotky, chemické prapory. Je smutné, že někteří bývalí ministři, zrušili některé dobře fungující jednotky, což se pak při živelných katastrofách ukázalo býti fatální chybou.

Tanky a dělostřelectvo potřebujeme. Tankové jednotky (tanky, transportéry) mohou být v mnohém užitečné i civilnímu obyvatelstvu. Dělostřelectvo je tady pak pouze pro období ohrožení.

Rovněž potřebujeme vzdušné síly, které by měly být z větší části zastoupené vrtulníkovými jednotkami, kdy zkušenosti pilotů těchto strojů se dá velmi dobře využívat i pro civilní sektor. Z hlediska vzdušných vojsk je můj názor, že vzhledem k plošné velikosti naší republiky nepotřebujeme stíhače.

Neschovával bych se za to, že jsme vnitrozemní stát obklopen zeměmi EU a NATO. Že nám tím nic nehrozí. Od prvopočátku existence základů naší státnosti, a tím myslím období od praotce Čecha, přes vládu Přemyslovců, Lucemburků, po Jana Žižku a Jiříka z Poděbrad, až po osudný den, kdy po bitvě na Bílé hoře (8.11.1620) byli popraveni čeští páni, do toho dne jsme museli neustále bojovat s svou svébytnost. Byli jsme v mnohých bitvách po boku svých spojenců, abychom za několik let stáli proti sobě jako znepřátelené země. Trvalo několik století, než se český národ vymanil z područí Rakousko-uherského mocnářství, ale i zde naší vojáci byli žoldnéřským vojskem císařských armád, které si velitelé pochvalovali pro svou morálku, kázeň a disciplínu, zručnost.

V době, kdy za I.světové válce vzniky první svobodné jednotky Československých legií pod vedením T.G.Masaryka a Rastislava Štefánika získaly zpět slávu a hrdost českého národa, který byl a je složen nejen z Čechů, Moravanů, Slezanů, ale i menšin německých, polských, srbských, rusínských. (Pokud znáte Ostravu, tak určitě víte, že ulice – Zborovská, Bachmačská, Verdunská jsou jména míst, kde naší předkové bojovali o svobodu naší země, a to i o život Váš a můj!) Snad na základě této zkušenosti dala vláda první republiky stavět opevnění v hraničních pásmech, ale i kolem některých měst, které byly pro naší zem důležitá. Náš zbrojní průmysl měl v Evropě dobré jméno. Zde se odkazuji na knihu Armáda a Národ, kterou vydala Národní rada Československá, v nakladatelství Mazáč, v Praze 1938. Kde na 520 stranách je popsán lesk a sláva armády, která byla připravena bránit Československou republiku, s odkazy na její historii.

Citace, strana 109: Vrchní velitel naší zahraniční armády, president Masaryk, pravil po návratu do vlasti ve svém prvním poselství: „Naše vojsko, bojující na třech frontách, vybojovalo nám naši svobodu. Historie naší zahraniční akce a zejména našeho vojska, jeho bojů a hrdinství, historie naší sibiřské anabase – to všechno bude bohatou výchovnou epopejí pro naše budoucí generace!“ Především pro armádu našeho obnoveného státu.

V této obsáhlé knize najdete a pochopíte celou vojenskou historii zemí Českých. Doporučuji ke studiu! Pak možná budete „konzultant“ junior. Kniha ta není jen knihou o armádě a vojsku, je to národu hrdých lidí. Lidí, kteří po staletí byli ochotni položit své životy za tuto zem. Věřím, že i v našem národě jsou hrdinové, jsou mezi námi lidé, kteří raději padnou, než aby oslabili nebo prodali svou VLAST. Jsem rovněž hrdý na to, že jsem z tohoto národa, že i můj praděda Jan Buštík byl sedm let v československých legiích, že můj strýc Otakar Janůj bojoval za II.světové války u 311.bombardovací perutě. Jsem rád, že mám kamaráda, který se věnuje obnově jednoho prvorepublikového opevnění u Bohumína. V této knize jsou informace a zmínky o tom, jak se v 30tých létech řešila nezaměstnanost, jak se podporovala hrdost národa a brannost.

