Předurčený (špatný) osud rodinou

Jsem jen skoro šestnáctiletá holka,která to neměla v životě lehké, vím že existuje spousta horších problémů, ale pro mě je nejhorší ten který jsem zažila já. Nebo spíše ještě zažívám. Začíná to pubertálním vztahem dvou mladých lidí, kteří mají sotva 18. Pokračuje to svatbou a společným životem u kterého nesmí chybět děti. Jenže časem ti dva zjistí, že to byla špatná volba partnera a že na to byli ještě mladí, ale jelikož už mají v lepším případě jedno, v horším případě dvě děti tak spolu zůstanou. Tento společný život je však nebaví a jelikož není jejich styl podvádět jeden druhého tak utápí svůj žal v alkoholu. A v ještě horším případě se dostanou do dluhů, ze kterých se díky alkoholu nemůžou dostat. Začnou se hádat a trpí tím hlavně děti. V mém případě to bylo podobné až na menší maličkosti. Moje matka byla 18tiletá holka když si brala mého otce který byl o 20let starší a po rozvodu s předchozí manželkou poznamenaný. Nejhorší na tom všem bylo že si ji ani nechtěl brát, ale byl donucený její rodinou(rodinou alkoholiků).A tak byla svatba, krátce po svatbě tatínek odjel z Moravy do Čech za prací, ale jelikož moje matka nevydrží ani teď být sama, tak za ním musela rychle jet.

Takže tatínek musel rychle hledat byt. A o rok později jsem se narodila já, v té době jsem byla ještě šťastné dítě. Jenže mojí drahé mamince jsem nestačila jen já, chtěla další dítě, protože bych si prý neměla s kým hrát. Tak dobře přemluvila tatínka a bylo další dítě tentokrát o rok mladší sestra Romana po matce. V té době chodil ještě tatínek do práce, ale po tom co se narodila sestra mu moje matka řekla, že jestli bude dál chodit do práce že mě i mojí malou sestřičku zabije, no a to že je moje matka nenormální, už bylo znát, ostatně jako celá její rodina. Později si tatínek teda vyřídil důchod a byl s ní doma a staral se o nás. Jenže, to že nechodil do práce znamenalo, že se dostaneme do dluhů, protože jeho důchod nebyl velký a moje matka do práce jít nechtěla. Byl na světě tedy další problém, finance a později se do toho přidal alkohol a pro mě a mojí mladší sestru začali muka. Jenže to nebylo to nejhorší to teprve přišlo. Po 10 letech života v mém rodném česku jsme se přestěhovali zpět na Mravu za matčinou rodinou. Nestihla jsem se zmínit, že s přibývajícím věkem mého otce se zvyšoval i počet nemocí kterými trpěl a nejen svojí vinnou. Když už jsme tu konečně žili, stalo se něco neočekávaného a hrozného.

Zemřel mi můj milovaný otec který se o mě staral od mala, protože matka to neuměla ona vlastně do teď nic neumí jen pít. Pro dvanáctiletou holku to byl strašný šok, hrůza největší, milovala jsem ho a on mi umřel skoro před očima. O rok později zemřel i můj děda, který ještě držel tu strašnou rodinu pohromadě. A začala nadvláda žen především mé dominantní tety, která se snažila avšak marně mě i mojí sestru buzerovat, vlastně se ještě snaží a moje matka jí to povoluje protože ona nemá svůj názor na nic. Od těch dob si matka hledá přítele, střídá muže jako ponožky a ještě k tomu je opilá každý den. Jeden její přítel kterého ji dohodila teta byl hrozný opilec a chtěl ji jen vybírat z peněz, jenže na to jsem se nemohla zase dívat já a proto jsem jim stála v cestě, toho jejího přítele jsem neustále zesměšňovala, ale moje matka si pořád stála za svým všichni jsem věděli, že jí chce jen vybrat z peněz, všichni jsme jí to říkali, ale ona nikoho neposlouchala, viděla jen alkohol a měla panickou hrůzu že skončí sama. Asi tak před 2 a půl měsícem šla na operaci s kloubem, dávali jí ocelový a nechala nás u babičky, jenže babička skoro každý den pila a teta tam pořád chodila nás buzerovat, až jednou se to tak vyhrotilo, že jsem chtěla zavolat policii, ale bála jsem se a tak to udělala teta za mě to byla taky jediná pořádná věc kterou kdy udělala. Policie přijela a odvezla nás do střediska sociální prevence měli nám pomoci, ale místo toho se nic nevyřešilo jsme zase doma a je to stejné.

Jen mě fascinuje že nám říkají chceme vám pomoci, ale přitom nedělají nic, jsme jen zavření v nějakém režimovém zařízení jako vrazi a přitom my jsme ti kteří nic neudělali a jsou tam zavření jak psi.Tak proč si lidi dělají děti, když jsou k nim lhostejní? Proč? Aby je trápili? Tak maminko chtěla bych ti poděkovat za zničené děctví a za špatné mládí, ale díky tobě nikdy nebudu pít ani kouřit. To je snad jediné dobré co jsi mi dala. A Vy ostatní si rozmyslete jestli vám stojí za to kazit vlastnímu dítěti život. Pokud nemáte šanci ho zaopatřit a dát mu dostatečnou lásku a to co potřebuje, nedělejte si ho protože Vás může začít nenávidět tak, jako já jsem začala nenávidět svoji rodinu!

Michaela Minksová