Prášek do pečiva – univerzální pomocník

Vždycky, když dostanu nějaký mail, který je plný dobrých rad, jsem velice ostražitá. Nicméně, moje přirozená zvědavost a touha zkusit v životě všechno, co by mi mohlo ulehčit práci, mě vždycky spolehlivě dožene k akci. Většinou nedopadne dobře.

Už jsem vyzkoušela udělat knedlíky v mikrovlnné troubě (nevím tedy proč, když knedlíky zásadně kupuji) a neptejte se, jak to dopadlo. To je asi rok stará záležitost, takže moje ostražitost zřejmě byla maličko otupělá, když se mi dostal do ruky mail jako z dob „Šťastného domova“. Na jedné jediné stránce bylo tolik způsobů, jak použít prášek do pečiva, že se mi z toho až hlava zatočila.

Jeden ze způsobů říkal: „Chcete-li vyčistit spáry mezi dlaždicemi dočista do čista, udělejte si kašičku z prášku do pečiva a vody, naneste do ušpiněných spár, nechte chvíli působit a potom lehce setřete“. Nechala jsem tuto informaci zasunutou v příslušné kolonce mozku. Několikrát jsme se o tom bavily s kolegyněmi v práci a zjistily jsme, že každá z nás ten „prdopeč“ vlastně občas použije i na něco jiného, než na pečení. Pravda, omlazující masku, která vám vyhladí všechny vrásky na obličeji lépe a levněji než liftink, jsme žádná nevyzkoušela (tedy zatím), ale zkušenost s vyčištěním odpadů a zašlých varných konvic máme.

            Dnes odpoledne, když jsem přišla od rodičů, mě nějak napadlo, že bych měla vyčistit v koupelně spáry mezi dlaždicemi. Blíží se moje milované děti, tak dělám různé blbosti, aby mi ten čas, který do jejich příletu zbývá, smysluplně utekl. Přece je nenechám chodit v koupelně po podlaze, kde na ně budou číhat bacily a vůbec. Ne že by tam tedy nějaké, viditelné pouhým okem, byly, ale kdoví? Nejdřív jsem, abych řekla pravdu, zauvažovala o stejném systému, který jsem použila u bratra ve Francii. Vzít antibakteriální ubrousky na čištění WC a pomocí úzkého, tupého předmětu vyčistit všechny spáry, které mi přijdou do cesty. Nějak mi to přišlo málo; moc obyčejné, bez originality, bez jakékoliv invence. A přesně v tu chvíli mě napadl ten opravdu idiotský nápad z mailu (mimochodem Mirko, to máš u mě). Řekla jsem si: „Holka, ty si uděláš kašičku z prášku do pečiva a vody, pěkně to vpravíš do spár a potom jenom lehce setřeš. Bude to čisté a navíc ekologické. Přece nebudeš používat nějaký chemický „sajrajt“, ne?“ Jak jsem si řekla, tak jsem udělala.

            Šla jsem na to systematicky. Vystěhovala jsem všechno, co mám v koupelně velikosti 8 m². Jak je o nás ženských známo, ihned jsem začala dělat několik věcí najednou. Přece musím vyčistit všechno, ne jenom tu podlahu! Všechno se musí blýskat a lesknout čistotou! Takže do toho, Evičko! Nanesla jsem kašičku do spár v polovině koupelny kartáčkem na zuby (ne svým vlastním) a nechala působit. Mezitím jsem se s vervou pustila do dlaždic na stěnách v druhé části koupelny. Pěkně jsem naleštila všechny Kleopatry i se služebnictvem nad vanou, pod vanou, vedle vany a při té příležitosti vzala zrcadlo, věšáky na ručníky, všechny zásuvky, světla nad umyvadlem. Nějak mi při té bohulibé činnosti vyschlo v krku i zašla jsem se do kuchyně napít. Tim na mě koukal s otázkou v očích, jestli jsem se opravdu už nezbláznila.

„To bude za chvilku, Time, pak půjdeme hned ven.“

„No to teda určitě“, viděla jsem na výrazu svého čtyřnohého přítele.

Vzala jsem svůj zázračný mop, který se dostane díky pohyblivému kloubu do všech rohů i za roh a stírala. Ale co se to stalo? Ta kašička snad zaschla a stala se z ní malta? No to snad ne? To přece není možné! Klekla jsem na kolena a prozkoumala první spáru vatovou tyčinkou na čištění uší. Jo, je to tak. Prostě a jednoduše zaschla a docela slušně vytvrdla. Vzala jsem si tedy k ruce postupně kartáček na nehty ze Skotska (promiň, Zuzi), další náhradní kartáček na zuby (koupím vám nové, děti), krabici vatových tyčinek na čištění uší (stejně se jimi nemají čistit), novou i starou utěrku z mikrovlákna (v Bílé Růži je mají v akci, tak si koupím do zásoby). Po dvou hodinách vkleče jsem odstranila poslední zbytky zázračné čistící pasty a vzala si na pomoc Domestos, likvidátor špíny. Nakonec jsem vyplácala na dočištění zbytek antibakteriálních, čistících ubrousků.

Kromě toho, že jsem měla, a do této chvíle ještě mám, vytlačená kolena na druhou stranu, ztratila jsem vlastní blbostí TŘI HODINY SVÉHO ČASU. Tato akce mě stála odhadem: 2 zubní kartáčky kvality IA (160,- Kč), krabici vatových tyčinek (20,- Kč), kartáček na nehty ze Skotska (nevyčíslitelná hodnota), dvě utěrky z mikrovlákna (100,- Kč), Domestos likvidátor špíny (80,- Kč), antibakteriální ubrousky (50,- Kč) a slovy DVA PRÁŠKY DO PEČIVA!

No není to úžasné? Je to úžasné!!!

Pro doplnění, abyste si nemysleli, že druhou půlku koupelny jsem nedočistila. Dočistila, ale Domestosem, který mi nakonec v zápalu boje se špínou zlikvidoval i domácí kalhoty za 500,- Kč!!!

Koupelna září čistotou, to nemohu říct. Za tu dobu jsem si mohla přečíst půlku knihy, vyluštit několik Sudoku, podívat se na Vraždy v Midsomeru, klidně i na Itala v kuchyni, dojít s Timem na procházku dvakrát, třikrát…

A teď mi zkuste někdo říct, že mám vrásky, na které zaručeně zapůsobí jako liftink PRÁŠEK DO PEČIVA!!!!

P.S. Jdu si uvařit grog a na kolena si přiložím gázu namočenou v rozpuštěném prášku do pečiva-J))).

Eva Málková