Jaro je tady

Slavný název slavného fejetonu evokuje u různých lidí různé pocity. Pro mě jako alergika je to každé jaro stejné. S příchodem prvních teplejších dnů, v momentě, kdy rozkvetou jarní květy, začíná nám – alergikům – hotové peklo.  Kýcháme jako strhaní, po chvíli nám oteče nos, opuchnou slzící oči, v horším případě začneme kašlat a v tom nejhorším se začneme dusit. Přestože je nás prý dobrých dvacet procent populace, nevypadá to tak. Sednu-li si k někomu v tramvaji a vytáhnu kapesník, abych si utřela své uslzené oči, můj soused si nenápadně odsedne. Vypadá-li sympaticky, zamumlám omluvně cosi o alergii a o tom, že nejsem nakažlivá. Vypadá-li naštvaně, že si ho dovoluji ohrožovat svou existencí, raději se zvednu a jdu si popotahovat někam do koutečka – je-li v tramvaji jakýsi.

            U svého okolí vyvolávám záchvaty vzteku, neboť zavírám okna (Co blbneš, venku je tak krásně!), umývám i v práci každé zrnko prachu, v tmavých brýlích bych šla nejraději do i postele (aspoň trošku brzdí rozlétaná pylová minizrníčka), neustále se sprchuji (Po příchodu domů se osprchujte a vyměňte si oděv, který ovšem nenechávejte v ložnici!). Přes veškerá opatření i ten nejzarytější odpůrce alopatické medicíny nakonec stejně skončí v péči lékařů – specialistů.

            Víte, jak také poznáte alergika? Že v momentě, kdy do místnosti vlétne bodavý hmyz (třeba taková vosa!), dostane hysterický záchvat. Pozor, bodne mě a budete volat rychlou!  Taky ho poznáte podle toho, že ho v žádném případě nenalákáte na romantickou procházku rozkvetlým parkem, nedá se nachytat na výlet do arboreta – hlavně z jara -  a o milování s ním na rozkvetlé mezi si můžete nechat jen zdát. Ovšem i jinak musíte vybírat pečlivě, protože ani peřiny nejsou pro něho to pravé ořechové a seno? To by mohlo znamenat rychlý konec vztahu.

            Tak co s tím? Zimu nemáme rádi, protože to by psa nevyhnal, podzim předznamenává zimu, v létě je vedro a jaro, to pro nás není. Jací jsme to chudáčci. A tak tiše či hlasitě trpíme, někdy i otravujeme lidem kolem sebe život a s každým ročním obdobím doufáme, že v tom příštím to bude lepší.

Jaroslava Indrová, Ostrava-Poruba