Kdo hledá, najde aneb Škola čar a kouzel v Plzni

Nedělní Otázky VM byly nečekaným osvěžením v politických diskuzích typu „já znám řešení problému, ale řeknu vám ho, až mě zvolíte“, kdy se mnoho z nás muselo zamyslet nad osudem studentů a absolventů práv v Plzni.

Ten, kdo je příznivcem poctivého studia jistě uzná, že učitel by svým žákům sice měl apriori důvěřovat, ale na oplátku musí také prověřovat, aby z takového vztahu netěžila pouze jedna strana, v tomto případě studenti.

Situace na plzeňských právech nahrává spíše opačnému scénáři, a sice, že to byli právě studenti, kdo důvěřovali vedení školy, že jejich závěrečné práce budou v pořádku a podle všech pravidel uloženy do univerzitní knihovny, kde na nich bude dalších pár let usedat prach. Studenti dále již ale neprověřovali a to se jim stalo osudným. Ale kdo by počítal s tím, že právníci budou mít potíže s předpisy?

Jaké však bylo překvapení, když jsme se z úst docenta Kindla dozvěděli překvapující informaci, a to, že závěrečné práce nebudou s jistotou ztraceny úplně, ale jen budou možná někde ve „fochu“ nebo „za skříní“. Jak povzbuzující informace pro autory těchto prací, kteří se je snažily vypilovat a odevzdat v co nejlepší kvalitě. Možná tak sledujeme zcela nové využití takových prací. Jak to bude pokračovat? Budeme časem Ústavu ČR používat jako zarážku do dveří?

A nebo je taková věta z úst odešlého děkana pouhou záminkou pro případně nikdy nevzniklé diplomové popř. rigorózní práce? Těžko říct na co všechny ty prověřovací komise přijdou.

Příznivci čaroděje Harryho Pottera v České republice se již možná radují z toho, že i my Češi – národ zlatých českých ručiček – máme svou odnož Školy čar a kouzel v Bradavicích. Ano je to tak! Fikce se stává skutečností! Vždyť vysvětlení je tak prosté, jednoduché a křišťálově čisté. Bývalé vedení fakulty prostě jen zkoušelo, jak jim kouzla půjdou u nás v Plzni. Některé kouzelné formule se však očividně minuly účinkem. Administrativu a správu závěrečných prací měly pravděpodobně na starosti „sovy Hedviky“ a člověk se nemůže divit, že sova někdy zabloudí. A nezapomeňme na Lorda Voldemorta v podobě akreditační komise.

Rozdíl oproti Bradavicím je tu však značný. Zatímco profesor Brumbál stál vždy na straně dobra a spravedlnosti ačkoli nebyl právníkem, u Západočeské univerzity, přesněji její Právnické fakulty, která je plná právních odborníků, nejsou dobro a zlo ještě úplně vymezeny.

Proto těm, kteří se pokoušejí najít zbývajících 175 závěrečných prací na Právnické fakultě doporučuji podívat se kromě obvyklých míst ještě pod květináče na parapetu, dále do školní menzy, zda se z některé práce nestal tác pod obědy a samozřejmě za všechny skříně, nástěnky, toalety (bohužel) nevyjímaje. A pokud ani tak nebudou úspěšní, přeji mnoho úsilí v nastolení té správné všeobjevující kouzelné formule.

Marie Stráníková