Rudnicki – já jsem ten pravý pravý

Reaguji na některé názory pana Janusze Rudnického v článku “Polsko je vejpůl a obě půle tvrdí, že jsou pravé” (Dnes, 8. července 2010).

Autor je znepokojen tím, že si polský stát “spolu s církví vyhrazuje rozhodování o břichu žen”. Panu Rudnickému asi unikl evidentní fakt, že to “břicho žen” je člověk, individuální lidská bytost a jako takový je hoden úcty a ochrany, tím spíše proto, že je zatím bezbranný. Jestliže by snad autor pochyboval o evidentnosti této skutečnosti a není příliš kovaný ve filosofii nebo třeba genetice, stačí si např. na internetu vyhledat video zaznamenávající průběh potratu, na kterém je vidět evidentně člověk, který se brání před vražedným nástrojem. Pokud je mi známo, břicho ženy ani žádný jiný tělesný orgán takto samostatně a inteligentně nereagují.
Z uvedeného vyplývá, že nejen “stát spolu s církví”, ale také každý jednotlivý morální a zdravě myslící člověk je povinen udělat vše pro to, aby se tento bezbranný človíček mohl narodit. A právě v opačném případě (absence protipotratového zákona nebo jeho nedostatečnost) dochází k tomu, že je dána možnost někomu a případně téměř komukoliv rozhodovat - ne o “břichu ženy” - ale o bytí či nebytí individuální lidské bytosti. Jinými slovy (neeufemisticky) řečeno, stát dává možnost beztrestně vraždit.
Je s podivem, že člověk, který jako aktivista Solidarity bojoval za zlepšení životních podmínek dělníků a o to, aby všichni lidé mohli také jako lidé důstojně žít, toto nevidí (nebo nechce vidět?). Navíc ten, který usiloval o změnu totalitního politického systému sám nyní používá podobný slovník a “argumenty” (ultrakatolický tisk, klerofašistické Rádio Maryja) a ve své pozitivistické pýše se vysmívá víře svých krajanů, bez jejichž odvahy a víry by ani Solidarita nemohla dosáhnout toho, čeho dosáhla. Nikdo ho přece nenutí věřit v zázračné početí Božího Syna a v Jeho Božství. To, že on tomu nevěří a nerozumí, ho však neopravňuje k pohrdání touto vírou, jako by už dnes, v roce 2010 byla zastaralá a nepokroková. Vždyť podobně právě argumentovali “soudruzi” již před desetiletími a prorokovali brzký zánik těchto “pověr“. (A kde nyní jsou?) Pokud je pan Rudnicki trochu inteligentní, tak by měl vědět, že oblast víry a vědy se nevylučují a že i když dnes, v roce 2010 máme jistě dokonalejší poznání o mnohých materiálních skutečnostech než třeba v roce 1956, kdy se narodil, neznamená to ještě, že můžeme dokázat, že “zázraky neexistují” a že víry v ně je “zastaralá”. Možná to je dokonce právě naopak - člověk věřící je také správně morálně formován a nevěří na moderní pověry typu: živý člověk v lůně své matky je “břicho ženy”.
Přeji panu Rudnickému, aby se ve svém praktickém životě nikdy nesetkal s důsledky podobně deformovaného myšlení, které předvedl ve svém článku. Vždyť by se mu také mohlo třeba stát, že se nějaký terorista rozhodne vyhodit do povětří autobus, ve kterém právě jede, vždyť je to “jen autobus”. A když se nad tím ještě jednou zmyslí, možná si uvědomí, že podobné bylo i myšlení komunistů i fašistů - jedinec se nepočítá, důležitý je pokrok či jiná idea.

Ing. František L. Juchelka, Th.D., katolický kněz