Důchodová reforma, nebo tunel?

Pan president se v poslední době jednoznačně vyjádřil na adresu připravované důchodové reformy. Považuje ji za nesrozumitelnou a nedostatečně vysvětlovanou. Myslím, že nejsem sám, kdo se s ním ztotožňuje. Jsem toho názoru, že v tomto směru mohou sehrát významnou úlohu sdělovací prostředky a vyvolat všenárodní diskuzi na toto téma.

Většina občanů, kteří se o reformu zajímají, se setkává s řadou nevysvětlených otázek, na které hledají marně odpovědi, nebo jsou nedostatečné, neúplné a tendenční. Pokud budu mluvit za sebe, nerozumím řadě dílčích opatření, které vláda navrhuje. Ve stručnosti některé uvedu.

O nutnosti reformy myslím nikdo nepochybuje, ale proč se s ní tak spěchá a proč byla vybrána varianta s nutností výrazného zvýšení DPH. Stále je zdůrazňováno, kolik činných lidí bude pracovat na jednoho důchodce. O nárůstu produktivity práce v horizontu třiceti let se nehovoří. Přičemž je známo, že za posledních 50 let ve vyspělých zemích stoupla produktivita 3x .Uváděné přírůstky aktivně činných pracujících za posledních dvacet let v porovnání s nárůstem počtu seniorů ve věku 65 let a starších se často v jednotlivých zdrojích výrazně liší.

Současný „průběžný“ systém je zatracován jako nevyhovující a neudržitelný, argumenty jsou nedostatečné a nepřesvědčivé. Moc se nehovoří o jeho výhodách, ale to, že je v deficitu, je slyšet jako argument často. Proč tomu tak je, se většinou zamluví.

U navrhovaného „fondového“ systému se hovoří např. o rozložení rizik, ale již se nemluví o tom, pro které příjmové skupiny bude výhodný a pro které ztrátový. Náklady na reformu zaplatí všichni. Není ani zodpovězena otázka, proč musí správu vybraných peněz zajišťovat soukromé fondy.

Pan ministr Drábek na tuto otázku v Hydeparku na ČT 24 odpověděl: „Stát je přece horší hospodář než soukromý vlastník“, pan Rusnok v Blesku odpověděl: „To zatím není známo“, ekonom Pavel Kohout v deníku Právo uvedl: „Jde to dělat levně“. Bývalý eurokomisař Špidla témuž deníku sdělil, že stát umí vybrané peníze spravovat s náklady 1,5- 1,7 procenta a soukromé fondy s náklady od 5 do 7 procent z vybraných peněz. Bagatelizuje se možnost vytunelování fondů a znehodnocení vkladů. Z rozmluv se přáteli a sousedy mi vyplývá, že právě to vytunelování, resp. bankrot fondů považují za největší riziko.

Určitě by se našly i další otázky.

František Nebeský