Polemika: Báby se nemusí zabíjet

Přečetl jsem si blog pí. Ulmanové „Přemluv bábu, aby se zabila!“ První věc po přečtení byla, že budu reagovat, ale buď jsem internetově  negramotný, že se mi nepodařilo diskuzi najít, nebo se jí autorka bojí a tak ji zakázala.

Přiznávám, že se pokaždé podívám na velikost karmy článku a tady jsem byl přímo v šoku. Jak mohl někdo něco takového karmovat??? To nepochopím. Proto reaguji vlastním blogem, ač nejsem bloger.

V prvním odstavci si pí. Ulmanová stěžuje, že ji nikdo nechce pustit sednout v tramvaji a to jí je už 45 let a na něco takového má přece tím pádem NÁROK. Hned ve třetím odstavci se do Mádla s Issovou naváží a snaží se dehonestovat jejich názor. Kdyby to dělala argumenty, prosím, budu první kdo jí bude přiznávat právo to udělat. Ale shazovat je, že jsou to děti a navíc Martička a Jiřík??? Ne, jsou to dospělí a svéprávní lidé, kterým je jen tak mezi námi 24 a 29 let? Velmi mi to připomíná jeden výrok: „Není ti padesát, nebyls  v Moskvě a neviděls Lenina, tak sklapni, protože tomu nerozumíš.“

Mě je 28 takže jsem podle autorky taky dítě? Pokud ano beru to jako osobní urážku jen dva lidé na světě mě tak mohou dnes nazývat a to moje rodiče. Nikdo jiný.

Ve druhém odstavci je plytkomyslná (opak od hlubokomyslné) úvaha týkající se našeho volebního systému. Dozvíme se, že se jí nelíbí. A že bychom měli všichni ne to o čem si myslím, že je nejlepší pro mě, což je naprostý základ uvažování každého jedince. Protože když jsem spokojený já, bude moci být spokojená moje rodina, když bude spokojená moje rodina, bude moci být spokojený celý stát. Ale proč bych měl vyměnit svoji spokojenost a tím celou tuto implikaci za pofiderní proklamace typu „ku prospěchu a blahu lidu obecného.“ Když nebudu spokojený já, jakožto jedinec, nebude spokojený ani celek. Navíc takovéto proklamace, tak rádi používají a používali pro zotročení všichni diktátoři. A pořád se najde obrovská masa lidí, bez schopnosti komplexního uvažování, která jim na to skáče a ještě jim tleská.

Zbytek článku je jen plané mudrování na téma: Je jedno, kdo dělá politiku, hlavně aby byl morální slušný a poctivý. A ti co tam rozhodně nejsou a je jedno jestli to je Sobotka, co rozkrádá poslanecký náhrady nebo Řebíček, co přihrává svým firmám zakázky. A druhé téma je, že si mládež neuvědomuje, že jednou budou taky staří a nevidí ve stáří autoritu. Prostě bezobsažné a prázdné.

A poslední dva odstavce už jsou vysloveně k smíchu, napřed nás autorka začne strašit, že někdo zavede u nás likvidaci nepohodlné části populace plynovými komorami.

Aby úplně na závěr napsala jedinou a přesnou a trefnou větu. Cituji: Proto přímo bytostně nesnáším a děsí mě strašáci a rady (obzvláště zaznívající z těch nejmladších ročníků), kteří – často aniž vědí proč – papouškují nesmysly a plytkosti, neschopni se sami hlouběji zamyslet.

Jak dokonale se trefila do vlastního blogu, bez jediného nápadu, co dělat jinak.

Tak se ptám, za co si zasloužila takovou karmu? Můžete mi to někdo, prosím, vysvětlit?

Děkuji

Ivo Hebelka