Jak MFD "pozdvihuje" národní sebevědomí

Do školy dojíždím, s čímž jsou neodmyslitelně spojená, více než častá zpoždění a tedy i spousta času ke čtení novin.  Nebudu zastírat, že nepatřím mezi pravidelné čtenáře MF Dnes a nejsem ani vášnivým internetovým diskutérem, který má utkvělý pocit, že na vše musí mít názor, který by měl znát celý svět. Přesto nemůžu nereagovat na články, které jste zveřejnili v posledních 14 dnech, a které se týkají názorů cizinců a vašich redaktorů na Čechy.

Českému národu bývá často vyčítána jeho malost, závist, neomalenost. Češi neodpouští úspěch, Čech zabije sousedovu kozu, když nemá vlastní atd. Výčet našich špatných národních vlastností bychom tedy měli definovaný celkem jasně a obšírně. Kým nám jsou však tyto morální vady vyčítány? Je to skutečně objektivní pohled cizinců na nás nebo jenom jakýsi vnitřní mindrák, kterého se nemůžeme zbavit a který je nám stále předhazován námi samotnými?

Národní hrdost je jedním z klenotů každého státu. Je to vnitřní pocit zahřívající snad každého Brita či Francouze. Proč ale nezahřívá i nás, Čechy? Proč si ho nehýčkáme tak jako ostatní národy? Jistě, naše historie nám nachystala řadu okamžiků a těžkých zkoušek, které naše národní povědomí citelně pošramotily. Ať už šlo o snahy českou národní identitu zcela „vymýtit“ nebo jen potlačit na úkor politického světonázora. Snahy, které se mnohým jiným evropským zemím vyhnuly, což je pochopitelné. Byli jsme malý národ, který až ve 20.století vytvořil nový stát. Pro mnohé jsme nebyli rovnocenným hráčem a podle toho s námi i zacházeli. To vše je ale za námi! Nyní jsme svobodnou, suverénní zemí a 21 let se snažíme přesvědčit svět, že jsme i zemí sebevědomou. Jak se nám to ale může podařit, když tomu my sami nebudeme věřit?

Možná to bude hodně troufalé tvrzení, ale myslím si, že Mnichovský komplex už nás přebolel. Teď je na čase, aby nás přebolel i komunismus. Dospívá generace (ke které se řadím i já), která se již narodila ve svobodné zemi. Generace, která chce mít své národní sebevědomí a nechce se stydět za své češství! Jak toho ale docílit, když se každou chvíli v novinách dočítáme, že si o nás cizinci myslí, že jsme burani prožraní bolševismem? Nebo že nikde na světě nejsou lidi tak závistiví a nepřejícní jako u nás? Proč se naše noviny vyžívají v podkopávání už tak slabého českého ega? Je tohle ještě konstruktivní kritika?

 Kateřina Picková