Vyznání a závist

Milá Ludmilo, vůbec jsem nepomyslel, že se stanu kolegou-blogerem. Zvláště, když jsem si přečetl toto krásné vyznání. Vyznání lásky rodičům neumí mnoho vlastních dětí říci za celý živit. Je to smutné ale je to fakt. Já na to od mých dětí také čekám, možná zbytečně, uvidíme. Zatím jsem relativně zdravý a tak to tolik nebolí, nebo si to namlouvám. A věř mi, že Ti upřímně závidím maminku a že máš komu říct, že ho máš rád. Mě, bohužel maminka "odešla" před 13-ti lety. A jak rád bych jezdil 150 km. Tvůj virtuální ghost Jiří

PS: Jelikož jsem neměl potřebné "dukáty", píšu to dodatečně až dnes. A na blogu jsem si to dal mezi oblíbené články.

*jelikož vím, že tuto diskuzi nenavštěvuješ-je z prosince 2009, jsem trochu osobní, omlouvám se případným čtenářům

u nás mlátil táta...

a přece jsem jí odpustila, že od něj neodešla,otec letos zemřel,poslední 3 roky ležel v LDN,kam jsem za ním chodila 2xtýdně. Máma zatínala zuby celej život,do LDN nešla ani jednou.nemohla. Hlavou jí běžely všechny ty jeho opilecký návraty,bití,řev,rozbíjení věcí a můj hysterickej řev: maminko,utečeme,maminko prosím tě pojďme pryč.  Neměla kam jít,ona to věděla,já ne....nejhorší chvíle jsme vždy přečkaly ve sklepě.Dalo se tam i přespat,bylo tam teplo a čisto.V těch 3x4 metrech jsme trávily víkendové noce. Jeho svět se o 30 let později smrsknul na postel 2x1metr s nízkou ohrádkou. Seděla jsem u něj,někdy mlčela, měkdy krmila a snažila se vybavit,co si pamatuju hezkýho. jeden výlet do ZOO v Praze a na lední revue a pouť (na pouti mě nechal,protože se tam opil a zapomněl,že jsem s ním. Domů mě dovedl pán od zvířátkového kolotoče.)Rozumněla jsem mámě,že tam nechce,protože nemá sílu a taky proto,že se zatvrdila.Byla jsem s ním v den,kdy dodýchal.A ještě teď čekám na slzy,které nepřišly.

Re: u nás mlátil táta...

Oj, tak z toho mám husí kůži !!! Tak u nás to takhle dramatický nebylo, já mám pocit, že moje mamka si ani neuvědomovala, jak mi ubližuje. Ono spíš bolela dušička než ten řemen. Ale i tak, jsem ráda, že jsi udělala to, co je správný, teda podle mě - postarala ses o otce, když mu bylo nejhůř a máš čistý svědomí. Ono jemu možná v tý LDNce taky docházelo, co vám prováděl, ale nejspíš to neuměl říct. :-((( Hezký svátky a na slzy nečekej, přijdou až to budeš nejmíň čekat. L.

Já nevím...

asi bych neuměla takhle odpouštět. Je to hrozné, když rodiče dělají rozdíly mezi svými dětmi. Neumím si představit, že bych některé měla ráda víc a některé míň. Přesně tuhle situaci zažila moje matka se svými rodiči. Přitom ona byla vzorná dcera. Jen se nenarodila jako kluk, jak si oni představovali. Přesto je měla ráda a postarala se o ně až do smrti. Je to zvláštní - a možná je to tak dobře. Smekám před Tebou klobouk.

Re: Já nevím...

Díky, ale klobouk smekat nemusíš, mně to přijde přirozený a hlavně, čím jsou lidi starší, tím jim víc dochází, co, kde, kdy pokakali... Hezký svátky - papa L.

Drsná story

Nedivím se, že jste měla těžkou pubertu a skončilo to brzkým těhotenstvím po tom, co jste si zažila v dětství. Nedostatek lásky, pohlazení, povzbuzení, prostě všeho, co dítě potřebuje a naopak hodně bití. Vy jste jen vracela, co do vás matka zasela.

Vaši matku neobdivuji, spíš odsuzuji, příčí se mi ten styl výchovy mlácením (ona to vlastně ani žádná pořádná výchova není)i když to asi měla těžké, ale to má hodně osamělých matek a přesto své děti neřežou jak koně a umí jim dávat lásku, povzbuzovat je a pěstovat v nich zdravé sebevědomí.

Opravdu obdivuhodný je váš přístup a to, že jste schopná odpuštění, to každý nedokáže. Snad to na stará kolena pochopí i vaše matka.

Re: Drsná story

To už se asi nikdy nedozvím, protože mamka si skoro nic nepamatuje. Bohužel, demence postupuje rychle, takže na stovky otázek, který mám stále ještě v sobě, nejspíš odpověď nikdy nedostanu. Ale to nevadí, život jde dál .....

O odpuštění

je celý život a vy jste to zvládla

Takovej docela obyčejnej příběh...

Díky,už to mám za sebou. Je to velmi výstižné.

Nevím, co napsat na ohlasy,

tak asi jen, děkuju všem !!!

To není obyčejnej příběh

to je moc krásnej příběh. Podobné vzájemné pochopení s rodiči v pozdějším věku se určitě stalo hodně lidem, ale neumí se k tomu přiznat nebo to tak krásně napsat. Karma.

Silné

Tak teď jsem zcela emočně rozpumpován.... Jsem rád, že jsem dočetl do konce, je mi to blízké a příběh stojí za to :)

Nádhera