Ivo Krieshofer: Proč nechci radar

Když se 11. září 2001 zřítilo Světové obchodní centrum, změnil se svět. Nemyslím, že promyšlený útok hrstky islámských intelektuálů měl mít až takový důsledek. Byl to podle mne spektakulární akt nespokojenců, který se však hodil do krámu určitým průmyslovým kruhům, které reprezentuje prezident Busch, Cheney, Rumsfeld a další jestřábi v americké vládě. Ostatně dodnes není zcela jasné, zda o chystaném útoku špičky americké politiky předem nevěděly. V každém případě označení za útok proti Americe a civilizovanému světu považuji za přehnané a překvapilo mě už tehdy.

Co následovalo, všichni pamatujeme. Padlo rozhodnutí využít útoku k  napadení Iráku, který s teroristy neměl vůbec nic společného a realizovat starý cíl, ovládnutí iráckých naftových zdrojů, který se nepodařilo v r. 1991 prezidentově otci dotáhnout do konce. Začalo masové přesvědčování americké i světové veřejnosti o iráckých zbraních hromadného ničení, o Sadámových zvěrstvech, které doposavad USA nevadily, o atomových nebezpečích apod. Ochotně se dal přesvědčit pouze Tony Blair. Chirac i Schroeder před válkou varovali a s útokem nesouhlasili. Francouzi se dokonce stali pomocí zkorumpovaného amerického tisku veřejnými nepřáteli USA a vše s názvem francouzský se přejmenovávalo. Ve stycích s SRN došlo k výraznému ochlazení. V rozporu s chartou OSN vypukla válka v Iráku. Ukázalo se, že o tom, co bude potom, američtí politici téměř neuvažovali a důsledky tohoto počínání trvají dodnes. Terorismus se rozšířil, svět je méně bezpečný, islám aktivizoval své bojové stránky, o život už přišly tisíce nevinných lidí v různých částech světa.

A co je nejhorší? Navzdory oklamání americké i světové veřejnosti o zbraních hromadného ničení zvolili Američané Bushe znovu prezidentem. Prokázalo se, že americký lid je snadné pomocí vysoce specializovaných propagačních agentur a finančně náročných volebních kampaní zmanipulovat a zajistit určitým podnikatelským kruhům vládní vliv a trvale vysoké zisky ze zbrojní výroby a zásobování válčící žoldnéřské armády.

A to je důvod, proč si nepřeji americkou radarovou základnu. Bude využívána cizí, byť i spřátelenou mocností, jejíž směřování zahraniční politiky nemůžeme nijak ovlivnit ani předvídat. Její existence nás může zatáhnout pod smyšlenou záminkou, jako je např. sledování severokorejských raket, do válečných operací, které jsou nám naprosto cizí a na nichž naši občané nemají žádný zájem. Vyzařování, právní aspekty existence či místní zaměstnanost považuji za okolnosti zcela podružné.