O mé práci pokojské v USA

aneb Amici jsou větší prasata a kradou stejně jako Cesi. Jsem povoláním pokojská. A nestydím se za to. Těší mě dobře uklizený dům či hotelový pokoj.

Nyní žiji v USA, kde už asi 15 let uklízím v hotelu. Ne , nejsem
tady nelegálně, jsem zde zcela legálně, pro rypave diskutéry. Mám
zdravotni pojištění, mohu kdykoliv dat výpověď. Ale jak jsem řekla,
dělám to proto že mě to těší. Divné, že?
Clanek je jen o určitých týpcích, proto používám slova Cechacci a
Amici. Jasný? Jasný, tak jdem na to....

Když jsem ještě žila v Cesku, dělala jsem v hotelech také. A zde je
chování hostů, malé porovnání mojí práce v USA a v CR.

V Cesku nám začínala práce trochu později, tolik se neschůzovalo,
šlo se rovnou na věc. Nejlepší hoteloví hosté byli různí manažeři ci
businesmani, kteří jen přijeli na nějakou schůzi či veletrh a jen
přespali. V nejšpinavějších soutěži o první místo businesman s
prostitukou, kteří zaneřádí celý pokoj jejich noci lásky, a
čecháčkovské rodinky, které náhodou dostali slevu na lepsi hotel a
ted maji pocit, ze si to musi uzit se vsim vsudy. Vsude nahazene
spinave rucniky, bordel jako v tanku, otisky detskych rukou na
oknech, zrcadlech, záchod ucpaný plyšovou hračkou atd. No, co vám
mám povídat.
A někteří Cechacci mají pocit, že když už zaplatili tolik peněz za
dobrý hotel, tak si to holt musí vynahradit drobnými krádežemi. Mizí
ručníky, žehlička, kávovar, povlečení a další věci. Uklízečkám denně
chybí x ručníků, které si nějaké dobré duše vzaly.
Spropitné někteří hosti asi ve slovníku nemají, neboť nedají ani 50
Kč. Nejlepší hosté? Angličané.


V USA začíná pracovní den plánem a schůzí, co a jak. Aspoň v hotelu,
kde dělám.
Je to dražší hotel, vše musí být důkladně uklizeno. Začíná denní
vyřvávání Housekeeping! Někteří hosté se válejí v posteli po 12 h,
někteří ještě za časných ranních hodin jedou pryč a je od nich klid.
Největší bordel dokazi udělat jistí Amici. Opět businesman a
prostitutka, kteří platí za pokoj hotově, neboť dobře ví, že po
takovém čurbesu by se jim to naúčtovalo na kreditní kartu.
Zažila jsem různé stavy pohotovosti, nejhorší jsou nějaké večírky na
rozloučení se svobodou, druhý den najdu použité kondomy, popel
cigaret smíšeny s rozsypanou marjánkou, rozpatlaná rtěnka a ve vaně
whirpool je super černý kruh, jde jasně poznat, jak moc byla
napuštěná voda. Hrůza.
Další kategorie jsou obyčejní Amici, kteří nějak nepochopili roli
toaletního papíru, který je určen na spláchnutí do záchodu. Oni ten
použitý papír často hází do koše vedle záchodu. Proč? Kdo ví. Možná
mají takovou starost o hotelové trubky, aby někdo nemusel volat
instalatéra?
No a potom máme různé sportovní týmy a jejich rodicovstvo. To je děs
největší. Když hotel hostí takovéto sdružení, to bývá celý hotel
otrávený předem, že tam zase bude plno práce. Dětičky všude lítají
ve zpocené uniforme, zablácených botach. NA stolech je vylitá kola,
smíšena s brambůrkami a mlékem a kukuřičnými vlockami. Záchod je
ucpaný, vana je cernohneda, zrcadlo v koupelně není zdrcadlo, ale
jakési matné sklo. Lednice je nacpaná pizzou, která tam nedojedená
zůstane, az nakonec zplesnivi a cela lednice silene smrdi. Spropitné
tito Amici zásadně nenechávají.
A k tomu si odnesou, co se vejde do kufru. Zehlicka, kávovar,
ručníky, župany a další suvenýry z hotelu. Jednou jsme chytili
rodinku, jak pašuje mikrovlnku v kufru. Tvrdili, že je jejich, ale v
pokoji, kde bydleli, zrovinka jedna chyběla, a tak ji tam museli
nechat. Smůla.
Nejlepší hosté a nejlepší "tiperi" - Japonci. Nenechávají nepořádek,
ale zato nechávají spropitné.

Tak a teď si můžete diskutovat. Lidi jsou prostě všude stejní.
Burani jsou burani a gentlemani jsou gentlemani.

Pokojská, [e-mail]