Monika Knapová: Štědrý večer nastal aneb vánoční šílenství

Pomalu končí listopad a blíží se první adventní neděle. Téměř každý se snaží vymyslet co nejoriginálnější, nejvkusnější, či nejpraktičtější dárek pro své blízké. Tedy alespoň většina. Ostatní prostě zajdou do supermarketu a koupí první ponožky, které uvidí. Nic proti ponožkám, je to dárek jako každý jiný, ale znám jiné maličkosti, které dokáží člověka více potěšít. Vždy můžeme alespoň čerpat z časopisů "úžasné tipy na dárky, které zaručeně potěší" či jako já obejít všechny známé a zjišťovat, jestlipak je náhodou neosvítilo a přebrat jim jejich nápad.

Každý rok si dávám předsevzetí, že dárky budu kupovat v průběhu roku podle náhlé inspirace a nadbytečných finančních prostředků, takže nakonec veškeré mé nákupy vyřídím za jedno odpoledne pár dní před Vánoci. Naštěstí ale ještě stále nejsem v takové krizi, abych dárky kupovala 24. prosince v posledním otevřeném obchodě ve městě. Divím se, že tyto chronické zapomnětlivce neprobudí ani kýčovitě vyzdobené výlohy, reklamní spoty objevující se v telvizi již začátkem října, nebo trafiky plné speciálních vydání o vánočním cukroví. Jako kdybychom nemohli upéct perníčky podle receptu z minulého roku.

Myslím, že tato reklama na Vánoce, které jsou ve své podstatě svátky klidu, míru, pohody a rodinné soudržnosti, tento smysl Vánoc odsouvá na vedlejší kolej a zbytečně v nás probouzí neklid, nervozitu a záchvat vánočního úklidu. Z radosti a touhy potěšit své blízké se najednou stává povinnost darovat VŠEM známým i neznámým co nejdražší dárek, aby si o nás nepomysleli něco špatného. A to je teprve faux pas, když na někoho zapomenete, ale on na vás ne! A o povánočních návštěvách ani nemluvím. Děti otravují, muži se nezúčastněně přejedí nebo opijí, takže pokud máte tu smůlu a přijdete na návštěvu jako další v pořadí, nebudete mít příležitost ochutnat vanilkové rohlíčky na devadesátýšestý způsob. I když žádný rozdíl stejně nemáte šanci poznat. Takže poslední zdvořilostní bod, který musíte splnit, je obdivování vystavených "roztomilých postaviček nááádherného Santa Clause".

To je další věc, co nechápu. Proč uctívat a propagovat bizarního starého obézního dědulu, jehož jméno někteří pletou se jménem prezidenta a jehož saně táhnou sobi (opravdu typické zvíře v našich zeměpisných šířkách)? To můžeme rovnou rozbalovat dárky až ráno a věšet punčochy na krb. I když tam by byl problém, krb jen tak někdo nemá... Je sice pravda, že oslavovat narození Ježíše Krista je trochu pokrytecké, když více než polovina Čechů je nevěřících. Přesto mnohem více sympatizuji s malým roztomilým Jezulátkem, obklopeným milujícími rodiči a zvířaty.

Já, věčná optimistka, ale věřím, že pokud budeme dál bojovat proti "americkým tradicím" a vánočním reklamám na majonézu se zeleninou zpívající "půjdem spolu do salátu" (ne, nedělám si legraci, to opravdu existuje), můžeme vrátit Vánocům jejich původní poslání a krásu.