Řidič začátečník aneb pohled z druhé strany

S nehodami maldých, nezkušených řidičů jakoby se poslední dobou roztrhl pytel. Jsou kritizováni za to, že přeceňují své schopnosti, jezdí příliš rychle, jsou k ostatním účastníkům silničního provozu bezohlední a najdou se i tací borci, kteří neváhají vyjet, aniž by kdy absolvovali autoškolu a ještě klidně šlápnou na plyn.

    Výsledkem je obrovská nehodovost právě těchto řidičů, mrtví na silnicích. Určitě v tom mají prsty také média, když se této tematice intenzivně věnují, navíc úzce souvisí s tolik diskutovaným silničním zákonem. To ale nic nemění na tom, že na té kritice mladých řidičů je kus pravdy.
   Jsem (a zároveň nejsem) jedna z nich. Je mi 21. Řidičák mám od března...toho letošního března. Udělala jsem ho napoprvé, u zkoušek nás bylo pět a všechny ostatní komisař vyhodil. Dělali jsme to v celkém velkém městě, žádná víska se dvěma křižovatkami. Písemný test jsem zvládla na plný počet bodů (což, přiznávám, zas taková machrovinka není, ty testy už nejsou to, co bývaly, tedy vůbec nejsou těžké a naučí se to každý). Nicméně k dobrému řidiči mám stejně prozatím na míle daleko.
   A že bych jezdila nějak obvzlášť často a pravidelně, to taky netvrdím. Svoje auto nemám, takže si občas půjčím auto našich, řekněme tak nanejvýš jednou týdně, a jedu vždycky se zkušeným řidičem vedle sebe, protože sama bych si asi netroufla. Kdyby na to přišlo, zvládla bych to, ale zatím jsem ráda za ten pocit, že mě na mě někdo dohlíží. Pravidla mám sice nastudované, ale nezvádám je občas v praxi aplikovat. Někdy bych prostě potřebovala před složitější křižovatkou zastavit a promyslet si, kdo tady komu dává přednost:-). Praktické věci jako řazení sice zvládám, ale nemám to ještě zautomatizované a musím si na to myslet a sledovat to.
   Sečteno a podtrženo, jsem řidič začátečník. Řízení je dnes už skoro automatická záležitost, kterou budu do života potřebovat, takže otálet s tím už nemělo cenu. Na druhou stranu jsem si vědomá toho, že člověk by měl jezdit tak, aby nebyl pro své okolí nebezpečný. A jsme v jádru věci: nejsem si jistá, ale zároveň se to potřebuju naučit. Chce to praxi.A abych minimalizovala možnost, že někoho ohrozím, PŘIZPŮSOBUJU JÍZDU SVÝM SCHOPNOSTEM. Volně přeloženo, a už vidím, jak tím někoho zvedám ze židle a chudák zuří, že jsem určitě ta kráva, co ho zdržuje, když někam spěchá, prostě jezdím pomalu. Jednak se snažím dodržovat předepsanou rychlost, protože bych nerada o řidičák přišla, sotva jsem se k němu dopracovala, jednak jezdím tak, abych si byla jistá, že zvládnu situaci, a někdy to znamená, že třeba jedu ve městě pětačtyřicítkou. Což chápu, že je pro někoho nepochopitelné, ale já jezdím, jak umím. A v jednom kuse se setkávám s chytráky, kteří na mě troubí, ukazují si na čelo, n
 adávají...
   Beru to na jednu stranu s nadhledem, každý někdy začínal a já neříkám, že jsem kdovíjaký talent, spíš naopak, ale jedno nechápu: když se píše o machrování čerstvých řidičů, tak každý kritizuje, že ti mladí jezdí jak šílení, a když někdo vidí za volantem mladou holku, která nemachruje, ale jezdí pomalu, protože je si vědomá toho, že ještě není dostatečně vyježděná, tak ti samí zase nadávají. Ale autoškola prostě z člověka zkušeného řidiče neudělá! Takže tímto se za nás-řidiče a asi hlavně řidičky začátečníky- přimlouvám, mějte pro nás malinko pochopení!
   Na závěr bych se chtěla zmínit o tm, co jsem se dozvěděla ve Francii, totiž že tam existuje možnost, že mladí, než si udělají řidičák, můžou jezdit v doprovodu někoho, kdo už má řidičák dlouho a umí to. Nevím přesně, jak je to zákonem ošetřené, podrobnosti neznám (možná někdo z vás čtenářů o tom ví víc?), ale ta myšlenka se mi zdá dobrá. Co vy na to?

[e-mail]