Jak odchází člověk z tohoto světa

Aneb tajemství života a smrti lidského individua. Nechci nikoho přesvědčit o tom, že sen nebo spíše tajemný noční sen, který jsem tak sugestivně prožil, je objevení pravdy záhrobní existence vědomí lidského individua při odchodu z tohoto světa. Brání tomu i fakt, že sen či noční halucinace byly důsledkem požití muchomůrky tygrované, ztráty vědomí a snad klinické smrti.

Halucinace, či snad prožitek, byly tak intenzivní, že jen dlouho a vlastně po dnešní den se vyrovnávám s pocity či odhaleními, která snad právě klinická smrt z otravy houbami mi přinesla.

Ale abych začal od počátku.

Zdál se mi podivný sen. Náhle jsem se probudil s intenzivním pocitem neobyčejného ochromení. Uviděl jsem se na svém lůžku v poloze, ve které převážně usínám. Pozoroval jsem se ze zvláštního nadhledu shůry a při tom jsem fyzicky cítil vlastní tělo. Nechápal jsem co se děje, zda jde o sen či skutečnost, pozoroval jsem se a nevěděl, co se sebou počít. Pokoj jsem viděl zcela jasně, ale nechápal jsem zastavený čas a umrtvený pocit nehybnosti.

Nemohu si uvědomit, jak dlouho tato nehybnost trvala, ale náhle byl přerušen mrtvolný klid intenzivními impulsy zvuku. Snad každé dvě či tři sekundy zcela v pravidelném rytmu zazněl zvuk zvonu, gongu či nějakého signálu a já ucítil vlastní tělo. Při každém zaznění úderu jsem cítil narůstající chlad až do pocitu krajní nepříjemnosti či bolesti. Díval jsem se na svou postavu schoulenou na posteli a nechápal jsem, co se se mnou děje. Při dalších úderech signálu jsem náhle pocítil, že chlad a nepříjemný pocit postupně ustupuje a vrací se stav klidu a bez výrazného stavu. Avšak jen do určitého bodu. S následujícími údery se však objevila zprvu zcela mírná bolest v boku, která však s údery zvuku trvale narůstala až do momentu značného utrpení těla a duše. V tom jsem si uvědomil, že vlastně nežiji, že jsem umřel, že jsem mrtvý, že mě ráno žena najde na posteli mrtvého v důsledku infarktu nebo snad mozkové mrtvice. Uvědomil jsem si, jak jsem zcela sám a že mě vlastně ani není líto smrti, že mě málo zajímá, co si počne žena, co budou dělat děti a celé okolí. Intenzívně jsem myslel jen na to, že jsem odešel ze světa, že ale něco existuje dál. Byl jsem zcela zmaten. Nechápal jsem, kde jsem, co jsem a co bude.

Pocit naprosté nejistoty se míchal se zvuky snad gongu a intensivní změnou pocitů. Abych se ale vrátil ke stavu pocitů těla i duše v návaznosti na údery gongu.

Narůstající bolest, kterou jsem však v klidu snášel, se postupně, stejně jako pocit chladu, opět zmírňovala až do stavu klidu a necitelnosti. S postupem dalších úderů jsem najednou počal cítit narůstající stav uvolněnosti, klidu těla i duše, pocit zapomnění, přecházející postupně do stavu jakéhosi štěstí a blaženosti, kdy jsem zcela přestal vnímat předcházející stavy. Při dosažení snad absolutní příjemnosti a blaha se s dalšími údery gongu tyto pocity opět začaly zmírňovat a já si začal uvědomovat, že jsem v nějakém mysteriózním kole, které snad nikdy neskončí. Uvědomil jsem si, že jsem vstoupil do posmrtného procesu, kterým prochází zřejmě po smrti každá lidská bytost, že jde o neskutečný div přírody či vesmíru, že je to vlastně součást existence či vývoje přírody a vesmíru, stejně jako struktura a procesy atomu, molekuly a vůbec hmoty. Člověk nebo jeho duše nezmizí, ale existuje někde zcela v samotě a čeká na něco, co snad přijde nebo také ne. Nechápal jsem časové souvislosti všech svých pocitů a rozjímání. Náhle jsem ale pocítil, že jsem s údery gongu dosáhl východiskového stavu, že jsem prošel posmrtnou kružnicí či elipsou příjemných i krajně nepříjemných stavů a pocitů a že jsem tam, kde jsem se snad po smrti v samotě a vesmírném prostoru, s pohledem na vlastní tělo, ocitnul.

Poté chvilka nejistoty, která snad mohla být i věčností, se změnila dalšími údery gongu s pocity narůstajícího chladu v pochopení, že začíná druhá elipsa či kruh střídání pocitů, které jsem již prožil. Narůstající chlad byl však náhle přerušen absolutním tichem a ustrnutím v intensivním pocitu mírného, ale nepříjemného chladu. V tom okamžiku jsem si ohromen plně uvědomil, že to je stav, který jsem si svým pozemským životem zasloužil a ve kterém snad navěky zůstanu. Pochopil jsem snad krutý, ale geniální způsob odchodu člověka z pozemského života. Budu snad navždy ve stavu, do kterého mě zavedl vesmírný gong, kruh či elipsa života a smrti? Je to snad proces geniální přírody, vesmírných zákonů a tajemství veškeré živé i neživé hmoty? Co ale když je to systém božské velikosti, božského génia při rozhodování o posmrtném osudu lidského individua, o odplatě za způsob užití božského daru lidského pozemského života. Svým uvažováním jsem byl ohromen a patrně zděšen. Opakoval jsem si však neustále jak geniálně vesmír či Bůh řeší odchod z pozemského života a snad i otázku odplaty, trestu nebo odměny za vykonané činy dobra i zla. Začal jsem v klidu přemýšlet nad svým životem, proč právě pocit mírné nepříjemnosti je tou odměnou za můj pozemský život. Hledal jsem ve svém svědomí ta zla, která určila můj posmrtný stav, a snad jsem spíše chtěl věřit, že jde o nějaký božský očistec, přípravou na poslední soud či konečné rozhodnutí vesmírných zákonů či snad Boha. Přemýšlení o vině a trestu bude teď náplní existence ducha v posmrtném kolotoči.

Rozjímání v záhrobí přerušilo skutečné probuzení, které však nic nezměnilo na intensivním pocitu plné pravdivosti všech prožitků. Zavolal jsem ženu a pokoušel se jí vysvětlit všechna odhalení, která jsem snad v nočním spánku prožil. Existující pocit závratě jsem přikládal občasným stavům, kdy potíže s páteří mi někdy i v noci působí snížení průtoku krve do mozku. Lékaři záchranné služby, kterou manželka zavolala pro podezření z otravy houbami, a později lékařům v nemocnici jsem se snažil popsat noční osudová sdělení. Vzhledem k opodstatněnému nepochopení jsem žádal o rozhovor s psychiatrem. Pocit dokonalého přesvědčení, že se nejedná o otravu houbami, ale skutečný prožitek tajemství života a smrti narušilo až pozdější přiznání manželky, že v noci rovněž prošla určitými halucinacemi a omdlela.

Přes tento fakt a snad i proto, že jsem se octl na kraji života a smrti pozůstávají ve mně pochybnosti, že se jednalo jen o důsledek halucinace z otravy muchomůrkou tygrovanou a zda jsem se zázrakem nevrátil z cesty do záhrobí.

Ing. Richard Fabián