Zkuste si najít více historických faktů třeba o česko-polském konfliktu v roce 1918, kdy byla zabrána poláky část našeho území. A o tom, jak v roce 1938 poláci opět obsadili těšínské Slezsko. Z historie oba víme, že naše národy jsou pokrevně spřízněny.

Nezapomeňte na to, co se stalo v Mnichově. V roce 1938 jsme byli zrazeni a prodáni. Smutné je to, že většina národa žije v iluzi, jak dobří byli spojenci (západní, ale i východní), když vzali pod svá „křídla“ naše vojáky a vlastence, kteří po roce 1938 odešli z ČR bojovat proti Hitlerovi ve službách jiných armád. Byli dobří, ale chovali se tržně, naší vojáci nedostali nic zadarmo a vše jim náš národ po válce musel zaplatit. Zde se odkazuji na knihu Stanislava Motla - Kam zmizel zlatý poklad republiky? O tom, jak jsme museli spojencům platit zlatem za to, že naši vojáci mohli po jejich boku umírat ve válce proti Hitlerovi.

Nezapomeňte rovněž na to, že 21.srpna 1968 jsme byli obsazeni spojeneckými vojsky Varšavské smlouvy. Obsadili nás jak cestou pozemní invaze, tak i leteckou cestou. Byli to naší spojenečtí bratři – poláci, sověti, maďaři, němci. Dodnes si pamatuji z osmdesátých let transparenty a nápisy „Se Sovětským časem na věčné časy, a nikdy jinak.“ Ano, a nikdy jinak, když jsme je měli do roku 1989 na našem území jak politicky (kontrarozvědka, a důstojníci KGB), tak i vojensky.

Takže netvrďte, že nám z hlediska EU a NATO nic nehrozí. Nikdy nevíte co se může stát!

Shrnu tuto část tím, že potřebujeme armádu, která bude věrna odkazům svého národa a bude zde pro národ a služba národu bude na prvním místě!

Cituji z článku: „Vyjádření Kočí zní poněkud paradoxně. Nejenže se o pozemní operaci NATO vůči Íránu v dohledné době neuvažuje, ale tahákem Věcí veřejných před volbami bylo ubrat armádě deset miliard ročně ve prospěch školství. Námitku moderátora, jestli početnější nasazení české armády v operacích v zahraničí (to vyžaduje vojsko schopné operovat v různých druzích terénu, které se v Česku nevyskytují) nebude naopak dražší, nebyla Kočí schopna vyvrátit čísly.

Víte že v sobotu padl 17tý voják Polské armády v Afganistánu? Bylo mu 25 let, tolik co Vám! Možná měl v Polsku dívku, která si klade otázku proč on, a proč tam, co tam dělal?  Moje otázka však zní. Ví vůbec někdo ze současných politiků proč a jak vznikly konflikty v Iráku, Iránu, Afganistánu? Slečno Kočí, dejte si prosím práci a začněte pátrat po příčinách těchto umělých konfliktů. Voda a olej nejsou dohromady. Tyto dvě tekutiny mohou fungovat vedle sebe, ale nikdy se ideálně nespojí. A právě ten pokus o spojení je příčinou všech konfliktů. Tamější národy a kmeny mohou žít vedle sebe, ale tak, jak chtějí ony. Ne tak, jak chce demokratický mírotvůrce USA. Sundejte si růžové brýle a stáhněte naše vojáky ze všech misí, naši zemi to stojí jen peníze a nic to neřeší. Pomáháme v těchto zemích nastolit něco, co tam nikdy nebylo a to je demokracie. Nechejme je žít jejich  vlastní životy. Nepřipojujme naše jednotky k jednotkám zemí (USA, U.K.), které na zbrojení a armádu vydají více peněz, než na školství a zdravotnictví, protože jen válka generuje ekonomický růst. Najděte si o tom něco na internetu, hledejte klíčové slovo „Report from Iron Mountain“.

Shrnu tuto část tím, že není našim posláním hasit ohně, které rozdmýchávají naší „spojenci“.

