Jak jsme si (ne)zalyžovali na Hintertuxu

Jedno sobotní ráno jsme přes naprostou nepřízeň předpovědí počasí vyrazili do Rakous a věřili, že se prodloužený víkend vydaří. Ubytování jsme si zajistili přes internet v Mayrhofenu na statku u Heimů s moc milou mladou paní domu a snídaní s domácí borůvkovou marmeládou...

V Mayrhofenu je známé lyžařské středisko a na cestě zillertálským údolím je to jedna z největších obcí, která je relativně nejblíže ledovci Hintertux. Od našeho pražského bytu až k chalupě Heimových rovných 505 km (směr Rozvadov – Mnichov – Innsbruck – Zillertal), ale protože jsme vyrazili až v půl osmé a neustále si opakovali, že nikam nespěcháme, dorazili jsme na místo kolem druhé hodiny. Tím bylo rozhodnuto, že už lyžovat nepůjdeme a věnovali jsme se spíš průzkumu místních atrakcí. Jednoznačně zvítězila pekárna na hlavní třídě, která nabízela bezkonkurenční koblihy s meruňkovou marmeládou za 0,90 € (oproti cenám na sjezdovce cena třetinová o chuti raději nemluvě) a vynikající kakao. Poté, co jsme okusili i Fleischkase v kaiserově žemli za 1,50 € jsme se i nasytili a mohli v klidu pročítat denní tisk z Prahy.

Brzy ráno jsme vyrazili autem na lyže a zvolili lanovku na Penken trošku mimo město, protože pěšky se nám to zdálo s nákladem lyží na zádech do centra obce moc daleko. První překvapení nastalo, když jsme se dozvěděli, že třídenní skipas nezahrnuje jízdenku na Hintertux, kam jsme rozhodně chtěli vyrazit. Inu co dělat, koupili jsme si skipas jednodenní za 36 € na osobu a vyrazili na svahy. Viditelnost kolem deváté nebyla nejlepší, ale během dopoledne se vyjasnilo a užili jsme si krásné lyžování na Penkenu, kde mimo klasických sjezdovek je i moc pěkný Burton snow park s U rampami a skokanskými „můstky“ pro free stylové lyžaře, kteří se o atrakce dělili ze snowboardovci, ale také sjezdovka pro lyžaře bez pudu sebezáchovy nazvaná příznačně Harakiri. Ta jediná byla vyježděná a zledovatělá.

Cílem druhého dne byl Hintertux, kam je to z Mayrhofenu cca 17 km. Tam nastal jiný problém, když jsme si chtěli koupit 1 a ½ denní skipas, ukázalo se, že půldenní skipas je pouze na odpoledne, takže dopolední lístek nelze. Opět jsme tedy zakoupili pouze jednodenní vstupenku a vyrazili lanovkou na 1. mezistanici a pak Gletcher busem na 2. a vzápětí na 3 mezistanici, abychom se ocitli ve výšce téměř 3 286 m. Pohled z „manšestrové" hory byl úchvatný. Slunce svítilo, lyžaři téměř žádní (pondělí 9 hodin ráno) a před námi několika kilometrový sjezd urolbovanou nádhernou dráhou. Než se začali hromadit další nadšenci, najeli jsme 3 okruhy a přesunuli se na sjezdovku pod Olpererem (3476 m), která byla přístupná pomocí na můj vkus příliš dlouhé kotvy (břišní svaly bolí ještě dnes) a pokračovali ve sjezdování na svahu, který patřil téměř jen nám.

Osud tomu chtěl, že jsme si nekoupili ten třídenní skipas, protože v úterý se dalo do deště a tak jsme se místo lyžování posunuli do Mnichova a podívali se trošku po slavných slevách, které byly v plném proudu.

Co dodat. V Mayrhofenu mají dobře fungující síť skibusů a skipas platí též na místní železnici. Před odjezdem ho nezapomeňte vrátit, zálohuje se 2 €. Na sněžnou "dálnici" z Hintertuxu nezbývá než vzpomínat a tak snad někdy příště.

Klára Svobodová