Politici – zakuklení poldováci

Vzpomínám si na jeden díl talk show Jana Krause Uvolněte se prosím, kde Jan Kraus v rozhovoru s jednou političkou z ODS popisoval svůj dojem z dnešní politické reprezentace: „ Oni si tam hlavně řeší svoje kšefty a lidi je nezajímaj“. Tehdy jsem si říkal, má vlastně pravdu, ale proč to tak je? Funguje to snad podobným způsobem v západních zemích? Jsme snad oprávněně v míře korupce těsně za Nigérií? Nesouvisí to s naší minulostí?

O několik dní později jsem se svojí babičkou zavedlo hovor o jejím dřívějším zaměstnání. Babička pracovala jako administrativní pracovnice v takzvané „Antikorce“,  což byl oddíl Kladenských hutí Poldi pro zpracování nerezových kovů. Babička mi popisovala jak v této továrně bujel tržní život. Dělníci často v pracovní době a z firemních materiálů vyráběli různé potřeby pro domácnost a to od příboru až po sekačky na trávu. Každý dělník se pak na něco specializoval a vyrobené předměty poté mezi sebou směňovali. Nebo si dokonce výrobu rozdělilo několik lidí do různých fází, kde jeden vyrobil polotovar a druhý jej dokončil.    

Na můj dotaz proč jim toto chování vedení firmy tolerovalo, babička odpověděla, že sami jim zadávali zakázky, nebo se to nedozvěděli jednoduše proto, že Jarda to na Frantu neudá, i když ho nesnáší, neboť si sám potřebuje dodělat rošt před garáž.    

Člověk pak pochopí, proč jsme vlastně v době komunismu ekonomicky, přes velké množství mamutích podniků, tolik ztráceli na západní svět a proč nás tento systém vedl spíše k bídě a nedostatku než k blahobytu. Jednání dělníků je pochopitelné, byl to pro ně jediný způsob jak si v tehdejší době přilepšit, neboť sebeusilovnější práce pro firmu by jim přinesla maximálně titul úderníka..

Pak jsem si uvědomil, že dnešní politická reprezentace se chová přesně jak ti dělníci z „Antikorky“. Ze svých politických stran si v postatě udělali agentury na prodej veřejných zakázek s mottem „Zákony šité na míru“ doplněné logem modrého ptáka, růží nebo třešničkou. Akorát naši politici se pohybují asi tak o šest řádů výše nežli dělníci z Poldovky. Vypadá to jakoby morální a pracovní návyky získané v dobách komunismu se nejvíce zapouzdřily a dále rozvíjely v naší politické reprezentaci. Politici v podstatě dovedli umění dělníků z „Antikorky“ do dokonalosti, kde není problém postavit dálnici nejdráž na světě, nebo získat titul doktora práv přes letní prázdniny.

Petr Mocek