Jana Hochmannová: Tady bydlí Emil

Nedávno jsem byla na návštěvě u své kamarádky a když jsem přišla na její WC, zažila jsem zvláštní překvapení.

Zřejmě na protest proti všem Cilitům, Mistrům Properům a jiným zuřivě propagovaným čistícím prostředkům pojala touhu nechat pracovat v koutě své toalety matku přírodu a dovolila zde zabydlet se pavoučkovi. Děti mé kamarádky dokonce kout s pavučinou zvýraznily barevnými fixy a na zeď napsaly: Tady bydlí EMIL.

Je to prý jediné zvíře, které jim maminka dovolí, protože křečky prý nechaly děti utéct a ti jim pak rozežrali pohovku - morče se jim zaběhlo, když ho vzaly na jednu z letních procházek a pes mamince připadal moc náročný na čas nejen dětí, ale i celé rodiny. „Další zvíře do baráku už jen přes mou mrtvolu!“ vzkřikla prý jednoho dne kamarádka a děti se snažily její slova respektovat. Chápu, co je to mít morče a vysávat denně piliny, chápu, co je to mít andulku, čistit denně klec a riskovat, že pokud ji pustíte denně svobodně proletět, knížky budou z jedné strany ozobané.Vím, co je to mít psa a vstávat v pět, když si usmyslí, že se potřebuje vyvenčit.

Vím, co je to mít králíka a každé jaro a podzim uklízet tisíce chlupů,rozkousané kousky mrkve a desítky králičích bobků. Chápu tedy i onen výstřelek, nebo chcete-li kompromis mezi domácím zvířetem a pavoukem. S tím aspoň nejsou žádné starosti. A co na to manžel mé kamarádky? Říká, že mu Emil nevadí. Pavouci prý přinášejí štěstí a chytají mouchy. Včera večer se u nás taky usadil jeden exemplář. Zřejmě Emilův kamarád. Dcera už se s radostí řítila do záchodu s fixem, že mu tam taky vyrobí vlastní koutek s cedulkou, aby poznal, kde bydlí a kam se má vracet. Je fajn, že se pavouků na rozdíl ode mě nebojí a bere je jako členy rodiny. Já jsem však na tuto hru nepřistoupila.

Milý Emil putoval do roury vysavače, ještě než si stačil pořádně natáhnout sítě. Děti jsou však vynalézavé. Dnes ráno mi přinesla dcera housenku. Dala ji do květináče a sdělila mi, že se u nás zakuklí a za nějaký čas z ní bude motýl.....