Citace z článku: „Tématem budoucnosti armády se na svém blogu na iDNES.cz zabývá i bývalý náčelník generálního štábu Jiří Šedivý. "Budoucí přístup k armádě není tak jednoduchý, jak se na první pohled zdá, a nemělo by docházet k schematickým, někdy až populistickým rozhodnutím. Zničit armádu není těžké, vybudovat ji je velmi obtížné," varuje. Jádro problémů armády ale generál vidí jinde než Kočí. "Od roku 2003 je téměř pravidlem, že neplatí téměř nic, co bylo obsaženo v různých koncepcích a reformách," posteskl si Šedivý. Upozornil také, že samotná "specializovaná armáda" není automaticky levnější než vševojsková.

Musím souhlasit s panem generálem Šedivým. Armáda je o odhodlání, morálce a disciplíně. Pokud nebude ucelená koncepce armády s výhledem na 10-20 let, a kterou nebude moct každý ministr změnit k obrazu svému, budou se do armády neustále posílat finanční prostředky a nebude vidět efekt. Dojde k chaosu a morálka upadne, armáda bez morálky nebude nikdy plnit svůj pomocný, ochranný a obranný účel.

Pokud chcete šetřit v armádě, zaměřte se na tyto oblasti, a ne na reorganizaci, která není nic jiného, než cílené oslabení:

¼      Celková koncepce armády. Vyjít z toho, v čem je naše armáda v současné podobě nejsilnější. Podívat se na to, čemu ej vystavena naše země a náš lid. Podle toho zvolit širší zaměření, ne specializaci, ale zaměření a k tomu mít i výstroj a patřičnou výzbroj.

¼      Řešit korupci při výběrových řízeních na dodávku čehokoliv pro armádu, ale nejen pro ni. Osobně bych doporučoval, aby dodávku materiálu pro armádu prováděly přímo zbrojovky a ne prostředníci. Podpořil bych lokální dodavatele a výrobce.

¼      Zabránit chátrání a rozkrádání vojenského materiálu, a majetku.

¼      Zachovat vzdělávání vojáků a to z hlediska vojenské historie naší země. Jistě si vzpomenete na informace, které byly zveřejněny medii, že naší vojáci v zahraničních misích nosili vojenské označení, kterými byly označeny vojenské jednotky nacistického Německa. Jejich argument, že to nevěděli, je lež. Věděli to, a moc dobře.

¼      Branná organizace mládeže. Nechci zde působit za staromilce, ale armáda a školství by mělo jít ruku v ruce. Protože pouze národ, který zná svou historii a umí se bránit, nebude přinucen si historii zopakovat a těžce bojovat, aby se vymanil z jha podmaněného národa. V jakém rozsahu a jakou formou? Mám svou představu, ale nebudu ji zde prezentovat. Jsem ochoten to s Vámi probrat osobně, pokud budete mít zájem. Zde však vidím, že náš národ si bude muset svou historii opět zopakovat, ale rovněž věřím v to, že je v našem národu mnoho vlastenců, počínaje panem presidentem Klausem, panem generálem Šedivým, generály z řad zahraničního odboje II.světové války, mnohých lidí, kteří dělají osvětu o zvěrstvech války, vedoucími důstojníky v armádě, ale i vedoucími skautských a jiných organizací, které podporují a vedou mládež, mnohými učiteli, kteří jsou věrni odkazu Jana Amose Komenského, konče poctivými lidmi, kteří denně vytváří hodnoty  a bohatství našeho národa, a kteří udělají vše, aby se historie již nikdy, niky neopakovala!

Pokud budete řešit tyto podstatné věci, vězte, že důstojníci naší armády Vám uvěří i přes Váš nízký věk, a minimum pracovních zkušeností, protože jen velmi těžko budete získávat respekt, a když už si jej vybojujete, budete stále jen teoretik, a určitě najdete mnoho „skulinek“, kterými odtékají peníze do soukromých kapes!

Vážená slečno Kočí, tuto svou úvahu zakončím dvěmi citáty pana presidenta Edvarda Beneše z knihy Armáda a Národ, které jsou pro naší dobu více než symbolické:

„Mějme všichni víru v sebe a ve svou vládu a národ, věřme ve svůj stát a ve svou armádu a buďme přesvědčeni, že dnešní krisi brzo překonáme“ – 20.srpna 1936

„Vytrvat – nepovolit“ – 21.září 1936

Marian Buštík, v.r.

Horní Suchá, 13.6.2010