Hurá do plavek

Léto začíná pomalu mít ty správné grády a pokud jste žena, ať otevřete jakýkoli časopis, zákonitě vás musí zachvátit panika. Dlouhonohé krásky, které byly do nynějška oděny do slušivých kostýmků, plédů, kabátků či alespoň do přiléhavých džínsů a triček, ukazují svá nádherná, hladká a opálená těla v bikinách a miniplavečkách. A nechybí samozřejmě rady, jak ještě vše dohonit a s vynaložením té nejpevnější vůle a nemalých finančních prostředků, ze sebe udělat hvězdu pláže a letní dovolené.

Snad každý rok začínám květen neskutečnou dávkou zklapovaček. Trápím se nad ovocnými a zeleninovými drinky, zatím co sním o propečeném bifteku. V kosmetickém kufříku mi přibude minimálně jeden zázračný krém proti celulitidě, jen o málo levnější, než diamantový prsten.

Letos, stejně jako přitvrzují články a rady v časopisech a poměrně běžnou se stává liposukce a jiné radikální úpravy, kterých se ovšem k smrti bojím, přitvrdila jsem i já. V květnovém čísle svého nejoblíbenějšího ženského radílka, jsem se dozvěděla o lymfatických masážích za pomocí podtlaku. Jde o krabičku, která vytváří podtlak a z ní vede hadička zakončená baňkou. Onou baněčkou vám zkušená pracovnice masíruje kritické partie. Nabourává tak tukové buňky, které s hysterickým řevem opouštějí vaše tělo. Jedním slovem zázrak.

Ovšem, co nevymyslí malý český člověk. Už jsem držela sluchátko a chtěla se objednat na deset kůr toho zázraku. Když mne napadlo, že podobnou věc vlastním. Vysavač! Krabička vytvářející podtlak a z ní hadice. Chybějící baňka je nepodstatná. Naordinovala jsem si asi patnáct minut této kůry, na každý den. A začala, jako vždy, od pondělí.       

Vytáhla jsem v dobře střeženém okamžiku, kdy nebyl nikdo doma, svůj úklidový potažmo masážní stroj ze skříně. Namazala jsem své nenáviděné partie předraženým krémem a nastavila středně velký výkon. Po stisknutí tlačítka se mi hadice okamžitě přisála k tělu. Nešetřila jsem se a drhla svá stehna, boky , hýždě i vypapaný zimní pupík opravdu důkladně. Příjemné to tedy nebylo, ale podle časopisu, tato procedura není úplně bezbolestná ani v renomovaných salonech, což mne přesvědčovalo o správnosti mého počínání. Po vytrpěné čtvrthodině, jsem vypnula přístroj a nasoukala se do kalhot. S pocitem, že pro sebe opravdu něco dělám, směřovaly mé myšlenky již k zítřku.

V úterý jsem se s připraveným likvidačem tuků, postavila v kalhotkách před zrcadlo. Ozval se hysterický řev. Bohužel ne mých prchajících tukových buněk, ale můj. Vypadala jsem, jak stále ještě oplácaná, oběť domácího násilí. Od pasu ke kolenům jsem hýřila škálou barev od žluté přes červenou k temně modré. Ne, že by mne kdy vyvedla z míry nějaká ta modřina. Ale vypadat jak po bouračce a  k tomu bez nejmenšího zeštíhlujícího efektu, bylo na mne moc. Teď už mne nezachrání můj poradce časopis, ale jen bible. Začnu se modlit, ať lehce pošmourné počasí vydrží alespoň týden a dá mi možnost rekonvalescence. Náhle mi mé faldíky a boule byly úplně jedno. Představa modrého zadku v plavkách a nutnost vysvětlení tohoto jevu svým blízkým a hlavně pubertálním dětem, mi připadala jako horor.

Ano, můžete si myslet, že jsem pitomá, hloupá či naivní, ale určitě v tom nejsem sama. Nikdo by ani nespočítal oběti vševědoucích časopisů, které hlavně před letním obdobím, udělají z čistého zoufalství opravdu cokoli, aby se přiblížily módním trendům.

Ovšem vzhledem k tomu, že minimálně posledních patnáct let, je módním trendem Twigi, opálená jak mulatka s hladkou pletí, docházím postupně k závěru, že je lepší si koupit ženský časopis zase až na podzim. A za ušetřené peníze, nevydané na zkrášlovací hovadiny, zajít s dětmi na celý den třeba do krytého aquacentra. Zde jsou vhodné i plavky v celku po babičce a nikdo tu neokukuje váš třeba modrý, velký, neforemný či kdovíjaký zadek. Zato si to báječně užijete a pro své miláčky budete ta nejzářivější hvězda.     

Michaela Maisnerová, Hradec Králové