Na Tourmalet vás nevyveze tabletka

Ventoux, Galibier, Tourmalet, Alpe d’Huez, Hautacam. Hory v Alpách a Pyrenejích. Dlouhé až přes dvacet kilometrů se sklonem až přes 10 %. Na koncích dvousetkilometrových etap v závodě, který má přes tři tisíce kilometrů.

Žádná pilulka na světě vám nikdy nepomůže na tyto francouzské velikány vyjet. A přece to tak novináři líčí. V jejich zprávách nezávodí cyklisté, kteří najezdí ročně na kole násobně více než vy v autě. V jejich zprávách nezávodí cyklisté, kteří jedou pět hodin v kuse v dešti a chladu, padají, lámou se jim kosti a druhý den se jim rozevírají jizvy na kolenou. V jejich zprávách nezávodí ti nejlepší sportovci světa a obdivuhodní vytrvalci. V jejich zprávách závodí zázračné tabletky. Jeden by po přečtení těch zpráv nabyl dojmu, že se stačí válet celý rok u televize, potom něco sníst a vyjedete na Tourmalet jako motorová myš. Není to pravda, to vám tedy garantuji! Na Tourmalet je to trápení jak pro vás, tak pro profesionály. Jenom se každý trápí v jiné rychlosti. Když hodně trpíte, budete na vrcholu o trochu dříve než ostatní. V podání novinářů závodí na Tour de France banda feťáků. Směšné. Pokud některý z cyklistů podváděl, měl by být po zásluze potrestán. Necítím se nijak povolán k tomu, abych říkal, kdo je vinen a kdo není. Dokud se nade vší pochybnost neprokáže opak, jsou pro mě nevinní všichni. I pokud se jejich podvod prokáže, přesto nadále zůstávají výjimečnými sportovci. Mediální hon na čarodějnice a je trapný a snaha doping kriminalizovat je ostudná. 

Někteří možná podvádí, ale všichni hlavně hodně trpí. Proto si zaslouží můj největší respekt.

Martin Pánek